DENÍK R. BRUNNERA: Perun? Větší extrém jsem ještě neběžel
Osloven redakcí Běhej.com, rozhodl jsem se začít psát zápisky o svém běhání a trénování nejen na svém blogu, ale i takto „veřejně“. Tento první díl chci věnovat shrnutí letoška, ohlédnout se za Brdskou stezkou a říci něco k sobotnímu skymaratonu, který jdu vůbec poprvé.
Často se mne lidi ptají, jak trénuji. Nemám žádný plán. Běhám podle pocitů. Když se běží dobře, běžím rychle, když to nejde, zpomalím. O tom, co ten den odběhám, se v podstatě rozhodnu ve chvíli, kdy vyběhnu. Vyhovuje mi to tak a nesvazuje mě nic napsaného. Pak je člověk jen vystresovaný, že má běhat úseky a nejdou mu a když by mu šly, tak má zase klusat. Běhám, protože mě to baví. Vzhledem k pracovnímu vytížení běhám ráno okolo 5:30 a pak večer. Občas mi to vyjde i přes den a to je pak super. Týdně 150–200 km. Regenerace nula. Není už žádný čas…
Loňskou sezonu jsem zakončil v listopadu po dráhovém maratonu v Plzni (2:37). Pak jsem měl v plánu dát si do kupy trochu nohy a jejich trable. Našel jsem si doktora, absolvoval určitou léčbu a při jedné nešetrné aplikaci rázovou vlnou získal takový problém v kotníku, který léčím ještě teď. Takže prosinec a leden pro mě byl ve znamení mrzutosti, neběhání a všemožných pokusů se z toho dostat.
Jenže u mě je to prostě těžký, dám pár dní pauzu a hned to jdu zase zkoušet, jestli se to třeba náhodou už nevyléčilo. No, po těch dvou měsících jsem pochopil, že klidem se to nespraví, a tak jsem začal koncem ledna pomalu poklusávat. První týden (20.-26.1.) fakt opatrně, tempo okolo 5:30/km, celkem 146 km. Klusání by tedy šlo.
Další týden (27.1.-2.2.) jsem navýšil na 175 km a ten další (3.-9.2.) na 211 km. Tam už jsem si občas zařadil něco okolo 4:30/km. Rychleji mě ten kotník stále nepouštěl. Výsledkem téhle kilometráže nahnané z předchozích „flákacích“ týdnů byl zánět v jiné části kotníku, takže jsem musel trochu povolit.
Týden 10.-16.2. měl dva dny volna a jen 102 km. Noha se zklidnila, přistoupila zase na klusík. 17.-23.2. celkem 202 km. Pak se mi podařilo na čas odjet do kopců a začal jsem se trochu chystat na premiéru na poli skyrunningu. Absolvoval jsem dva týdny s kilometráží 170 km a 242 km, kdy jsem se snažil zdolávat ta nejhnusnější stoupání sjezdovkami, pod lanovkou a podobně. Mezi těmito dvěma týdny byla Kbelská 10, kterou jsem bral jen jako takové zpestření. Čas 34:12 mě docela příjemně překvapil, vzhledem k tomu, že jsem do té doby neodběhl jediný trénink tempa.
V týdnu 10.-16.3. už jsem si tedy zkusil svůj oblíbený střídavý běh, kdy běhám kilometr rychle (3:20) a kilometr pomalu (3:50–4:00). Tento týden jsem zakončil v Plzni na maratonu a padesátce okolo Boleváku. Maraton za 2:42 a 50 km za 3:13 nebyly úplně nejhorší, zejména vzhledem k tomu vichru a zimě, co tam byl. Od té doby jsem střídavé běhy zařazoval pravidelně, alespoň 2× týdně a všechny ostatní běhy běhal v tempech pokud možno pod 4:30. Před Brdskou stezkou jsem ještě přidal dva tempové běhy v délce cca 15 km po 3:40.
Týden před Brdskou jsem byl řádně unavený, pořád mě někde něco bolelo, píchalo, tahalo. Měl jsem z toho velký strach. První velký závod roku a takto vypadat… Ta sobota ale byla báječná. Běželo se parádně, s Danem jsme si hezky zazávodili a ačkoliv měl v té první části navrch, jsem rád, že v té druhé to bylo obráceně. Takticky to byl hodně drsný závod a být psychicky labilní, zabalil bych ho ve vlastní hlavě už po deseti kilometrech. Vítězství pak bylo fajn odměnou a traťový rekord 3:06:59 v těch kopcích jakbysmet.
Navíc se mi podařilo porazit Dana. Bylo by to hezké jej porážet pravidelně, ale Dan je velký bojovník, velmi rychlý a vytrvalý běžec a má spoustu zkušeností. To je vražedná kombinace pro soupeře! A i kdybych ho teď porážel, pořád to bude můj velký vzor a ikona českého ultra běhu. Řekl bych to asi takto: Dan je jenom jeden.
Ale zpátky k tréninku. Znovu jsem se přesvědčil, že pro rychlý závod nemusím naběhat intervaly, ale že mi spíš vyhovují tempové běhy a hlavně kilometráže okolo 180–200 km týdně. Pak si na pár dní trochu odpočinu a tělo se na běh těší samo. Doufám, že tohle pravidlo se potvrdí i na Perun Skymarathonu tuto sobotu. Abych pravdu řekl, vůbec si to nedovedu představit. Takový extrém jsem nikdy neběžel. Nikdy jsem nezkusil závod, ve kterém jsou úseky, co se běžet nedají a musíš je jít pěšky.
Komentáře (Celkem 2)
runner.cz 30.04.2014 09:40:03
Osloven redakcí Běhej.com, rozhodl jsem se začít psát zápisky o svém
běhání a trénování nejen na svém blogu, ale i takto „veřejně“.
Tento první díl chci věnovat shrnutí letoška, ohlédnout se za Brdskou
50 a říci něco k sobotnímu skymaratonu, který jdu vůbec poprvé.
Odkaz
na článek
Ústí nad Labem
1bubo.bubo 03.05.2014 06:29:36
Radku, ať se ti na Perunu daří. Dnes budu všem, kteří se vydáte na trasu, držet pěsti!
Hodnocení příspěvků
Pro hodnocení příspěvků se nejprve musíte přihlásit.
Pokud ještě registraci nemáte, můžete se zaregistrovat zde.
Pro přidání komentáře se musíte přihlásit nebo registrovat, pokud ještě registraci nemáte.