Šutr se letos pro velký avizovaný zájem běžel ve čtyřech vlnách podle toho, na kolik kol si kdo troufal. Je ovšem smutné, že přes registraci více než 250 závodníků jich nakonec dorazilo jen 155, většina ze zbytku se ani neomluvila. Na takovéto akci založené na důvěře a fair play je to víc než zarážející.

„Budeme muset v budoucnu udělat nějaké změny v systému registrací,“ poznamenal k tomu hlavní organizátor Michael Dobiáš z Trailpointu. „Pro velký zájem jsem uzavíral registrace předčasně, na spoustu lidí se nedostalo.“

Zřejmě se při pořádání akcí pro velký počet lidí nedá spoléhat na zodpovědnost a obyčejnou lidskou slušnost. Podotýkám pro neznalé, že na Šutru je startovné dobrovolné a splatné na místě. Ti, kdo takto kalkulovali, tedy registrací nic neriskovali, jenom zablokovali možnost startu jiným vážným zájemcům.

Pro skalní účastníky bylo trochu zklamáním, že při registraci dostali místo klasického oblázku s namalovaným číslem registrační čip. „Už to nešlo zvládat pomocí stopek, je vás moc,“krčil rameny pořadatel Michael Dobiáš.

Start první vlny, královské disciplíny na 72 km, byl stanoven na devátou hodinu. Odehrával se ještě za deště a diskuze závodníků, jaký dezén podrážky je nejvhodnější. Zvítězil většinový názor, že „traktory“ a Dan Orálek se byl na poslední chvíli přezout. Bohužel, jaký dezén nakonec zvolil, nebylo kvůli množství bláta poznat.

Další starty se odehrávaly vždy po hodině, počasí se lepšilo a s tím stoupala i moje chuť si kus odběhnout. Při startu poslední skupiny na jedno kolo, která byla nakonec kvůli nespolehlivosti registrovaných „open“, jsem už vyloženě přemýšlel: „Tak jedno kolo bys i týden po maratonu dal, ne?“ Ale teplota už byla celkem vysoká, sluníčko svítilo a běžet v dlouhých kalhotách a triku s dlouhým rukávem se mi nechtělo.

Nejdelší trať nakonec s přehledem vyhrál Radek Brunner z týmu SK Babice. Zvítězil obdivuhodným stylem start cíl, rozdíly v jednotlivých kolech na druhého Dana Orálka se zvyšovaly ze dvou až na sedm minut ve třetím kole. V závěru ale Dan přidal a výsledný rozdíl byl nakonec méně než dvě minuty. Radek Brunner zvítězil časem 5:49:36, druhý Dan Orálek doběhl za 5:51:06 a třetí na stupních vítězů byl Kamil Pulicar v čase 6:12:19.

„Po seběhnutí z prvního kopce jsem už běžel sám, ohlížel jsem se, ale nikdo se ke mně nepřidal,“ říkal po závodě vítěz Radek Brunner. „Nepředběhl mě ani žádný z těch, co běželi jedno nebo dvě kola,“ doplnil další informaci.

Druhý Dan Orálek si v cíli postěžoval: „V prvním kole mě tahala třísla a pobolívalo v zádech. V druhém kole jsem si vzal prášek a začal jsem zrychlovat.“ Na Radka Brunnera to však už nestačilo.

Jedinou ženskou účastnicí, která si troufla na nejdelší trať 72 km dlouhou, byla Renata Horáková. Doběhla v čase 9:47:00.

Po doběhnutí nikdo nespěchal domů. Všichni si pochutnávali na vyhlášené burákové pomazánce, popíjeli „Bernarda s čistou hlavou“, někteří „zvrhlíci“ i normálního, a diskutovali o závodě.

„Trať byla místy hodně blátivá, ale tam, kde svítilo sluníčko, vyschla a ztvrdla,“ referoval Libor Vašek, jeden z jednokolových běžců. „Ty rozbahněné úseky ale byly čím dál horší, jak přes ně pořád někdo běhal,“ smál se další z běžců.

Teď musím odběhnout aspoň jedno kolo u nás v parku, říkám si. Strávit celý den na Šutru a neběhat, to prostě nejde!

VÝSLEDKY