Celkově se závodí ve třech kategoriích: Youth A (16 – 17 let), Youth B (18 – 20 let) a U23 (21 – 23 let), Češi mají nicméně zastoupení pouze v posledních dvou.

Naše česká výprava se hned na počátku dělí na dvě skupiny – jedna letí z Prahy, druhá z Vídně. A začátek je tak nějak… italský. Nejdříve nezklamou ČSA, které mají tříhodinové zpoždění, poté se předvedou i Italové a jejich pověstná organizace. „Potkáme se v 15:00 před Terminálem 3,“ zněly poslední instrukce. Nejprve se potkáváme se Švédy, časem přichází i Maďaři a Britové, když už v pět večer konečně přiletí i druhá část české výpravy, žádná známka odvozu stále nepřišla.

Nakonec jej našli švédští orienťáci – řidič si spokojeně hověl v autobusu dobrých 700 metrů od terminálu. Ve 20:30, tři a půl hodiny zpožděni oproti plánu, konečně přijíždíme do Fonte Cerreta, kde jsou ubytovány i ostatní výpravy. Vyhladovělí se vrháme na plné mísy těstovin, abychom posléze přecpaní zjistili, že je i druhý chod…

Hned další den, v pátek, běžíme Vertikální kilometr. 3,5 km s převýšením přesně 1000 m. Nicméně ještě ráno nemáme sebemenší tušení kdy – čas startu se mění od dvanácti do půl šesté podle toho, které pokyny čteme. Nakonec se ustálí na půl páté, aby se pak posunul na půl čtvrté. Protože se startuje intervalově, napjatě čekáme také na startovní listiny. Ve 12:30 jsou zveřejněny, aby ve 13:00 byla zveřejněna správná verze. Inu, Itálie.

Nic z toho nám ale nezabrání, abychom se vrhli vstříc jednomu z ikonických míst Itálie – na vrcholu zdejší náhorní plošiny Gran Sasso měl své privátní vězení Benito Mussolini. Pro mnoho z nás, včetně mě, je to první závodní Vertikální kilometr života. Nálada se během závodu pohybuje zhruba od „Jde se mi skvěle“ přes „Hlavně nezapomeň na gtčko“ až na konečné „Tohle už nikdy nepoběžím.“

Jen teda znovu za 30 hodin, poněvadž úvodní část nedělního Skyrace je stejná jako Vertical. Sobotu trávíme zčásti prohlídkou trati, z většiny ale naprostou prokrastinací. Odpoledne ještě zatleskáme vítězům, především Terce Svobodové, která skončila v Youth B ve Verticalu na vynikajícím stříbrném místě! Za zmínku určitě ještě stojí 5. místo Terky Kalousové a 6. místo Davida Nováka ve stejné kategorii. Pak už se jen pořádně najíme na večeři a uleháme do postelí.

Další den je budíček docela přísný – 5:30. Start je totiž už před osmou. Má to svůj smysl, alespoň do nás po první hodinu ve stoupání nebude pražit slunce. Všichni Češi se důkladně nacpeme do první řady. Ještě než vystartujeme, vzpomenu si na poslední slova kouče Zdeňka Kříže: „Je to mistrovství světa, tak se s tím neštvete. Nešetřete se, není na co. Buď to vyjde, nebo ne.“

Tak teda jo. Vertical jdu jen o minutu pomaleji než při pátečním závodě (což svědčí především o tom, jak špatný den jsem tehdy měl), teď mě k tomu ale čeká dalších 19 km. Konkrétně: dalších 250 výškových metrů nahoru, 500 dolů, 600 nahoru, hřebínek nahoru a dolů a nakonec 1300 m dolů. Zkrátka zábava.

Držím se slov Zdendy, rvu to, co to dá, a pohybuju se cca okolo 12. místa. Před startem jsem si říkal, že do patnáctky budu spokojený a top 10 by byl super úspěch, plán tak držím výborně. V prvním seběhu se naháním se svým bratrancem Martinem a zatím to nevypadá, že by měla přijít krize.

Zatím. Stačí totiž poslední velký kopec, Pizzo Cefalone, aby mě neskutečně došlo. Nahoru se ještě vydrápu obstojně, ale navazující dvoukilometrový hřebínek ze mě dostane úplně všechno. Po něm už je naštěstí všechno z kopce, a to mi jde. Předběhnu ještě tři lidi, abych dofinišoval na konečném 12. místě.

Českému týmu se dnes poměrně dařilo – na závěrečném banketu slavíme především 3. místo Terky Kalousové v kategorii Youth B (a získal taktéž bronz v kombinaci Vertical + Skyrace!), ale vynikající výkony podali také Terka Svobodová (5. v Youth B) Tomáš Křivohlávek (5. v U23). Většina ostatních kluků, včetně mě, se pak ve svých kategoriích srovnala na 9. až 12. místě v rozmezí nějakých sedmi minut, což také není špatné. Nad časy prvních nám každopádně zůstává rozum stát.

I přes jisté mouchy v italské organizaci nelze tuto akci hodnotit negativně. Italské jídlo chutná perfektně a poznat lidi z ostatních zemí je vždy pozitivní zážitek. Závod se koná v nádherném prostředí italských Apenin a celá oblast Gran Sasso je vskutku výjimečná, ne nadarmo byla vyhlášena národním parkem. Závodit v takovém prostředí, to se nikdy neomrzí.

VÝSLEDKY VERTICALU: http://sci.ficr.it/default.asp?…

VÝSLEDKY SKYRACE: http://sci.ficr.it/default.asp?…

WEB ZÁVODU: http://gransassoskyrace.it