Většina lidí začíná na silnici, a když je asfalt omrzí, zamíří do hor. Ty to máš naopak. Co tě vedlo k tomu, přihlásit se na Pražský maraton?

„Nemám to jako nějaký běžecký posun. Asfalt mě nebaví. Je ale pravda, že jsem na to zvědavý a zkusit se má v životě všechno. U příležitosti mých 42. narozenin se mi zrodila myšlenka jít stylově zrovna PIM v Praze.“

Proč sis pro svoji premiéru vybral právě Prahu?

„Aby mě to trochu bavilo, vybral jsem si hlavní město. Místo na zemi, kde bych nemohl žít ani náhodou. Nicméně přijet do Prahy, odběhnout mezi památkami a nasát atmosféru světově uznávaného závodu asi s radostí zvládnu. Za zmínku stojí i fakt, že jsem startovné dostal k již zmíněným narozeninám.“

Jak jsi přizpůsobil blížícímu se maratonu svůj trénink?

„Původní plán byl speciálně natrénovat, dostat ze sebe maximum a jít klasický maraton poprvé a naposledy. Objevily se ale zdravotní komplikace – prostě už jsem starý. (smích) Sice jsem zrychlil, ale v současné době je můj speciální trénink hlavně neběhat. To znamená vše, co trvá minimálně tři hodiny a baví mě to. Konkrétně silniční kolo, koloběžka, kolečkové brusle, box (švihadlo, kruháč, pytel, nácviky). Trénink si sestavuji výhradně sám a dokážu nasimulovat jakékoliv prostředí i jinak než ostatní. Zábavné bylo, když jsem se postavil na start 2. kola Českého poháru ve skialpinismu, aniž bych před tím letos stál na lyžích. Nakonec jsem bral 2. místo ve veteránech a mám z toho radost… Velkou!“

Co na tvrdý povrch říkají tvoje nohy?

„Popravdě, říkají mé hlavě, že asfalt je dobrý jen na to silniční kolo a kolečkové brusle. V tomto máme s mými údy a orgány naprosto jasno!“

Slezský maraton s převýšením 2 000 metrů jsi dal za 4 hodiny a 4 minuty. Jaký očekáváš čas na hladké trati?

„Slezský maraton mi vyloženě neseděl a po startu jsem si prohrával s myšlenkou, jestli nezabalit. Abych vzdal jakýkoliv závod, musel bych k tomu mít opravdový důvod, a ten jsem objektivně neměl. Druhou půlku jsem docela rozběhl a aspoň posbíral mrtvolky, co po rychlejším začátku hledaly samy sebe. Hladký maraton bych si přál jít okolo tří hodin, nejlépe pod. Ale svět se nezboří, když půjdu jen na dokončení a třeba se budu kochat architekturou a mít šťastný den.“