Někteří ostřílení vytrvalci považují černý nehet na palci u nohy za něco zcela samozřejmého. Na ostatních prstech je to pak podle nich banalita nehodná povšimnutí. Dokonce vám možná budou tvrdit, že kdo si ještě nikdy nepřivodil černý nehet, není vytrvalec. Ale nevěřte tomu. Černé nehty jsou nepříjemnost, kterou by si každý s radostí odpustil. Zatímco o namožených svalech nebudete vědět do tří dnů a puchýře se ztratí do týdne, nový nehet na palci u nohy se bude obnovovat nejméně půl roku.

Jak je to možné, že jsou vytrvalci, kterým se nic podobného nestane za celý běžecký život a jiní je už přijali jako nutné zlo, proti kterému dávno přestali bojovat? Za nejčastější příčinu černých nehtů jsou označovány příliš malé boty, ale tak prosté to není. Rady kupovat si o jedno až dvě čísla větší boty občas nepomohou. S tím, že si pořídíme větší číslo boty, se současně zvětší nejen délka, ale i šířka. Noha pak má tendenci v botě plavat. Rezerva velikosti se bez užitku ztratí někde u paty a my máme opět stejný problém.

Proto je nutné myslet ještě na další rizikové faktory. Kvalitní a dokonale padnoucí běžecké ponožky nejsou žádný rozmar, ale pro ty z nás, kteří máme s nehty své špatné zkušenosti, by měly být naprostou samozřejmostí. Dost důležité také je, aby ponožka neklouzala po vnitřním povrchu boty.

Není bez zajímavosti, že ohroženější jsou běžci došlapující na špičku. Dokud dokáží udržet aktivní došlap, je vše v pořádku. S únavou ale přichází fáze, kdy krok má daleko k elegantnímu běžeckému stylu afrických vytrvalců. Chodidla začnou pasivně pleskat o asfalt, dvojitá práce kotníků je zapomenuta a prsty se začnou nezadržitelně tlačit do špičky… ale pozor, i když došlapujeme na patu, neznamená to, že naše nehty nejsou v ohrožení.

Klíčové pro obě skupiny je dobré utažení boty kolem kotníku a současně s tím i fixace paty ve správné poloze, které nepustí nehty do nebezpečné blízkosti špičky. To je jeden z důvodů, proč mají běžecké boty poslední dvě dírky zdánlivě nesmyslně blízko u sebe. O účelu takovéto úpravy nejlépe napoví video:

Nakonec se nám ale při nejlepší vůli znovu stane, že nehet nevydrží. Někdy se pod ním dokonce vytvoří bolestivý puchýř. Asi nejdrsnější rada, jakou jsem v souvislosti s podobnou situací slyšel, zněla: „Proto přece máme startovní čísla připevněná zavíracími špendlíky, abychom si měli čím propíchnout puchýře.“

Okamžitá úleva může být docela lákavá, ale uvědomme si, že zabránit vniknutí infekce do rány v prostředí vlhké propocené boty je velmi obtížné. Nenutí-li nás k tomu výjimečné okolnosti, raději se podobným amatérským chirurgickým zákrokům vyhněme a nechme se ošetřit u odborníků.

Podaří-li se nám ochránit nehet před nešetrnými kontakty s botou, obvykle se během několika dnů můžeme vrátit k opatrnému běhání. Brzy si zvykneme na občasnou bolest při nešetrném pohybu a za dva nebo tři týdny už obvykle běháme bez omezení.

Nemáme-li výjimečné sklony k masochismu, nehty se nepokoušíme strhávat ani v domácích a už vůbec ne v polních podmínkách závodní šatny. I když je starý nehet odsouzený k záhubě, nenastanou-li komplikace (převážně způsobené infekcí), poskytne v počátcích ochranu svému dorůstajícímu nástupci. Vlastní pokusy o samoléčbu bychom měli omezit na dezinfekci a ochlazování postiženého nehtu. Jen v případě, že by poškozený nehet trvale narážel do boty, je na místě radikální řešení a návštěva chirurgie, kde nás o nehet odborně připraví.