Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookies. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Zavřít

BĚŽELI JSME: Běhej Lesy. Aneb když zážitek poráží výkon

BĚŽELI JSME: Běhej Lesy. Aneb když zážitek poráží výkon
foto: Běhej lesy

Josef Smetana | 29.04.2019 | přečteno: 5220×

Novou sezonu seriálu Běhej Lesy odstartoval sobotní závod v Lednici s pěknými trasami v kulisách Lednicko-valtického areálu. Vyprodaná startovní čísla (včetně dětských kategorií) a dvě startovní vlny na kratší trati dávají tušit, že na zprávách o nevšedním závodě něco bude.

Celý seriál má skvělý čich na zajímavé běžecké destinace. Atraktivních lokalit nabízí celou řadu. Hrad Karlštejn nebo bývalý vojenský prostor v Brdech vybízejí k proběhnutí nejednoho běžce. Pro mě je nejvíce lákavá právě Lednice, a rád proto využívám možnosti startu na úvodním závodu seriálu.

Před dvěma roky jsem startoval na Běhej Lesy Jizerská 50, kde zázemí závodu, značení trati, občerstvovačky a celková organizace závodu šlapaly na výbornou. Pečlivost organizátorů znám také ze slavnější zimní verze stejného závodu. Laťka je tedy nastavená hodně vysoko. Bude takový i zážitek z Lednice?

Účast na závodě pojímám jako prodloužený víkend s rodinou a ihned po pátečním příjezdu do Lednice vyrážím na krátké předzávodní proběhnutí. Samozřejmě do zámeckého parku, se snahou o nalezení zázemí závodu, které má být „kdesi na louce“. Do parku vbíhám jednou z bočních cest a brzy mě k centru sobotního závodu navádějí fáborky. Žádné tápání se nekoná, zázemí ve stylu letních hudebních festivalů je k nepřehlédnutí. Později zjistím, že je na poměrně zajímavém místě. Jen kousek od „ztracené“ zarostlé původní zahrady se zednářskými symboly, která je prý viditelná pouze při kvetení kaštanů.

Páteční běžecká osamělost v parku je v sobotu rychle zapomenuta. Parkem se valí davy, kterým z očí a oblečení kouká běžecká závislost. Přes velký počet běžců je zkušenost pořadatelů viditelná již při vyzvednutí startovních čísel. Vše je přehledné, rychlé, bezproblémové. Snad jen u dětských čísel je trochu čekání.

Jako první startují ještě před polednem právě děti. Průběh koridorem cílové rovinky s tleskajícími diváky je pro mnohé z nich velkým zážitkem. Jak už to u dětí bývá, nejvíce ovací sklízejí ty na chvostu startovního pole. Když vidím, jak to vyloudí úsměv i mezi těmi opravdu posledními, je to skvělá připomínka toho, co je na běhání nejdůležitější – samotná radost z pohybu. Samozřejmě, k vidění je i nějaká ta slzička, ale většinu dětí to, zdá se, opravdu baví. Přestože trať není nijak přehnaně pestrá – jednou nebo dvakrát (podle kategorie) kolem stanového městečka a hurá do cíle.

Blíží se čas startu hlavního závodu a já pomalu dokončuji tradiční padesátiminutové rozcvičení. Něco tady ale nehraje. Hloučky lidí posedávají na dekách nebo jen tak na trávě, v klidu klábosí, nikde žádný předzávodní shon. Vypadá to kolem jako na přátelském setkání, ne jako na závodě, kde jsou více než dva tisíce běžců. Část posedávajících se dá do pohybu až s oficiální rozcvičkou. Ta je na můj vkus poměrně svižná a navíc končí jen pár minut před startem.

Startovní koridor je poměrně úzký, a tak očekávám shon již při vstupu. Nic takového se ale nekoná, nikdo se netlačí dopředu, vše je v naprostém klidu. Až nezvyklém, necítím ve vzduchu to napětí jako před Běchovicemi nebo letošními Pečkami. Atmosféra skoro až nezávodní, jako by se schylovalo k pohodovému proběhnutí a ne ke startu téměř sedmi set běžců, kteří nakonec vyráží na delší trasu. Rozhlížím se kolem a na rozdíl třeba od Peček, kde znám jménem desítky běžců včetně jejich předpokládané výkonnosti, tady znám pouze kamaráda Petra, jinak nikoho, kam až dohlédnu.

Napětí nevzroste ani se samotným startem. Žádné odpočítávání, prostě najednou výstřel a běž! Přes poměrně úzké parkové cesty a množství běžců jsou první stovky metrů v pohodě a poklidná atmosféra se přelévá i do samotného závodu. Držím se jediného známého běžce ve startovním poli a kromě sledování občasných nerovností a kořenů se snažím vnímat také příjemné prostředí, ve kterém závod probíhá.

Pohodové atmosféře možná přispívá to, že se vlastně neběží na konkrétní čas. Na rozdíl od silničních běhů, kde si hlídáte každý kilometr, je tady čas nepodstatný. Trasa „něco kolem dvaceti kilometrů“ nenechává prostor pro nějaká předstartovní očekávání a plánování výsledného času.

Běží se většinou na písčitém podkladu a vlivem déletrvajícího sucha je odraz podobný jako v zimě na sněhu. Trochu to smeká a úplná rovina to také není. Obzvláště kolem poloviny závodu je několik táhlých úseků, které se docela zajídají. Okolní kulisy jsou ale překrásné! Běží se zámečkem Rendez-vous (probíhá se přímo pod jeho obloukem) nebo kolem Kaple sv. Huberta. Většinou lesem nebo po loukách s dvojnásobným přeběhnutím hráze Lednických rybníků. Prostě nádhera.

Nějakých sedm kilometrů před cílem se setkávají běžci z kratší (13 km) a delší trasy. Kratší trasa startovala ve dvou vlnách o půl hodiny později v téměř dvojnásobném počtu běžců. Je to jako vběhnout na přeplněnou ulici. Zejména kolem rybníka je pěšina poměrně úzká a prostoru pro předbíhání pomálu. Poslední kilometry se trať rozšíří, jde již běžet bez omezení, navíc toho začínám mít opravdu dost, a tak nějak přirozeně splývám s davem mířícím k cíli.

Ten se ale ne a ne přiblížit.

Avizovaných dvacet kilometrů mi na hodinkách naskočilo již před nějakou minutou a cíl stále v nedohlednu. Hlavu mám nastavenou na dvacítku, a trochu se tak musím přemáhat v udržení tempa. Vše přebíjí nádherné kulisy Janova hradu, který věští blížící se cíl. Sbírám poslední zbytky sil a závěrečné stovky metrů alespoň pocitově zrychluji.

Jsem v cíli! Unavený, s mírným náznakem křečí v lýtku, ale plný skvělých zážitků.

Trasa závodu patří opravdu k těm nejhezčím, které jsem za pětatřicet let běhání absolvoval. I během závodu člověk vnímá, jak citlivě jsou jednotlivé stavby do krajiny zasazené a třeba takový průběh obloukem zámečku působil až impozantně. V mých očích trať závodu rozhodně nezklamala, zvěsti o skvělém běžeckém zážitku se potvrzují!

Pohodová atmosféra pokračuje i po doběhnutí. Posedávající hloučky běžců sdělujících si dojmy ze závodu spoluvytváří dojem pohodového setkání. Nebýt startovních čísel, připadám si jako na výletě nebo pikniku. Příjemným překvapením je také množství běžců, kteří vydrží až na poměrně pozdní vyhlášení vítězů. Na některých závodech zůstává jen hrstka běžců, v Lednici je jich plná louka. Většina možná věří v úspěch v tombole, kde je hlavní cenou horské kolo za pětadvacet tisíc, ale i to patří k dovednostem pořadatelů. Všem, kteří se podíleli na závodu Běhej Lednice, musím vyseknout poklonu za skvěle odvedenou práci.

Web závodu a výsledky: https://behejlesy.cz/…edky/lednice

Komentáře (Celkem 0)

Nalezené položky: 1 První Předchozí | 1 | Další Poslední

Coach muž 29.04.2019 08:27:01

Novou sezonu seriálu Běhej Lesy odstartoval sobotní závod v Lednici s pěknými trasami v kulisách Lednicko-valtického areálu. Vyprodaná startovní čísla (včetně dětských kategorií) a dvě startovní vlny na kratší trati dávají tušit, že na zprávách o nevšedním závodě něco bude.
Odkaz na článek

Nalezené položky: 1 První Předchozí | 1 | Další Poslední
x

Hodnocení příspěvků

Pro hodnocení příspěvků se nejprve musíte přihlásit.

Pokud ještě registraci nemáte, můžete se zaregistrovat zde.

Pro přidání komentáře se musíte přihlásit nebo registrovat, pokud ještě registraci nemáte.