42kilometrový horský závod, zasazený do těsné blízkosti švýcarských vrcholů Eiger a Jungfrau, se letos běžel již po čtyřiadvacáté. Každoročně se legendárního maratonu účastní kolem čtyř tisíc běžců. V jubilejních ročnících však účast pravidelně narůstá. Při 20. výročí se na start závodu postavilo na 6 500 běžců z více než 50 zemí.

Samozřejmě, v porovnání s nejvíce profláknutými maratony typu Berlín, New York nebo Boston se tato akce počtem účastníků nemůže rovnat. Ani jeden ze zmíněných běhů však nekončí ve výšce přes 2 000 m.n.m. a jejich trasy nevedou po 40cm široké pěšince na úpatí ledovce. Jungfrau Marathon je zkrátka jedinečný.

Osobně jsem měl možnost jeho kouzlo poprvé objevit před dvěma lety. Letos jsem se na místo činu vrátil znovu. Podobně nepřipraven jako jako tehdy. Přesto jsem více než polovinu závodu běžel na čas pod 4:30! To mě natolik vyděsilo, že jsem radši hned zbrzdil, abych to nepřetavil. Dobře jsem udělal, měl jsem alespoň čas na focení, natáčení a setkání s rodinou na 30. kilometru závodu. Na chvíli jsem úplně zapomněl, že mě do cíle čeká ještě 12 km. Ale abych nepředbíhal, zpět na start.

Než jsem si v sobotu 10. září v 9:00 v centru Interlakenu stoupnul do pomyslných startovních bloků, musel jsem si vyzvednout startovní číslo a projít nezbytnou registrací. Švýcaři opět nezklamali, protože kompletnímu zázemí a registraci se jednoduše nedala vytknout jediná věc. Do samotného registračního stanu se vcházelo po červeném koberci, a kdybyste tam náhodou vkročili zcela nazí pouze s platební kartou v ruce, buďte si jistí, že k registrační přepážce dojdete v nejnovějším běžeckém outfitu. V zázemí závodu zkrátka najdete úplně všechno, a když navíc držíte své startovní číslo v ruce už dvě minuty po zdvořilostním uvítání: „Hello, it looks like we will have nice weather for the race,“ budete tenhle švýcarský organizační tým milovat.

Co vás čeká, pokud se na tento závod v příštím roce chystáte vyrazit? Závod odstartoval úderem deváté hodiny ráno, v samém centru Interlakenu. „Prvních 5km trasy se klikatilo centrem města a podle tempa jsem měl pocit, že se neběží maraton, ale míle. Je pravda, že jásající fanoušci, kapely, cinkající zvony v rukách batolat a dalších zvířat měly až hypnotizující účinek. Ten se ale začal trochu vytrácet po osmém km, kdy jsem si uvědomil, že jsem to napálil jak Usain Bolt v pěti letech, když běžel do sámošky pro mléko, ovšem s tím, že mně na rozdíl od něj pomalu docházely síly. Po 10 km se trasa začala mírně zvedat a klikatit se směrem do údolí Lauterbrunnen. Fanoušků sice trochu ubylo, ale zato jsem intenzivněji vnímal podporu každého z nich. Když pak podél trasy závodu projel vlak plný fandících cestujících, získal jsem najednou motivaci tenhle maratonský svátek alespoň dokončit. Asi na 16. km na mě najednou někdo s kelímkem v ruce zakřičel: „Honzooooo, za Česko!!!" Nevím, kdo to byl, ale díky za podporu, pomohla.

Po 20. km jsme vběhli do městečka Lauterbrunnen, odkud jsme za vydatné podpory pokračovali směrem k Trummelbachu. Po dvou kilometrech se trasa stočila o 180 stupňů, což znamenalo užít si cestou zpět poslední rovinatý úsek. Po opětovném proběhnutí Lauterbrunnenem jsme za sebou měli 25 km maratonské trasy. Ti, kdo se úplně neflákali, měli na hodinkách čas kolem dvou hodin, tedy asi o hodinu více než čelo závodu.

Krása a zároveň i zrádnost Jungfrau maratonu je v profilu trasy. Hodně lidí běží limitně první část závodu a užívají si super mezičasy. Pokud si ale správně neodhadnete síly, čeká vás po prvním stoupání do Wengwaldu bolestivé vystřízlivění. Na méně než pěti kilometrech musíte zvládnout převýšení přes 700 metrů. Pokud se bez větších zdravotních komplikací dostanete nad Wengen, máte částečně vyhráno. Mně se podařilo dostat do Allmendu na 30. km ve chvíli, kdy manželka s dětmi vystoupili z vlaku při cestě na Kleine Scheidegg. Sice jsem se hodně zdržel a přišel asi o 200 míst, ale zato jsem mohl strávit chvilku s rodinou a setkat se s kámošem, Stevem Bramfittem, paraglidovým borcem z Interlakenu. Od 30. km až na 38. km jsme díky tomu běželi společně, povídali si a užívali výhledy na trojici velehor Eiger, Mnich a Jungfrau.

Od 38. km je sice trasa nejkrásnější – opravdový horský trail s ledovcem „na dosah", ale namáčknout tisíce lidi na jednu pěšinku má prostě svá úskalí. Ty pocítí každý, kdo se zrovna neválí v křečích mezi kravskými lejny, která celému závodu dodávají romantický nádech. Pokud chcete běžet, jednoduše máte smůlu a musíte se přizpůsobit tempu ostatních. Možná i proto jsem poslední tři kilometry šel téměř hodinu! Bylo to poněkud frustrující, zvláště když jsem si tři týdny před závodem vyběhnul těsně pod Schilthorn za dvě hodiny. Neuděláte ale nic, musí vám stačit panoramata, jedinečná atmosféra a dudák, který každoročně stojí na 41. kilometru se severní stěnou Eigeru v pozadí. Na větší kýč už prostě nenarazíte. A právě podobné kýče dělají z celého závodu to, čím skutečně je. Zážitek.

Od dudáka už je to do cíle, co byste kamenem dohodili. Ještě vás čeká krátký výběh na protější vrchol odkud se naskytne dokonalý pohled na hřeben plný běžců s ledovcem v pozadí a dudákem před sebou. Poslední stovky metrů vedou kolem jezírka až k finálnímu seběhu, na dohled od železniční stanice Kleine Scheidegg. Jakmile proběhnete cílovým pípákem, můžete si oddychnout. Právě jste totiž dokončili nejkrásnější maraton světa, a i přestože vás bolí úplně všechno, začínáte přemýšlet, jak se sem dostat za rok znovu. Tohle se prostě nedá popsat, to se musí prožít.

Jungfrau Marathon bych jednoznačně doporučil všem, kteří si chtějí užít něco více než jen běh. Dětem od sotva chodících až po náctileté patří páteční celodenní program v centru města, kde je pro ně připraveno několik závodů různých vzdáleností. Jednoho z nich se zúčastnila i moje sedmiletá dcera, která si doběhla pro 8. místo. Byl to pro ni zážitek na celý život, a pokud to jenom trochu půjde, za rok si to zopakujeme.

A praktická rada na závěr. Pokud vám křeče podrazí nohy, nepadejte na elektrický ohradník. Mohu potvrdit, že to není příjemné, a když to navíc uděláte třikrát za sebou, křeče vám jen tak neodezní, spíše naopak. Tak pěkné běhání!