Přípravy na natáčení československého televizního seriálu z roku 1989 vypadaly velmi neobvykle. Jistě nebylo pro režiséra ani pro další aktéry jednoduché a běžné naplnit představy scénáristy a vzbudit pak v divákovi dojem, že se ocitá v samém středisku vrcholového sportu nebo na atletických závodech.

Na scénáři se začalo pracovat asi čtyři roky před první klapkou. Každý díl měl zhruba 70 až 100 stran, a nutno dodat, že také vlivem Bohdana Müllera, který byl mimo jiné i jedním z odborných poradců, byl několikrát přepracován.

Adamec si na herce povolal trenéra a tým poradců

Kromě přípravy scénáře, výběru herců či lokalit, padl jasný požadavek režiséra Jiřího Adamce: „Herce musí někdo připravit, trénovat a seznámit je s problematikou atletiky a běhu.“

Ti tedy museli nejen výrazně zapracovat na fyzické kondici, ale třeba i upravit váhu. První klapka padla na jaře 1987, ale už v září předchozího roku se herci vrhli do povinného tréninku, na kterém trvali kromě režiséra i odborní poradci. Zpočátku tréninkové přípravy herci pracovali na zvyšování všeobecné vytrvalosti ve Stromovce a ve Hvězdě. Hodně času trávili i v posilovně, v bazénu a samozřejmě na dráze i v hale.

Pro hlavní roli byl vybrán již tehdy známý a oblíbený Svatopluk Skopal, a ačkoliv jde o výborného herce, byl to prostě „neběžec.“ „Začínal jsem od pouhých tří kilometrů a dopracoval jsem se až na padesát kiláků týdně!“vzpomíná.

Šlo o to, aby herci nejenom zvládli odpovídající běžecký styl, ale aby taky měli vypracovaná těla, jak to vidíme u atletů. PaeDr. Milan Jílek, jeden z odborných poradců, trenér herců a především bývalý půlkař (1:48 min.) a mistr ČSSR, na to má dodnes velmi živé vzpomínky: „Trvali jsme na tom proto, aby pohled na běhající herce nebyl ve výsledku směšný nebo trapný.“

Pak přidává: „Musím však říct, že všichni kluci do toho šli poctivě, profesionálně a především Sváťa Skopal trénoval velmi tvrdě. Do první klapky shodil asi deset kilo a během natáčení ještě asi další dvě. Jediný Honza Čenský měl velké zkušenosti z pražské Bohemky, kde dřív běhal za dorost čtvrtku a měl i velmi dobré časy kolem 51 vteřin. Jezdili jsme s celou tou partou herců do Hvězdy, kde jsem je učil techniku, ale taky jak se na dráze předbíhá, jak se při závodech strká atd. “

Jak Skopal neošidil benčpres

Z posilovny si Jílek pamatuje na scénu, kdy Svatopluk Skopal zvedá benčpres a chtěl to aspoň trochu ošidit. “Říkal mi, ať mu tam dám méně, že to nějak zahraje. Jenže na záběrech to nebylo ono. Tak jsme mu naložili padesát kilo a hned mu na krku vyběhly žíly, lezly oči z důlku a bylo to prostě to, co jsme chtěli. Od té chvíle už mi věřil. Chtěl prostě vypadat v té roli dobře, takže se snažil,“dodává Milan Jílek.

Trénink byl většinou dvoufázový, ale herec Skopal se nebál jít i do třetí fáze. Dalo se tedy říct, že náročnost se hodně přibližovala právě tréninku vrcholových běžců, protože trénovali čtyři až šestkrát týdně.

Jiří Adamec měl a má pověst velice nekompromisního, tvrdohlavého, ale hlavně poctivého režiséra. Z počátku trval na věcech, které se třeba nakonec díky zmíněným poradcům natočily jinak nebo vůbec.

Také scénárista Ivan Hejna původně použil z neznalosti prostředí atletiky spisovné terminologické výrazy. Bylo však nutné, přiblížit se co nejvíc reálu a nahradit je běžeckým slangem. Toho se ujal právě Milan Jílek.

Jen pro zajímavost lze uvést scénu z prvního dílu, kdy říká trenér Hanák svému svěřenci: „Jdi pět rovinek do tempa půlky!“ Přitom odbornou spisovnou terminologií by se to dalo „přeložit“ jako: „poběžíš pětkrát sto metrů s využitím své závodní rychlosti na osm set metrů a mezi tím vložíš volný klus pětkrát sto metrů“.

Kořením seriálu byly závody

Scény ze závodů byly zásadními momenty a vytvářely dějové zvraty v celém seriálu. A tak si na nich tvůrčí tým dal patřičně záležet. Nebylo to ovšem vůbec jednoduché. Vždyť vzbudit v televizním divákovi dojem, že Svatopluk Skopal skutečně závodí na velkém atletickém mezinárodním mítinku, kde fandí tisíce diváků, to byl oříšek i pro zkušeného Jiřího Adamce.

Prvními závody v prvním dílu byl Memoriál Evžena Rošického a Mistrovství ČSSR v Praze. Bohdan Müller vzpomíná: „S pořadateli bylo dohodnuto, že v určitý čas budeme mít třeba patnáct minut na to, abychom natočili jeden až dva záběry. Bylo to pak ale velmi složité. Udělali jsme například rozcvičování před startem, pak prvních dvě stě metrů a museli jsme skončit. Potom bylo nutné navázat tak, aby dané pořadí běžců bylo stejné. Bylo to prostě podobné, jako když se točí honička ve filmu.“

A Milan Jílek dodává: “Taky ale bylo nutné natočit nebo dotočit něco extra, a tak se využíval kompars, který se podle požadavků režiséra přesunoval po tribunách, jak bylo potřeba.“ Závodní pole běžců-herců doplňovali jako kompars také skuteční atleti. Ti si v natáčecích prostojích dávali kola navíc, aby působili dojmem unavených závodníků. Právě poradce Bohdan Müller se tam dvakrát mihne v roli startéra s větou: „Připravte se!“

Co se týká záběrů z tréninků, bylo samozřejmé, že herci, kterým hlásili trenéři dosažené časy, byly v reálu jiné, tedy horší. Například v prvním díle volá trenér Hanák (Petr Čepek) na svého svěřence Michala Klánského (Jan Čenský), že „to dal“ za 51,4 vteřin. Skutečností byl čas 1:05 min. Svatopluk Skopal byl o něco pomalejší a běhal ji za jednu minutu a 15 vteřin. I tak jsou to na herce úctyhodné časy.

Dlouhá míle, šestidílný seriál ČST

Režie: Jiří Adamec

Námět a scénář: Ivan Hejna

Hudba: Karel Svoboda

Odborní poradci: Dr. Rudolf Dušek, PaeDr. Milan Jílek, Jan Kinda, PaeDr. Bohdan Müller, MuDr. Bohumil Šefrna a Miroslav Fráňa

V hlavních rolích: Svatopluk Skopal, Jan Čenský, Radoslav Brzobohatý, Petr Čepek, Josef Větrovec, Libor Baselides, Marek Vašut, Jan Potměšil, Eliška Vitanovská, František Němec, Petr Haničinec, Jan Teplý a další.

Vyrobila: Československá televize Praha ve spolupráci s ÚV ČSTV v roce 1989