Můžete tým lidí, kteří dokument „95 kilometrů, které ti změní život“ točí, blíže představit?

Radim Grzybek: „Náš hlavní tvůrčí tým tvoří včetně mě jakožto režiséra tři lidé: Aleš je hlavní kameraman, člověk, který přišel s myšlenkou celého filmu, kovaný horal. Lukáš je taková naše spojka s ostatním světem. Stará se o dramaturgii, producentskou práci a hlavně je to vášnivý běžec.“

Videí z běžeckých závodů jsou stovky ročně, vesměs ale nemají žádný děj. Jak chcete přistoupit k celovečernímu dokumentu vy?

Aleš Nenička: „To je právě to, proč jsme na něm vůbec začali pracovat. Reportážních dokumentů vzniklo o B7 spousta a některé byly fakt skvělé. My pracujeme s příběhem a dějovou linkou. Jak B7 vůbec vznikla? Jaký má smysl se jí účastnit a co mi může závod přinést? Jaký má přesah?“ Radim: „V době vzniku filmu jsem měl na náš dokument trochu jiný náhled než dnes a viděl jsem jej pouze jako sled „dobře vypadajících záběrů, jaké nikdo předtím neudělal“. Dnes se na to dívám jinak. Skutečně tady jde o smysl závodu, protože přiznejme si, uběhnout 95 kilometrů není pro člověka jen jednorázový výkon. Vidím v tom více a takové sousto ovlivní lidský život podle mého názoru minimálně na několik měsíců. A samotný závod B7 beru jako prostředek k tomuto vyjádření, přestože je to skvělá organizace sdružující skvělou komunitu lidí. A že to má zajímavý příběh vzniku, to je jenom velké plus.“

Lukáš Havránek: „Mně jde o to zkusit nahlédnout do motivace lidí podstoupit něco tak bolestivého a útrpného, jako je pro většinu startujících přejít či přeběhnout téměř 100 km v horách. Laik si třeba řekne, že podobní lidé jsou blázni a tečka. Samozřejmě, není daleko od pravdy! (smích) Nicméně jsou i další zajímavé důvody, proč se do něčeho podobného ženeme – společenské, filosofické, psychologické… A i těmto důvodům se budeme věnovat.“

Z traileru je patrné, že půjde o osobní zpověď pořadatele Libora Uhra. Je to tak? Čím vás zaujal?

Lukáš: „Mě fascinuje, kolik lidí každoročně na B7 jde. Tři tisíce, to je neuvěřitelné! B7 je fenoménem. A jak říká klasik, můžeme s tím nesouhlasit či protestovat, ale to je tak všechno, co s tím můžeme dělat. Uskutečnit takový závod znamenalo mít silnou vizi a odvahu. A já beru Libora jako člověka, který ji měl a má. Za to mu patří uznání a dík. A proto je pro mě osobně podstatný.“

Radim: „Neříkal bych tomu zpověď. Libor Uher je zakladatel a „otec“ celého závodu. Díky příběhu, který se mu přihodil, sedmička vznikla, takže chceme velkou část příběhu vyprávět skrze něj.“

Aleš: „V rámci dokumentu vedeme rozhovory s mnoha lidmi z organizátorského týmu. To zatím z traileru není patrné a je to tak správně, trailer nemá vše prozrazovat. Liborův příběh tam převyšuje ostatní, protože příběh o vzniku B7 je úzce spjat s jeho osobou a výstupy na velehory světa. Tam to totiž vše začalo. Zaujal nás však hlavně závod samotný. Já jsem dvakrát B7 zažil na vlastní pěst, myslím si, že ten závod má co předat lidem, a baví mě pracovat na filmech, kde mám vnitřní motivaci a kde vidím smysl.“

Máte osobní zkušenosti s ultraběhem a B7?

Radim: „Zatím jsem ji skoro absolvoval jenom jako režisér.“

Lukáš: „Na B7 jsem startoval šestkrát. Čtyřikrát dokončil, nejlíp za 13:54 s Honzou Neuwirthem. Krom B7 jsem absolvoval desítky různých horských maratonů, ale stále nemám a dlouho snad ještě nebudu mít dost.“

Aleš: „Já si užil B7 dvakrát. V roce 2012 jsem dokončil v čase 20:32 s Martinem Scholzem, to byla paráda. V roce 2013 jsem nedokončil. Zbytečně jsem to vyhrotil. Závod mi dal to, co jsem potřeboval: Motivoval mě více chodit na hory a do přírody.“

Co bývá nejobtížnější při točení běhu? Jak zachycujete jeho atmosféru?

Aleš: „Natáčení běhu je náročné v tom, že je to v pohybu a to mě právě baví. Méně mě pak baví to, když jsme točili třeba B7 a celý náš tým trpěl v dešti podobně jako účastníci závodu v roce 2017. Byl to první ročník, který celý propršel a my to chytli. Pamatuju si na natáčení startu, seděl jsem na čtyřkolce s řidičem, pršelo, v ruce jsem měl dvojruční stabilizátor s kamerou a náhledovým monitorem a pláštěnku na tom. Teď si vezměte, co kameraman v takovou chvílí musí řešit. Vyvážení bílé, přepaly, stav baterky, paměťovky, histogram, ostrost, což byl největší problém, když máte manuální ostření, pak poloha, v jaké jste, čas, kdy přesně se odstartuje, to jestli vůbec natáčíte, když jste zmáčkli spouště, a do toho vám vydatně prší. Takový minipříběh o startu… A takových situací bylo více. Za ty dva dny jsme spali někteří třeba jen hodinu a půl a někteří vůbec. Měli jsme objednaný dron, který v podstatě nenatočil nic, protože pršelo. Tímto bych chtěl poděkovat celému filmovému štábu, že do toho šli, vydrželi to a hlavně, že to zvládli až do cíle!“

Radim: „Pro nás měl závod, který jsme natáčeli, hodně specifickou atmosféru, protože hrozně pršelo. O to bylo natáčení obtížnější. Navíc jsme na závodě tehdy mělo skoro 10 kameramanů a bylo velmi obtížné se nějak koordinovat v takovém počasí, kdy všechny předpoklady o tom, kolik závodníků a v jaký čas kdo bude na daném úseku, vzaly za své.“

Část ultraběžců nese nelibě fakt, že sbíráte veřejně peníze na film o tzv. komerčním závodu. To je téma, které řeší tato část komunity snad už desítky let. Překvapilo to vás? Co to podle vás odráží?

Lukáš: „Mě to celkem překvapilo. Nevěděl jsem, že až takové rozdělení v komunitě existuje. Sice jsem první dlouhý závod běžel skoro před deseti lety a od té doby jich absolvoval spoustu, ale nikdy jsem nezaregistroval, že by úspěšnými závody někdo takto pohrdal. Také do toho vstupují ze strany kritiků poměrně naivní fantazie o neomezených rozpočtech velkých značek a astronomických výdělcích pořadatelů komerčních závodů, které jsou realitě dost vzdálené. Celé téma by bylo asi na samostatný článek… Pro nás je podstatné, že podobné názory zastává tak malá skupina lidí, že se tím vlastně ani nemá smysl zabývat. Podstatné je, že elitní běžci a legendy jako Miloš Škorpil, Petr Vabroušek, Honza Zemaník, Zbyněk Cypra a mnoho dalších dokument podpořilo a za to jim děkujeme.“

Aleš: Já jsem s počítal! Bylo by asi divné, kdyby všichni psali jen pozitivní ohlasy. Navíc když jsme podle studí jedna z nejnegativnějších zemí světa… Naštěstí se stav s negativitou u nás prý zlepšuje. (úsměv) Celý příběh „komerce závodů“ neznám. Prostě se platí startovné, jsou tam sponzoři a organizátoři to dělají, jak to dělají, a to se buď závodníkům a lidem líbí, nebo nelíbí. To je v pořádku. Vnímám to tak, že se to prostě nelíbí nějaké skupince závodníků z nějakých důvodů a já jim to neberu. Je to jejich názor. Já B7 mám rád se vším všudy. Díky závodu jsem zažil spoustu dobrodružství a podle mého tam většina lidí chodí právě pro to. Osobně je B7 pro mě nejtěžším projektem, který jsem kdy produkoval, a teď ho dáváme pomyslně lidem „do rukou“ a je na nich, jestli nám dají důvěru.“

Radim: „Každý takový projekt má však své lidi, kteří mají něco proti. Mně osobně to však vrásky nedělá. To je to stejné, jako kdyby někdo napadl natáčení dokumentu o Formuli 1, protože je to komerční motorsport. Netočíme reklamní film pro B7, točíme film o smyslu závodu jako takového.“

Pokud se film o B7 setká s dobrým ohlasem, budete v tom pokračovat? Jaký další závod by podle vás stál za film?

Aleš: „Nezáleží to jen na nás, ale i na organizátorech. Takže se nechme překvapit. Určitě je spousta nápadů, jak závod uchopit jinak a vytvořit tak další film. Mám teď nějaké štěstí na projekty, které jsem vždycky chtěl dělat a nedařilo se mi k nim dostat. Nyní pracuji na dokumentu o extrémním závodu 1000 Miles, který vede přes celé Česko a Slovensko a jede se na kole, pěšky nebo koloběžce. Můžu vám už teď prozradit, že to vypadá na asi pět zajímavých příběhů lidí, které diváky budou provázet. V České televizi by měl být vysílán ke konci roku.“

Radim: „Pro mě to bude na nějakou dobu poslední dokument. Po B7 bych rád natočil hraný film a kromě toho ještě potřebuji dokončit školu. Už teď je velmi složité studovat, točit studentské filmy a ještě dělat celovečerní film. Pokud bych měl říct, jaký konkrétní závod by mě lákal zfilmovat, musím říct určitě jeden z trojice Triple Crown, což jsou spíše pochody než závody, ale pro mne mají velmi blízko k tomu, o co mi jde ve filmu o B7.“

Lukáš: „Já osobně nejsem svojí profesí filmař, takže další dokument o běhání nevidím moc reálně. Jsou ale jiná témata, která mě zajímají a o která by bylo zajímavé zpracovat.“

Letos by se měl dotočit film o Emilu Zátopkovi, těšíte se na výsledek?

Radim: „Na výsledek se těším obzvlášť, protože pan režisér Ondříček je vedoucím mé bakalářské práce, takže o to víc mě zajímá, jak to dopadne.“

Lukáš: "Každopádně! Emil Zátopek byl neuvěřitelný borec se silným životním příběhem. Moc se na to film těším!“

Pokud se nezdaří vybrat požadovaných 300 tisíc korun, jaký bude osud filmu?

Radim: „Pokud se peníze nevyberou od fanoušků, běžců B7, závodníků a outdoorových nadšenců, čili od cílové skupiny našeho filmu, tak pravděpodobně nemá vzniknout…“

Lukáš: „Je vysoce pravděpodobné, že za takové situace dokument nevznikne. Věříme ale, že se nám to podaří!“ (úsměv)

O autorech

Aleš Nenička

Filmař na volné noze, producent a hlavní kameraman. Člověk, který přišel s myšlenkou celého filmu. Původní profesí stavař, který se rozhodl, že chce dělat věci, které ho skutečně baví a naplňují podobně jako jeho horolozecko-filmařské vzory Jimmy Chin a Renan Ozturk.

Radim Grzybek

Režisér internetových reklam, nezávislých dokumentů a student Filmové akademie Miroslava Ondříčka v Písku. Velký fanoušek dokumentaristy Víta Klusáka. Usiluje o zdokumentování fenoménu B7, který ho zaujal, ve svém celovečerním debutu.

Lukáš Havránek

Koproducent a dramaturg se silným vztahem k B7, běhání a horám. Závod dokončil 4×, nejlépe v čase 13:54 s Honzou Neuwirthem.