Že běžecký boom trvá a lidé chtějí nové a lepší běžecké zážitky, dokládá už jen fakt, že druhý díl seriálu Běhej Lesy byl vyprodán několik týdnů před svým konáním. Dějištěm akce byla opět středočeská obec Mořina. Vynalézavost pořadatelů zase vypovídá o tom, že jsou schopni připravit akci, která dobře šlape, i když počet účastníků vzrostl oproti loňsku o více než tisícovku!

Zázemí se tentokrát přesunulo z návsi na odlehlejší louku. Oříškem byla trochu doprava a hlavně parkování aut, ale nakonec se všichni někam vešli, více či méně živelně. Kdo chtěl, mohl využít organizovanou spolujízdu nebo kyvadlovou dopravu od vlaku – sympatické ekologické gesto. Kratší čekání ve frontách u výdeje čísel či na toaletu jsou při akci takového měřítka vcelku pochopitelné a zde nebyly nijak dramatické. Ve startovním balíčku naopak potěšilo nealko pivo, müsli tyčinka a další praktické drobnosti. Oddělené šatny ve stanech a svižná úschovna zavazadel je samozřejmostí. A pak už na start…

Postupně ve dvou vlnách se vydávají běžci na 19 a 12km trasu, která svou atraktivitou skutečně vyrazí dech. Ale také prověří fyzickou kondici, protože celková převýšení 523 resp. 372 metrů rozhodně nejsou zanedbatelná. Asfaltka, lesní pěšina, běh po louce, zpevněná cesta, schody, štěrkovka i drápání se po čtyřech na skálu. Tyhle všechny povrchy se tu střídají a to v rychlém sledu.

„Trať je tu tak pestrá, že to strašně rychle uteče,“ říká Radka Churaňová, obhájkyně loňského vítězství na dlouhé variantě, která vyhrála s přehledem i letos a celkově byla osmá. To v mužích se bojovalo na čele od začátku do konce. Zlatý Michal Vokrouhlík měl nakonec v cíli náskok jen dvě vteřiny! „Běhám taky canicross,“ prozradil tajemství svého úspěchu a představuje svého čtyřnohého sparringa.

Ale v seriálu Běhej Lesy nejde jen o výkony. Tady může závodit každý a nechybějí ani závody dětí. Tým organizátorů hlavně bezezbytku naplňuje hlavní ideu série – pořádat běhy pro ty, které už nebaví tak trochu bezduché plácání se po silnici a raději vyrazí na závod do ryzí přírody.

Tady je trasa plná strmých kopců i klesání, vyšperkovaná navíc průběhem malebným karlštejnským podhradím a návštěvou běžně nepřístupného vápencového lomu Velká Amerika. Do něho vás zavede dlouhý, jen spoře osvětlený tunel. Běžíte tmou za světlem na konci, kde se vám otevře překrásná scenérie. V tu chvíli je běh povýšen na cosi magického…

Následuje seběh až do nitra lomu, běh po břehu průzračné vodní plochy, obrátka a výběh tunelem ven z tohoto pohádkového místa zase zpět. To už se blíží konec trasy a za mocného fandění, kterého se závodníkům dostávalo i jinde na trati opravdu hojně, člověka nohy samy nesou z kopce dolů do cíle. Za chvíli už je na krku dřevěná medaile, která voní lesem. A v euforii se nad melouny a banány vyprávějí zážitky. Opět skvělé občerstvení, stejně jako v průběhu celého závodu.

A všechny tyhle superlativy nepíšu jen proto, že jsem kratší variantu závodu mezi ženami vyhrála. To byl jen takový bonus. Slova chvály na akci a pochvalná vyjádření na adresu organizátorů se totiž snášejí i odjinud, není to jen můj názor. Přesvědčte se sami na některém z dalších dílů seriálu v Brdech, Bílé nebo v Jizerských horách.