JMS se skládá ze dvou disciplín – pátečního Verticalu a nedělního Skyrace. Mně se letošní příprava poměrně vydařila, a tak si věřím minimálně na zlepšení svého loňského času. Na 3,5km trati je ale spousta míst, kde člověku můžou doslova vypnout nohy.

Start je po několika změnách v pět odpoledne, startovní listina je publikována sotva pár hodin před vypuštěním prvních – Italové se v organizaci opět předvádějí. Celé odpoledne se nebezpečně přibližuje černý mrak, a skutečně: sotva odstartuji, začne pršet. Zatímco nahoře je téměř krupobití, my dole slyšíme pouze hromy, zato jich je hodně a jsou hodně blízko. Skoro doufám, že nás v půlce zastaví, protože nechci být zasažen bleskem (a taky tedy proto, že z mých nohou bych si mohl vypumpovat laktát). Na to se tu ale nehraje, a tak musíme všichni až nahoru.

Všichni Češi se s tím ovšem poprali velmi solidně. Gabriela Veigertová dokonce v kategorii Youth B brala bronz, a tak máme první důvod k radosti. Ani ostatní se neztratili – Eva Galaczová čtvrtá, Monika Pokorná šestá, David Novák a Tomáš Fárník za sebou na 12. a 13. místě. Já jsem svůj loňský čas vylepšil takřka o dvě minuty, přesto jsem obsadil stejnou pozici – jenom další důkaz o tom, jak se tu konkurence rok od roku zlepšuje. Taktéž letos padl i nový rekord – Španěl Osanz Laborda Daniel trať doslova vyskákal za 34:53.

Zatímco sobotu většina z nás tráví maximálně krátkým výklusem, pojídáním stále stejných těstovin s rajčatovou omáčkou či prokrastinací u mobilu nebo televize, v neděli přijde vrchol víkendu. Skyrace s parametry 23 km a 2200 výškových metrů vzbuzuje respekt i u těch nejzkušenějších. Přidáme-li do toho ještě žhnoucí slunce, relativně vysokou nadmořskou výšku a pár velmi technických úseků, kde se člověk musí spoléhat i na lana, je zaděláno na těžkou dřinu.

Specialitou zdejšího Skyrace je výběh toho stejného verticalu, který se chodí naplno jen nějakých 40 hodin předtím. Při závodě se však rozhodně nikdo nešetří, a já jdu třeba jenom o nějaké dvě minuty pomaleji. Krátký traverz, příjemně běhatelný seběh a už následuje stoupání na nejvyšší bod závodu, Pizzo Celafone (2533 m n. m.). Dosud jsme tři Češi seřazeni na 13. – 15. místě v naší kategorii U23 a já jsem na vrcholu dokonce o pět minut rychleji než loni.

Krása i neštěstí běhání v horách spočívá právě v okolnostech, které člověk nemůže tak úplně ovlivnit – jednou je to počasí, jednou hloupá chyba. Já si teď vybírám to druhé, patou se trefuji přímo do ostrého vápencového kamene a moje závodní snažení v podstatě v mžiku končí, protože z kopce (a teď už to je skoro jenom z kopce) můžu sotva klusat. Nakonec jsem o nicotných 20 vteřin rychlejší než loni – nic, s čím bych mohl být spokojený.

David Novák však poslední část zvládne skvěle a jako jediný z nás kluků dokončuje v TOP 10. Juniorky se opět rozhodně neztratily, právě naopak – Gabriela Veigertová obhájí svůj bronz z Verticalu a zdárně ji napodobí i Eva Galaczová, která v U23 bere rovněž medaili za třetí místo. Vynikající představení Češek doplní Monika Pokorná na 5. místě. A opět padl rekord – tentokrát od Švýcara Roberta de Lorenziho, který jej ustanovil na nové hodnotě 2:25:22.

Klasicky italskou organizaci doplňuje i vyhlášení týmové soutěže, kde nejen že použili špatný výpočet, ale ještě jej špatně aplikovali. Protože více z nás nebylo se svým závodem tak úplně spokojeno, rozhodujeme se po vyhlášení ještě jednou vyjet nahoru a zdolat již zmíněnou nejvyšší horu, Corno Grande. Za celý den to jsou tři nastoupené i sestoupané vertikální kilometry, a to znamená únavu tak akorát na to, abychom byli řádně připravení na závěrečný banket.

Výsledky

Vertikální kilometr: http://enduro.ficr.it/…indexweb.asp?…

Skyrace: http://enduro.ficr.it/…indexweb.asp?…