Mety běžců jsou různé. A pohledy na mety jsou různé podle zkušeností těch, kteří už nějakou zdolali. Takový maratonec se těžko ztotožní s někým, kdo zbožně kouká na metu pěti kilometrů, i když to bude zřejmě maratonec s krátkou pamětí, protože i on sám kdysi v dávnověku musel takovou metu zdolat.

Jsou tací, kteří hltají každé slovo o přípravě kohokoliv na delší vzdálenost, než kterou sami aktuálně dokážou uběhnout. A je jedno, zda je to kilometrů deset, nebo třeba sedmdesát. Velké oblibě se těší seriály o přípravě na půlmaraton, které si oblíbily i ženy. A proč? Protože ženy nejsou naprogramovány k tomu, aby „honily“ kořist, jsou naprogramovány k tomu, aby „hlídaly“ oheň. Jenže zjistily, že sedět jen u ohně je nuda, a tak si najednou obouvají běžecké boty a vyrážejí do parků a lesů. Běhají pomaličku, ale většinou velmi systematicky, naslouchají radám zkušených a nechávají se vést světem silných a rychlých mužů. A když někdo píše o jednom z velkých cílů všech začátečníků, umí se s takovým příběhem ztotožnit.

Ženy se ve svých výkonech posouvají pomalu nahoru. Začnou někdy i jen obyčejnou chůzí, někdy pomalou, jindy rychlejší. Chodí a chodí a pak zjistí, že jim chodit nestačí a popoběhnou. A proběhnou ulici, pak čtvrť, pak dvě kolečka parkem. A běžkyně je na světě. Běžkyně, která uběhne pět kilometrů v kuse, je na sebe pyšná až hrůza. Aby ne, když ví, kolik ji to stálo úsilí. A protože ji to baví, hledá na internetu informace o tom, kde se podobně „potrefené“ ženy schází, chce se družit, chce donekonečna rozebírat své výkony a svou přípravu, zdolávání překážek i správnou výživu. Najde svět běhu, najde spousty běžců a s údivem v očích čte, že uběhnout kilometr za osm minut, to může jen naprostý amatér, to že není běžec, ale nějaký lempl. A naše běžkyně se podívá do svých záznamů a zjistí, že ona ten kilometr také neběží zrovna rychle, a začne se stydět a říká si, že vlastně je nic a ne běžec.

Jenže to píší především muži a závodníci. Závodníci jsou závodníci, ty nechme stranou, no a muži jsou, jak už řečeno, k běhu stvoření. Potřebovali dohonit večeři, tak je k tomu příroda vybavila. Co si budeme povídat, žena mužům v tomto směru moc konkurovat nemůže (až na výjimky). Výkonnost žen je zhruba o čtvrtinu menší než u mužů. V silových výkonech dosahuje 50–70 % mužských hodnot, v rychlostních a vytrvalostních jen asi na 60–85 % těchto hodnot. Ženy také mají menší plíce, méně krve, ale bohužel i více, výrazně více, tuku.

Jenže to ženu-běžkyni moc neuchlácholí. Je to křehká nádoba, nesnáší stres, to se hned cítí nesvá. Před muži běhat nechce, stydí se, že se budou smát jejímu pomalému běhu i zarudlým tvářím, dupání či funění, protože – ruku na srdce – raději se před nimi ukazuje jako sebevědomá upravená žena a ne jako totálně schvácená závodnice.

A pak se jednoho dne objeví závod jen a jen pro ženy. Závod, který ženy připravují pro ženy. Dvě ženy, které si prošly tím, čím většina běžkyň – postupným „ohmatáváním“ běžeckého světa, pomalým navyšováním objemu, zdoláváním běžeckých met. Účastnily se mnoha závodů jak smíšených, tak těch jen pro ženy. Běhaly doma a běhaly i jinde, aby mohly porovnávat. A pak vzaly všechny ingredience, které na svých cestách posbíraly, hodily je do kouzelného klobouku, zatřepaly s ním a vypadla Pětka s hvězdičkou.

Pětka s hvězdičkou je závod pro všechny ženy, které ujdou či uběhnou pět kilometrů. I když závod… Je to hlavně běžecké setkání žen každého věku a všech výkonností, které budou mít možnost užít si odpoledne v přírodě, stranou aut a hlučných ulic. Poběží lesem, kde jim budou fandit i veverky, mohou si nechat namasírovat své znavené údy, či si zajdou na kosmetiku. A vůbec na ně bude čekat spousta překvapení, které pořadatelky ani nechtějí prozradit. Prý: „Tak přijďte! A vezměte s sebou kamarádku (maminku, dceru, kolegyni…). Uděláme vše proto, abyste se cítily jako favoritky, kteroužto výsadu má v běžeckém světě jen pár vyvolených.“

WEBOVÉ STRÁNKY ČERVNOVÉ AKCE