Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookies. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Zavřít

Střepiny z běžeckého života vycházejí knižně

Střepiny z běžeckého života vycházejí knižně
foto: archív Zdeňka Smutného

behej.com | 17.11.2010 | přečteno: 4653×

Příběhy běžců a dalších lidiček více či méně spojených s během, s nimiž jsme se více než rok setkávali na behej.com pod názvem Střepiny z běžeckého života, nyní dostávají knižní podobu. Na své náklady je vydává jejich autor, vyškovský trenér a vytrvalec Zdeněk Smutný.

Kniha je rozčleněna do pěti částí. První čtyři části tvoří „střepiny“ chronologicky rozdělené podle období života, v němž se jednotlivé příběhy udály. Po „Dětství“, „Dospívání“, a „Trénování“ následují „Životní a osudová setkání“.

V páté části nazvané „Běžecký rok“ najdete souhrn povídek, z nichž některé také již vyšly na těchto webových stránkách, jiné dosud publikovány nebyly. Jsou seřazeny postupně tak, jak plynul rok a proloženy pozvánkami do míst autorovi blízkých, Drahanské vrchoviny, Rakoveckého údolí a Jedovnic. Kniha obsahuje i fotografickou přílohu.

Pokud vás běžecké příběhy psané Zdeňkem Smutným zaujaly, můžete knihu objednat na jeho e-mailové adrese smutny.zdenek@seznam.cz. Autor stanovil prodejní cenu knihy na 150 Kč. Pro ilustraci přinášíme ukázku jedné ze „střepin“.


Lenka

Atletiku dělala dávno předtím, než jsem začal trénovat. Velmi těžko jsem ji přesvědčoval, aby se k nám přidala, když jsem začínal dávat dohromady svoji první tréninkovou skupinu. Nerada něco měnila. Zejména ne pohodlné a zaběhané stereotypy.

Měla za sebou bohatou atletickou kariéru s výbornými výsledky. Tréninky ji už nijak netáhly. Nakonec se přece jen nadchla, hlavně díky naší výborné partě. Přidala se velmi opatrně a začala trénovat o trochu víc než dřív. To zvlášť podotýkám. Ona tomu nikdy moc nedala. Při jejím obrovském talentu to stačilo a nikdy ji netáhla sláva našich velkých atletických hvězd, ke kterým mohla při troše snahy klidně patřit.

Běžecké zatížení, to u ní nikdy nebylo s rezervičkou, ale vždy s ohromnou rezervou. Stejně tak i v závodech. Nikdy se nezmáčkla. Co kdyby při tom špatně vypadala. Ke všemu přistupovala s lehounkým nadhledem. Pravá atletická dáma. Dělala vše jako šlechtičny ve středověku. Velmi opatrně, s grácií a s rozvahou.

Přesvědčit ji k něčemu novému v tréninku vyžadovalo vždy nadlidské úsilí a stejně ji k tomu strhl až kolektivní trénink. Tělocvična? Neznámý pojem, tam jaktěživo nebyla. Posilování? Strašná hrůza. Zásadně se mu vždy vyhnula. Běhat do kopců: „No to ses snad zbláznil. Co kdyby mi na těch nožkách pak vyskočily nějaké svaly. To bych nepřežila,“ se stoickým klidem a odzbrojujícím úsměvem hodnotila moje snahy.

Závod v krosu, nic pro ni. Když běžela v terénu, pohybovala se tam jen jako baletka. Jen si nic neudělat a hlavně se neumazat. Přesto závodila a běhala skvěle. Těžila z neuvěřitelného talentu. Když se jí chtělo, to zejména v soutěžích družstev, kdy se mohla rvát za kolektiv, klidně tam střihla půlku za 2:12, čtvrtku za 58 vteřin a patnáctistovku pod 4:40. Dál už to bylo vše moc dlouhé.

Individuálně za sebe jí to moc nešlo. Byla velká trémistka. Přesto mezi dívkami v mé skupině byla nejlepší a také nejstarší. Stala se, coby učitelka, jejich vrbou a pomáhala řešit jejich, pro kluky nepochopitelné problémy. Udržela díky tomu u atletiky dost dívek, které by jinak skončily ve věku, kdy pro ně pojem „jé chlap“ byl rozhodujícím faktorem v dalším životě.

Nikdy nezkazila žádnou legraci a občas mi připadalo, že je ráda, když se může stát terčem vtipných akcí, kterých je vždy v takové partě dost. A ona patřila k oporám této skupiny individualistů. Běžel čas. Kamarádi se rozprchli. Děvčata dospěla, založila rodiny. I Lenka.

Já pokračoval dál v úmorné práci trenéra a dával dohromady další a další běžecké adepty. Kdykoliv jsme se potkali, a to bylo velmi často, vždy mě překvapilo, že věděla, jaké máme výsledky, a živě se o vše, co děláme, zajímala. Se svým typickým úsměvem a upřímným pohledem na věc. Léta utíkala. Z paní učitelky se stala ředitelka školy. Vychovávala svoji dceru a najednou se, coby čerstvá veteránka, objevila na dlouhých silničních bězích. Nevěřil jsem svým očím. Ona, pro kterou byl nedělní výklus smrtelným zážitkem, klidně běhala desetikilometrové závody. A dobře. Jak jinak.

Viděli jsme se v té době velmi často. Když jsem začal učit na základní škole, rychle mě zasvěcovala do tajů výuky rozmazlených dětí. Vždy plná humoru, jako tehdy 28. září 2003 na Svatováclavském běhu v Blažovicích. A najednou, v dalších dnech, jako blesk z čistého nebe, nás všechny zdrtila šokující zpráva. Nevěřili jsme vlastním uším.

Lenka se vydala na svůj nejtěžší závod. Odhodlaně a bojovně, jak ji k tomu vychoval atletický život. Neustoupila ani o píď. Rvala se neuvěřitelným způsobem se zákeřným nepřítelem, který se nemínil vzdát. Všichni jsme ji obdivovali, snažili se ji podpořit a drželi palce. To bylo vše, co jsme mohli dělat. S neskutečně drsnou a dlouhodobou léčbou se musela potýkat sama. Co všechno si musela prožít a pořád prožívá, to ví jen ona sama a nikdo z nás si to ani v nejčernějších snech nedokáže představit.

Bojovnice. Kdykoliv ji potkáme, jede na kole, plave, dokonce i kluše a s neuvěřitelně optimistickým úsměvem se nepoddává ráně osudu. A je tu pořád s námi. Přežila a přežívá to, co snad ještě nikdo. Musím se jí poklonit, hluboce smeknout a všechny vás poprosit: Pojďme jí všichni společně držet i nadále palce a podpořme ji, alespoň jen vnitřní silou našeho běžeckého ducha, aby tento životní závod vyhrála.

Pozn. redakce: Na webu vydáno v roce 2009. Lenka bohužel svůj boj se zákeřnou nemocí prohrála. V knize najdete verzi povídky v závěru o tuto skutečnost upravenou.

Anketa

Uvažujete o koupi knihy Střepiny z běžeckého života?

ne
 
6 hl.
 
10 hl.
Celkem hlasovalo 39 uživatelů.

Komentáře (Celkem 9)

Nalezené položky: 10 První Předchozí | 1 | Další Poslední

behej.com 17.11.2010 00:03:53

Příběhy běžců a dalších lidiček více či méně spojených s během, s nimiž jsme se více než rok setkávali na behej.com pod názvem Střepiny z běžeckého života, nyní dostávají knižní podobu. Na své náklady je vydává jejich autor, vyškovský trenér a vytrvalec Zdeněk Smutný.
Odkaz na článek

avatar

Žďár nad Sázavou

půlmaraton: 1:42:51 (2011)

pam65 muž 17.11.2010 08:52:43

Už píšu Ježíškovi …

Motto: No toto!
avatar

Černé Voděrady

Celkem 21721,03 km
Minulý měsíc 66,85 km
10 km: 0:48:56 (2017)
půlmaraton: 1:49:10 (2017)
maraton: 3:57:39 (2017)

MartiNo žena 17.11.2010 09:57:42

Taky jsem si napsala ježíškovi – radši dřív, ať není kalup a tlačenice v cílové rovince…

Motto: Žít a nechat žít.
avatar

Ústí nad Labem

Peggy žena 17.11.2010 18:02:48

Pan Smutný píše poutavě a zajímavě, ale dělá čest svému jménu a jeho příběhy jsou opravdu dost smutné. Četla jsem tady na webu snad všechny příběhy a na mě je to moc černá káva, já do ni potřebuji kapku mléka a trochu cukru. Nic ve zlém.

avatar

Černé Voděrady

Celkem 21721,03 km
Minulý měsíc 66,85 km
10 km: 0:48:56 (2017)
půlmaraton: 1:49:10 (2017)
maraton: 3:57:39 (2017)

MartiNo žena 17.11.2010 18:30:53

>> Peggy, 17. 11. 2010 18:02:48

To je život.

Motto: Žít a nechat žít.
avatar

Ústí nad Labem

Peggy žena 17.11.2010 21:30:06

>> MartiNo, 17. 11. 2010 18:30:53

Čekala jsem, že přesně takhle někdo zareaguje :-)) Vím, že je to život, už jsem měla tu čest ho potkat a umí být fakt drsný. Pan Smutný neměl lehký život a skláním se nad jeho sílou s ním bojovat. Viděl tolik tragických osudů, že to musí pohnout každým! Já to opravdu nemyslela zle, jen jsem přidala pohled. Mám raději knihy, kde i smutné věci doplňuje černý humor, protože čtení je pro mě především relax a někdy i hledání způsobu, jak se dívat na život s lehkostí (což mi ne vždy jde).

avatar

Černé Voděrady

Celkem 21721,03 km
Minulý měsíc 66,85 km
10 km: 0:48:56 (2017)
půlmaraton: 1:49:10 (2017)
maraton: 3:57:39 (2017)

MartiNo žena 17.11.2010 23:04:45

>> Peggy, 17. 11. 2010 21:30:06

No jo, mám ráda černý kafe bez cukru, kdežto černý humor snesu jen výjimečně. Tak to vnímáme prostě jinak – co je pěkná knížka. Možná proto, že snahu vidět život s lehkostí jsem vzdala. Né že bych byla pesimista, jen mám již dost informací ;-)

Motto: Žít a nechat žít.
avatar

Sloviensko

rudo muž 18.11.2010 00:19:23

LOA == taky je zivot

Law Of Attraction == taky je zivot.

Na co myslim, ake nalady si pripustim, ake temy si vyberam, tak su nastavene moje citove vibracie, tak sa reguluju hormony a taku mam naladu. LOA

Vesmir sa nam snazi vzdy pomoct. Ked sa niekto naladuje na smutok, tak Vesmir Boh Darwin si myslia ze ten clovek chce viac smutku a tak mu ho posielaju, cez pribehy, cez knizky a filmy cez kamaratov, rodinu a osobne zazitky cez okolite podmienky. Taky je zivot LOA.

Taky je zivot ze si kazdy moze vybrat, vyber je namaha a usilie a je dosledok aj pricina toho ze som sam za svoj zivot plne zodpovedny. vzdat to je sice jednoduchsie, vyhovorit sa na taky zivot, okolie a podmienky je vzdat sa.

Niekto ma svoj zivot v rukach, rozhoduje sam za seba, ako ked ide do luxusnej restauracie s velmi dlhym a roznorodym jedalnym listkom a sam si vyberie co chce a ked take jedlo presne nie je, tak si vydebatuje s casnmikom aj s kucharom ako to chce zmenit upravit a skombinovat… No aj v takej restauracii je mozne povedat casnikovi – mne na tom nezalezi co odporucate alebo co je dnesna specialita. taky je zivot ze niekto sa rozhodne ze restauracie s jedalnym listkom neexistuju a ze vsetko je len zavodka alebo skolska jedalen, ze kazdy den je len 1 jedlo pre vsetkych a ze len zopar jedal sa meni pocas tyzdna. taky je zivot ze kazdy tyzden potom ocakava aspon raz plucka na smotane s makaronmi, iny den granatyr a dalsi den zapekanu cestovinu a niekedy pre zmenu dukatove buchticky alebo zemlovku. Taky je zivot, pre kazdeho iny ale pritom vacsina sa akosi NE-rozhoduje a skonci s velmi podobnym zivotom na ktory sa da dobre frflat.

Obcas dam ludom taku otazku – povedz mi preco ale naozaj preco sa rozhodnes pre knizku, film TV, kino atd kde sa jedna o smutok, dramu nestastie ?

zaujimave reakcie

Dolezita otazka je tiez , preco mocni sveta podporuju taketo druhy „umenia“ ? preco sa finacuju filmy a TV serie o vrazdach utrpeni vojnach dramach masovych a prirodnych nestastiach skutocnych aj vymyslenych.

Co je za tym ?

Je za tym ovela viac ako to ze vacsina populacie je uz preladena na energie nestasti a tak na to pojde a zaplati a tak vedlajsi produkt je aj to ze sa na tom dobre a bez rizika zarobi. Ale o to v skutocnosti vobec nejde.

Taky je zivot, smutok sa da k sebe pritahovat a zivit ho vsebe.

Ludske podvedomie nevie rozlisit realitu a nerealitu, ked niekto pozera film s negativnou energiou napriek tomu ze si niekde v mozgu opakuje – je to len film, telo reaguje na to ako na skutocnost, hormony sa vyplavuju, telesne funkcie sa preladia, psychika ide ako nazivo. Staci aby niekde niekto bol vrazdeny a vdaka TV je vecer vrazdenych spusta milionov ludi. Taky je zivot. ak o nom necham okolie rozhodovat. LOA

Motto: you can't stop, what is coming !
avatar

Zdeněk Smutný muž 18.11.2010 08:12:10

Vážení přátelé, děkuji všem za objednávky mé knihy i za jakýkoliv komentář. I o tom život je – o umění naslouchat jiným a ne jen bezhlavě vnucovat ostatním svůj názor. Život není takový jaký je, ale je takový, jaký si ho uděláme, to by bylo dobré mít na paměti. Vzhledem k tomu, že kniha vyšla již ve čtvrtek a kvůli mým finančním možnostem jen v nákladu 100 ks a já ji začal prodávat již na závodech, je v podstatě až na pár zbývajících kousků vyprodána. Odešlu ji tedy všem ,co jste si ji objednali, co nejdříve a pokud bude dál větší zájem, nechám udělat dotisk. Je to v současné době otázka pár dnů. Ještě jednou děkuji. Zdeněk Smutný

avatar

maraton: 2:55:43 (1987)

Bering muž 27.12.2010 22:00:27

Ivo, krásně napsaná, výstižná a pravdivá recenze.

Nalezené položky: 10 První Předchozí | 1 | Další Poslední
x

Hodnocení příspěvků

Pro hodnocení příspěvků se nejprve musíte přihlásit.

Pokud ještě registraci nemáte, můžete se zaregistrovat zde.

Pro přidání komentáře se musíte přihlásit nebo registrovat, pokud ještě registraci nemáte.