Maratonský trénink dvou kondičních běžců, kteří se připravují podle dvou různých tréninkových plánů na Volkswagen Maraton Praha, je ve finiši. Oba borci, Marek Janů a Jan Hlavička, jejichž přípravu jsme po několik týdnů sledovali, teď mají jasněji o svých očekávaných maratonských výkonech. Tipněte si s nimi, za kolik to v Praze dají. PŘIPOJEN ODKAZ NA TRÉNINKOVÝ PLÁN PAVLA NOVÁKA A DENÍK MARKA JANŮ
Odkaz na článek

Honza i jeho trenér Pavel si stěžují na komentáře pod články, nicméně nemám dojem, že by snad Honzovi někdo nepřál, nebo že by se ho snažil rozhodit. Pokud tu občas o tréninkovém plánu a jeho dodržování diskutujeme, tak to není nic osobního, avšak vyplývá to z toho, že jsou tu tyto plány podrobně představovány, a proto je pravděpodobné, že jejich principy budou používány i jinými běžci.

Pokud se tu zmiňují testy z CASRI, tak by mě zajímala konkrétní čísla, pokud je možné to zveřejnit.

Honzovi i Markovi samozřejmě přeji hodně štěstí!

Tipy: Honza 2:59 Marek 3:14

a sakra, tak ja mam v Prahe hospodu

Tento clanek mne potesil. Prvnim clankem v serii jsme nebyl nadsena, neb jsem se jako rada jinych domnivala, ze si kluci vytkli maly cil. Hned druhy clanek u mne vzbudil nadseni, neb to kluci brali vazne. Vypadky v treninku chapu, jsme pracujici lide, ne profici.

To, co mne dnes potesilo asi nejvic, je komentar Marka, ze dnes uz chape nazor diskutujicich na vytcene cile. Jan si trosku stezuje, na komentare pod clanky, ale s tim musi pocitat kazdy, kdo do neceho podobneho jde. A jsem si zcela jista, ze nikdo nemysli ty komenty zle. Osobne jsem kritizovala jen na zacatku vysi cilu a za tim si stojim. Dnes oba kluci vedi, ze maji daleko na vic a to je super.

Duvod, proc se nevyjadruji k treninkovym metodam je prosty. Necitim se povolana k takovym komentum. Ale rada si prectu nazory jinych. Treba to i me, az se po letosnim maratonskem testu budu chtit seriozne pripravit, pomuze. U Marka se trosku bojim, aby se hlavou nevyzavodil jeste pred dnem D. Chce to vic v klidu a pohode, vzdyt jde jen o 42km .

Obema klukum preju, at jim to slape a ta zed prijde az v cili.

A tip: Honza – 3:02 Marek – 3:11

Marek byl urcite v mnohem tezsi pozici nez Jan. Osobne bych do Hansonovic planu nesla, me by nesedel, to vim, obdivuji tu odvahu. Jan mel trenink de facto sity na miru a i proto ma vetsi sanci na uspech. Cas co tipuji, si myslim, ze daji urcite. I kdyz Honza muze dat i pod 3:00. Moc bych mu to prala. Vlastne kazdemu, kdo v Praze pobezi ( krom Kenanu, ty asi 2:58 nenadchne ).

Klukům fandím oběma, už za tu odvahu dělat tu pokusné králíky. S lehce sadistickým úsměvem přidávám přání, užijte si ten maraton:)

Z clanku jsem nepochopil, jestli se jedna o posledni pred maratonem a tak jim obema moc preji splneni cile.
Honza zabehl fantasticky uz na podzim v Usti 1/2M (myslim, ze doted osobak) a kdyz si k tomu pridam dril Pavla Novaka, tak nemuzu netipovat cas po 3 hodiny. Ovsem Marek, to je strelec. Narozeni dcery, stavba domu svepomoci a do toho maratonsky trenink. Klobouk dolu Marku!
Kdyz zacinal tento serial, tak jsem mel dost vyhrad, ale dnes jej hltam a tesim se na pokracovani. At uz nazory obou bezcu nebo komenty patronu jsou skvelym korenim behej.com

Zřejmě má někdo nadále problém, Petr Kaňovský měl na komentáři včera večer +10 a teď má +6. Zvu tedy mínusníky na sebe.

1. jestli někdo klukům nedrží palce, ať se ozve. Já myslím že všichni. Fandím oběma víc než na začátku, průběhem přípravy si mě získali, jsou to dříči. Na neděli snad přijde slibované ochlazení, tipuju 3:02 (Honza) a 3:12 (Marek).
2. je s podivem, že se začaly řešit komentáře na fóru až v posledním článku. Teď komentáře jednak nejsou aktuální, jednak opravdu pro někoho mohou být demotivující. Stačilo se s nimi „vypořádat“ před pár měsíci V minulých „reality“ seriálech jsme tu měli například začátečníci Gábinu, která sklidila mnohem větší kritiku („královna výmluv“ atd.), ale s vtipem se s ní vypořádala a nakonec jí všichni drželi palce. Na druhou stranu uznávám, že Marek a Honza makají v práci, doma, v tréninku, není proč po nich chtít trávit čas ještě na internetu. Respekt 
3. minulá vyjádření Pavla Nováka mi přišla říznější (ovšem naprosto správná) než jakékoliv komentáře. V diskuzi například nikdy nepadlo, že někdo udělal „velkou chybu“.

Peace a pošlete to tam nekompromisně

>> Mikis4318, 07. 05. 2012 11:25:22

Michale, Petrovi jsou pluska a mínuska … ukradený. Kdo ho zná, ten si ho váží i kdyby tam měl –5000 a kdo ho nezná, ten ať si trhne…

A kdy si zaběhnem do Lysý? .

>> EvženGe, 07. 05. 2012 11:40:02

Pravdu díš. Spíš jde o vyjasnění, než o Petra. Lysá by mohla proběhnout v týdnu 21.-26.5., pokud nohy přežijou maraton Nebo pak zase po SNR od 18. června dále. Mám to naběhané po kouskách, ještě jsem to nespojil.

>> Mikis4318, 07. 05. 2012 11:55:21

Tak to souhlasím. Ale je to věc názoru a někdo ho má jinej, tak ať ty mínusy dá. Ono se to v součtu pak ukáže a asi je jedno, jestli tam má plus tři nebo plus deset. Koneckonců. Ty tam nyní máš plus dva a asi ti je jedno, jestli tam je nula nebo plus šest. Ale kdyby tam bylo mínus pět tak se podíváš, co jsi napsal. A buď si za tím stojíš (a pak ti jsou mínuska ukradený) nebo se pokusíš svůj názor vysvětlit.

Lysá po 21. asi nepůjde. . Po jednom sprintu (PIM) jdu 19.5. na 12 hodin. A to budu možná trošku utahanej. 

>> EvženGe, 07. 05. 2012 12:20:10

Já bych to skutečně neřešil. Ostatně, nepsal bych tu, kdyby mé běhání nebylo až tak moc veřejné a kdybych si různými pocity nepochopení od ostatních neprošel osobně. Myslím, že neexistuje nikdo, kdo by mi nepřál, což ovšem neznamená, že by se všichni ztotožňovali s tím, jak běhám. Zejména v době, kdy jsem běhal maratony za 5h, jsem se dost oprávněně setkával s názory, že matematické metody stejně nefungují a že k strategii na závodech přistupuji úplně blbě, což už tehdy nebyla úplně pravda, avšak ani to mě od tohoto přístupu neodradilo, spíše naopak (chtěl jsem prokázat, že to aspoň trochu funguje).

Byla má chyba, že jsem často nedokázal napsat, kdy očekávám radu, a kdy chci jen určité věci sdílet. Pak jsem dokázal být nepříjemný na sebe i na druhé, i když do určité míry bylo správné, že jsem se jasněji vymezil, bohužel ale někdy až příliš pozdě … Nepovažuji ale za svou prohru ani to, že jsem neodjel do Stromovky, protože jsem i takto získal další zkušenosti, které se hodily při dalších závodech i v životě.

cely tento serial zacal s tym a tak bol aj propagovany, ze pojde o porovnanie 2 rozdielnych treninkovych systemov a ze sa z toho spravi akysi vedecky zaver. Akoze 1 je dostatocny statisticky subor. Teraz ked uz je po celom treninku mozme vidiet ze ani jeden system nebol dodrzovany, z roznych osobvnych dovodov a to nie je kritika bezcov. Ale tych vypadkov a modifikacii bolo tolko, ze dufam nik z toho nebude vyvadzat nejake uzavery a dokazy o treninkovom systeme a nebude systemy porovnovat pripadne odporucat / kritizovat.

Kazdy behal kolko mohol a kolko mu osobne okolnosti dovolili a platal treninky ako sa dalo. To je realita vacsiny hobikov.

>> rudo, 07. 05. 2012 21:07:19

Ale potom je to problém, když možnost porovnání obou tréninkových postupů není možné jenom proto, že běžci je nejsou schopni z různých důvodů dodržet. Asi by to chtělo pro příště vybrat běžce, kteří mohou tréninkový plán na maratón absolvovat bez větších výkyvů.

>> Mirek Kostlivý, 07. 05. 2012 22:19:10

Nejsem si úplně jist, že cílem bylo srovnání dvou tréninkových přístupů. Ostatně to by s tak malým vzorkem (menši už ani nelze použít) nemělo smysl. Já bral tuto sérii článků jen jako výpověď o přípravě dvou „obyčejných“ hobby běžců. To, že se každý připravuje podle jiného plánu, je jen jedna z mnoha odlišností.

>> Mirek Kostlivý, 07. 05. 2012 22:19:10

je to problem

je rozdiel ak bezec nedodrzi treninkovy system z dovodu ze je prilsi narocny a na pa vykonnostnu uroven nepuzitelny a samotne nedodrzanie teda ukaze nevhodnost systemu alebo jeho neaplikovatelsnost na kazdeho jedinca.

Nieco ine je ak bezec z osobnych dovodov jednoducho nema na trenink cas alebo energiu, ked mu s behom nesuvisiace okolnosti trenink nedovolia alebo mu nedovolia regeneraciu.

statvat barak a narodenie decka je snad extrem ale su aj menej napadne okolnosti ktore mozu experiment a testovanie systemu velmi ovplyvnit

Ahoj, v odkazech pod článkem jsou aktuálně připojeny výsledky dubnových laktátových testů Honzy Hlavičky, které byly provedeny v laboratoři CASRI.

>> rudo, 07. 05. 2012 21:07:19

Nemyslím si že by někdo někdy mluvil o nějakém vědeckém vyhodnocení. S doporučením/kri­tikou je to složitější. V lednu jsem nebyl schopný posoudit vůbec nic. Teď jsem o něco chytřejší a jsem ochotný svoje poznatky sdílet. Pokud se najde někdo, kdo odtrénuje 100% plánu a podělí se s námi o své názory, budu rád, že mohu srovnávat. Více na téma doporučení/kritika si s dovolením nechám na dobu po závodě. Z jedné věci mám ale těžkou hlavu už teď. Pokud mi závod nevyjde podle představ, asi nebudu schopen rozlišit, zda to bylo díky výpadkům v tréninku, nebo tím, že ten plán je obecně špatný/náročný. Ještě jedna věc pro vyjasnění situace. Tu a tam se mě někdo ptá jak došlo k tomu, že sem se do této akce zapojil. Jednoduše – když vyšel koncem loňského roku článek o Hansonplánu, byla na konci výzva ve smyslu: Co vy na to? Napište nám co si o tom myslíte. Napsal jsem. Nevím kolik dalších lidí napsalo taky. Odpověď byla, jestli bych nechtěl tu a tam napsat pár slov o tom jak to probíhá. S tím nemám problém a tak jsem to slíbil s tím, že je možné, že většina mých komentářů bude začínat slovem „nestíhám“. Nechci se moc opakovat, ale minulé dva roky jsem běhal málo kvůli stavbě a malé dceři, vyhlídky na jaro byly podobné – stavba a druhá dcera na cestě. 19.1. tedy deset dní po začátku tréninku mi přišel e-mail, kde jsem se dozvěděl o celém pojetí seriálu (druhý běžec pro srovnání, konzultanti). Trochu mě to zaskočilo, ale po chvíli váhání jsem souhlasil. Za prvé to byla velká motivace snažit se plán dodržet a za druhé rady Iva Domanského se nedají odmítnout.

>> marek27, 07. 05. 2012 23:04:29 O srovnání jít mělo, ale bez nějakých velkých ambicí na velké závěry (alespoň pro mě). Však to Honza dobře napsal, že nejsme v žádném případě soupeři (tedy v podstatě jsme, je to závod, ale stejní soupeři jako dalších x tisíc co neřeší, jestli doběhnou na 1000. nebo 2000. místě). Souhlasím s tím že to měla být spíše výpověď o příprave hobíků. Pokud někdo z libovolného důvodu zvolí pro přípravu Hansonplán, tak mu snad mé zkušenosti alespoň malinko pomohou. Asi to nebude někdo, kdo běhá pod 2:30, nebo nad 5:00, ale to je stejné jako když já nejvíce na fóru sleduji příspěvky a názory běžců zhruba stejné úrovně.

Mára

>> Lobino, 09. 05. 2012 10:38:40

jasne rozumiem, ano tu dilemu budes mat, je plan dobry ak sa dodrzi ? prave na to som chcel upozornit.

Plan sa da ale posudit aj inak, napriklad sa mozme opytat aky je najrychlejsi maraton zabehnuty presne podla toho planu ?

Moc ti drzim palce do zavodu uzi si to a prajem co najlepsi vysledok a hlavne spokojnost z dosiahnuteho ciela, osobne ta obdivujem ze si pri tom vsetkom sa rozhodol na maraton pripravit a bezat

>> rudo, 09. 05. 2012 12:09:26

Asi nejvíc by o tom mohli povídat přímo Hansonové. Myslím že v tomto případě je jakékoliv exaktní srovnání nemožné. To bych musel mít naprosto shodné podmínky a to díky individualitě každého běžce nelze dosáhnout. O výsledcích maratónů se něco málo dá dohledat, ale zase je tu ten problém,zda by dotyční neběželi jinak při jiném typu tréninku. S rozhodnutím běžet závod je to jednoduché, kdo jednou zkusil, těžko se toho vzdá, je to jako oblíbená hračka Dík za podporu, palce prosím pustit nejpozději v neděli v 9:00 ať se mi lépe běží.

Iva Domanského jsem před rokem poprosila, že bych chtěla jít maraton na limit, a jestli by do toho šel se mnou. Odpovědi se vyhnul a odkázal mě na veteránská mistrovství SABZO. Loni jsem si konečně vybojovala takové podmínky (dostudováno, dostavěno, dostěhováno), že jsem mohla začít s tréninkem a jakýkoli plán bych byla schopna odběhat na sto procent. Místo toho dává přednost běžcům, kteří nejsou schopni plnit plán, sami mu říkají, že trénink není prioritoou, tudíž trenérovi o nic nejde a nenese žádnou zodpovědnost. Toto není kritika zde zúčastněných běžců, ti běhají, co jim podmínky dovolí, toto je vzkaz pro trenéra: jsi alibista!!! Abych nebyla alibistkou já, tak přiznávám, že jsem houby ve formě a maraton jsem teď schopná zaběhnout tak možná za tři hodiny, určitě ne na limit. Dva roky výpadku kvůli renovaci bytu a stěhování jsou znát. Otázka tedy zní: měl Ivo pravdu a měla bych se už na to běhání vykašlat a obíhat si běhy SABZO, nebo je alibista trenér a trénuje někoho pouze za situace, kdy má celkem jistý úspěch za použití jakéhokoli plánu, a jeho vlastní riziko a iniciativa je minimální? Pokud totiž komukoli dám jakýkoli plán, který ho donutí běhat 5–6× týdně, tak by z toho (chlap) měl zaběhnout maraton ke 3 hodinám a holka ke 3:30, jenže to nic neříká o tom, jestli je ten plán dobrý nebo ne, na téhle úrovni ještě výkonnost roste celkem úměrně počtu a intenzitě naběhaných kilometrů. Ale no nic, Ivo mě opravdu netrénuje, běhám jenom ze setrvačnosti a proto, že nemám rodinu, a kdyby se mně tak už ujal nějaký chlap, já se s radostí ujmu jeho, usadím se, a občas si zajdu rekreačně na nějaký běh SABZO. Máš pravdu, Ivo, v pětatřiceti už fakt mám čas spíš na rodinu než na maraton. Jenže já si teprv ve čtyřiatřiceti vybojovala podmínky na to, abych s tím běháním mohla začít:) :( :) Iva Milesová

>> Iva Milesová, 10. 05. 2012 16:38:43

Ahoj Ivo .. a zkusila jsi také nějaké jiné trenéry? Jestli ne, tak je to škoda, hned to mohlo být zajímavější mistrovství (tedy v ženské kategorii). V každém případě 35 let není ještě konečná, jak ukazují mnohé výmluvné příklady. Budu držet palce, ať se k pořádnému tréninku ještě dostaneš a ať ještě dopadnou nějaké výsledky, třeba ty na strmějších tratích.

>> Iva Milesová, 10. 05. 2012 16:38:43

Alena vzala Petru ked mala Petra 34–35, skusila si pohovorit s Alenou ? Vek by nemal byt prekazkou na to aby sa robil systematicky cielavedomy trenink, Ak chces tak mi napis, mozem s tebou konzultovat, ale len na dialku (zatial), alibizmus tiez netolerujem

>> rudo, 10. 05. 2012 22:31:29

Já bych snad byl raději opatrnější v obviňování Iva z alibismu. Nemyslím, že by Ivo měl jakoukoli povinnost se zodpovídat koho a proč chce trénovat. Je to jeho život, běh je jeho celoživotní koníček a jak s ním nakládá je jenom jeho věc. Jednoduše řečeno, on přeci nemá žádnou povinnost trénovat kohokoli, kdo o to projeví zájem. Jestli v daný okamžik neměl zájem trénovat Ivu, je to prostě jen jeho volba. A Ivo je podle mého dost velký „mazák“, aby mu bylo srdečně jedno, jestli by po případném neúspěchu jím trénovaného běžce někdo zpochybňoval jeho metody. Prostě takový je život, že občas něco vyjde a občas ne. Nikdo nemá zaručený úspěch vždy.

>> sam, 11. 05. 2012 07:22:23

akurat nechapem preco to pises mne, ja s nim predsa nic nemam moja poznamka patrila Ive a len Ive aby vedela aky mam k alibizmu postoj, alibizmu ako takemu, v principe. absolutne nechapem co si chcel povedat ?

>> rudo, 11. 05. 2012 07:28:39

Sorry, já si to vysvětlil tak, že Ivo D. i podle tebe je alibista. Chtěl jsem tedy jen upozornit na právo kohokoli jednat v takových otázkách podle své chuti.

>> sam, 11. 05. 2012 08:45:30

jasne tomu rozumiem, ja si tiez vyberam.

rudo, děkuji za nabídku trénování, možná se ještě ozvu. Ve skutečnosti si spíš začínám uvědomovat, že rodina a práce jsou důležitější než běhání. A vlastně jsem ani nechtěla slyšet, že mě chce někdo trénovat. Vlastně jsem chtěla slyšet, vykašli se na běhání. A tajně jsem doufala, že se mi někdo ozve, jestli bych nešla na rande, že je taky sám a taky by se chtěl usadit. No, asi půjdu radši na seznamku. Za reprezenťák jsem začala běhat kvůli rozchodu s chlapem a kvůli chlapovi bych taky ráda s běháním skončila. Možná tak trochu mlátím a ničím, když už bych měla potichu zavřít dveře.

No dobře, přiznám se. To, že se tu do Iva navážím, nemá vůbec co dělat s jeho trenérskými schopnostmi, spíš s mým běžeckým odcházením a uraženou ješitností. Ivo byl pro mě postavou, kterou asi nejlépe vystihne jméno Běžecký Guru. On mi nikdy neříkal, co mám odběhat. Ostatně, jsem tělocvikářka, já bych měla radit jiným. Spíš mě uměl postrčit tak, abych byla ve správnou dobu na správném místě a věřila sama sobě. „Vždyť ty se umíš připravit,“ říkal. Když jsem se v roce 2009 vracela po zranění a na jaře ještě neběhala nic moc, Ivo se na mě podíval a řekl, „v reprezentaci jsi pořád ještě nenahraditelná,“ a jenom z energie toho pohledu jsem byla schopná jít zaběhnout cokoli. Jenže mezi mnou a běháním stanul nový předpis nájemného slibující s poplatky až 19000 měsíčně. Život se proměnil v peklo sestávající z vydělávání peněz, hledání výměn, účasti na protestních shromážděních nájemníků, vyklízení pozůstalostí, přípravy bytu na eventuální spolubydlící, a pocitu zoufalství. Běhat jsem chodila v noci, nespala jsem, uhnala jsem si chronickou únavu a forma šla dolů. Když jsem si v létě odskočila od práce a bytu na Plzeňský maraton, musel se Ivo jako komentátor koukat na můj nekonečný příběh za 4:51 a moje potácení od pangejtu k pangejtu soucitně komentoval jako ladnou chůzi. „Jsi z nejhoršího venku,“ řekl, když jsem sehnala spolubydlící, a dodal, „však ty se vrátíš.“ Další jaro jsem se stěhovala, nevrátila jsem se. Jeho naděje ve mě se vytratila, ten povzbudivý pohled vyhasl. Už se mnou nemluvil o mém běhání, mluvil o nějakých jiných běžcích a závodech a já jsem u toho vlastně vůbec nemusela být. Něco vyhořelo, on taky potřeboval novou motivaci. Pak jsem se z internetového rozhovoru dozvěděla, že začal trénovat jednu mladší holku. Vzplanula ve mně ješitnost a napsala jsem mu, že buď ji porazím, nebo se aspoň ve snaze o to uběhám k smrti. Ivo se srdečně zasmál a sliboval mi, jak mě ta jeho svěřenkyně už dá nakládačku, a začal rozebírat o kolik minut na které trati. Pochopila jsem, že on je teď na druhé straně, a na závodech nebude fandit mně, ale bude křičet na nějakou mladici, „poraž už tu veteránku.“ Kdybych na to měla, šla bych na závod, ten jeho objev bych porazila a byl by klid. Jenže jsem věděla, že za daného stavu neporazím nikoho, vyhýbala jsem se závodům a kompenzovala to sněním o nepřiměřeně vysokých cílích, které by měly kompenzovat trudné dva roky bez běhání. Vlastní tápání jsem kompenzovala rýpáním do Ivoše ohledně nové běžkyně a smysluplnosti jeho trenérských počinů, samozřejmě neprávem. A jeho dlouhé zaryté mlčení mě nutilo zamyslet se nad smysluplností mé vlastní činnosti a dojít k tomu, že v pětatřiceti už asi nemá být smyslem mého života porážet stůj co stůj každý víkend dotírající mladé běžkyně a bojovat tím o srdce Běžeckého Guru, neboť toto srdce patří především jemu samotnému, a navíc ještě všem běžcům a Běhu. Vzpomínám na příběh jednoho hokejisty. Vyprávěl o celé své kariéře, a na konci i o tom, jak jednou na jeho místě v šatně sedělo mladé ucho. Spoluhráči sice ještě mladíka odkázali kamsi, ale on sám v té chvíli poznal, že jeho hokejovým dnům nadchází konec. Pár let předtím by ho totiž rezolutně z toho místa vykázal sám, ale v momentě, kdy on sám začal pochybovat, jestli mu to místo vůbec ještě patří, věděl, že sice mladíka může seřvat, ale pravdu neošálí. Zrovna tak Ivo má neochvějnou intuici, a když už se jednou rozhodne postrčit mým směrem mladší holku a mě odsune mezi veteránky, můžu se sice rozčilovat, ale pohled do výsledků na časy a na data narození říká pravdu, kterou nelze obejít. Nejde o to, že ta mladá holka třeba ještě nezaběhne to, co jsem kdysi zaběhla já, ale o to, že já už nezaběhnu ani to, co teď ona. Takže mě Ivo jen donutil podívat se pravdě do očí a to má větší cenu, než když mi lidi soucitně říkají, ono ti to ještě bude běhat. Zrovna tak má svůj smysl ta neúprosná veteránská kategorie 35plus. Pokud jste svobodné, bezdětné a nejste v tom věku alespoň zástupkyní šéfa, tak je ta kategorie tvrdou připomínkou vlastní neschopnosti. Člověk má pak tendenci protestovat, že veteránky by snad měly být až od čtyřiceti. Jenže ta pětatřicítka je neúprosný, ale nutný varovný signál, že už by se sebou člověk měl něco dělat. Že už je asi opravdu na čase přestat si hrát a přemýšlet o rodině a tak. Ivo není alibista, on dokáže dělat a říkat i ty nepříjemné věci. On je totiž pořád ještě rovný chlap. Evžen mě prokoukl. Nebo to bylo bystré oko Sáry?:) Tato stať asi patří někam úplně jinam než pod článek o plánech přípravy na maraton. Jsou tu stránky radící začínajícím běžcům, bolestnější je ale radit těm odcházejícím. I to ale k běhu patří. A co bych já poradila maratoncům před startem? Pár horských jsem úspěšně odběhla. Na startu jsem si vždycky říkala, „neblázni, budeš tam tři hodiny,“ a když se přese mně hnali nějací cvoci, nechala jsem je jít. Zprvu je třeba jít tempo, které je nám příjemné, závodit s někým nebo s časem se dá až na posledních kilometrech. S maratonem samotným se závodit nedá, nelze ho ani porazit, musíte ho poprosit o svolení, pánem je tam on. Rozhodně doporučuju nevynechávat občerstvovačky a u každé si trošku zvolnit. Před mým prvním horským maratonem mi máma napsala smsku, „pořádně se najez, napij, vyspi a včas vzdej.“ I možnost, že nedokončím, je dobré si připustit. Ten běh jsem tehdy vyhrála v traťovém rekordu a byl jedním z mých nejkrásnějších běžeckých zážitků. O pár let později ten závod zrušili, vzhledem k převýšení nemám ani ten čas v žádných tabulkách, takže ta vzpomínka už je jenom v mém srdci. Nežeňme se proto stůj co stůj za nějakými časy, i ty výsledky jsou totiž pomíjivé, důležité je prožít závod teď a tady. Iva

>> Iva Milesová, 12. 05. 2012 20:49:06

Napsané to máš pěkně, běhání bych nevzdával, šel bych do toho klidně zase od začátku.

Neboj, zítra ráno jdu na první metro a jedu na jeden kopec:) A když nedám za dva týdny Pernou, tak o to radši se o to porvu na Šeráku;) Iva