„Scenárista Ivan Hejna chtěl do příběhu dostat také něco jako talisman, kterého většinou každý sportovec má. A ptal se mě, jestli je něco takového v podobě, jako je tajemný pán v černém, vůbec možné. Já jsem nebyl proti a snad to tam i zapadlo,“ vzpomíná tehdejší poradce štábu Bohdan Müller.

Neustále tedy Veseckého pronásleduje podivný pán v černém klobouku, snad jakýsi jeho fanoušek.

Maraton v Praze jako vrchol kariéry

Velmi zajímavým vyvrcholením celého seriálu byl poslední šestý díl. Tam běžce Veseckého přesvědčil trenér a další funkcionáři, aby na blížícím se mistrovství světa v atletice v Praze běžel maraton.

Ale nepříliš rád na to vzpomíná poradce Bohdan Müller: “Nemohl jsem se ve scénáři úplně ztotožnit s tím, že za rok se z mílaře stane maratonec, který navíc ještě běží v čele mezinárodního závodu a aspiruje na zlatou medaili. Myslím si, že něco takového by asi nebylo možné.“

K tomu dodává postřehy i další z poradců Milan Jílek:“ I na mě se snesla vlna kritiky. Jak jsem prý např. mohl dopustit, aby Vesecký před závodem tvrdě trénoval v posilovně a polykal stovky kilometrů? Ale byl to především televizní seriál, který vyžadoval i určitou míru uměleckého a divácky zajímavého dokreslení. Nemohl jsem přece režisérovi říct, že se bude točit to, jak odpočívá a válí se doma na gauči, případně, že si dá na dráze pár rovinek.“

Běžný televizní divák by také mohl nabýt dojmu, že záběry z maratonského závodu byly skutečně z vrcholné mezinárodní sportovní akce, ale nebylo to tak. Všechno bylo točeno výhradně pro tento seriál. Bouřlivě fandící diváky lemující celou trať zajišťoval kompars, včetně příslušníků SNB.

Zajímavým zpestřením byl „incident“ Petra Čepka jako trenéra Hanáka, který překonal hrazení, aby vběhl na trať k Veseckému a zařval na něho, že vedoucí Fin před ním už je „skleněnej a vysloveně tuhne“.

Jak běhal student z Ghany za holkami

Tuhle akci kupodivu prý původně nevymyslel sám scénárista Jiří Hejna, ale až na místě ji dotvořil poradce Milan Jílek. Ten k tomu ještě dodává: “Byl tam v běžeckém komparsu jeden vysokoškolský student černé pleti z Ghany. Jenže uprostřed natáčení záběrů z pražských ulic řekl, že už nemůže a že končí. To ale nebylo možné, protože tvořil čelo závodu a v dalších záběrech by tam chyběl. Milan Jílek si na místě vypomohl starým dobrým fíglem, kdy jednu vnadnou divačku poprosil, aby na něho v rámci fandění volala jménem a usmívala se.

Studentovi z Ghany naopak řekl, že se oné slečně moc líbí. Najednou byla únava ta tam a běžel jako čerstvý. Byla s nimi se všemi velká legrace“, dodává s úsměvem Jílek. Malé mínus k jinak realisticky a dobře natočenému závodu je ale třeba zmínit. Kdo někdy viděl špičkové maratonské běžce v akci, nemohl si nevšimnout velmi pomalého tempa maratonců – herců.

Poslední záběry z maratonu vznikaly v Letenském tunelu. Ty se paradoxně točily vůbec jako první a šlo logicky o noční natáčení. Někteří televizní diváci se asi zamyslí nad tím, proč kolabujícímu Finovi nemohl pomoci třeba kameraman stojící opodál. Odpověď je možná jednoduchá – umělecký záměr a požadavek scenáristy a režiséra.

Můžeš ještě dvakrát tolik, než si myslíš!

Záměrem tvůrců seriálu pochopitelně bylo nahlédnout do zákulisí vrcholového sportu. Zvolili ale méně obvyklé prostředí a méně populární sport, přestože atletika je považována za královnu sportu. O to více se všichni museli snažit televizního diváka zaujmout, aby si hned po prvním dílu neřekl, že je to bezcenné a nudné.

Známá scénáristka Markéta Zinnerová po uvedení seriálu v televizi řekla: „Díky lidem z atletické branže se věrohodnost a úroveň běžeckých scén zvedla nejméně o třicet procent.“

Obecně bylo nutné a velmi žádoucí, aby herec, který hraje běžce – závodníka, mezi ostatními profesionálními atlety netrčel. „Divák prostě musel toho Sváťu Skopala nebo Honzu Čenského v tom balíku běžců hledat a pak to působilo realisticky,“ dodává trenér Milan Jílek.

Lidé ze štábu shodně potvrzují, že všichni herci obsazení do rolí běžců, opravdu velmi tvrdě trénovali a pracovali na tom, aby výsledný dojem byl co nejlepší. Něco z toho se přeneslo i do scénáře. Například, když správce stadionu Kučírek, zvaný Dědek, v podání Josefa Větrovce trénuje Veseckého a v posilovně ho nutí, aby šel ještě „dělat záda“, dodal mu tam Milan Jílek větu: „Když nemůžeš, můžeš ještě dvakrát tolik, než si myslíš a pětkrát tolik, než si myslí tvoje maminka!“

A dříč Svatopluk Skopal si lehl na švédskou bednu a dal si padesátkrát záda. Odměnou za celou roli mu tehdy bylo obrovské množství pochvalných a obdivných dopisů od televizních diváků a fanoušků.

Seriál Skopala poznamenal tak, že po poslední klapce ještě dalších patnáct let pravidelně běhal. „Prostě jsem si na to zvykl a běhal jsem dál. Měl jsem z natáčení nakilometrovaných několik tras," vzpomíná Svatopluk Skopal.

Dlouhá míle, šestidílný seriál ČST

Režie: Jiří Adamec

Námět a scénář: Ivan Hejna

Hudba: Karel Svoboda

Odborní poradci: Dr. Rudolf Dušek, PaeDr. Milan Jílek, Jan Kinda, PaeDr. Bohdan Müller, MuDr. Bohumil Šefrna a Miroslav Fráňa

V hlavních rolích: Svatopluk Skopal, Jan Čenský, Radoslav Brzobohatý, Petr Čepek, Josef Větrovec, Libor Baselides, Marek Vašut, Jan Potměšil, Eliška Vitanovská, František Němec, Petr Haničinec, Jan Teplý a další.

Vyrobila: Československá televize Praha ve spolupráci s ÚV ČSTV v roce 1989