Plné startovní pole odstartovalo v Třinci o posledním srpnovém pátku přesně ve 20:45 a po dvou “covidových” ročnících si závodníci na atletickém stadionu v Třinci užili kouzlo hromadného startu. Na dokončení přechodu Beskyd měli limit 29 hodin, ale ti nejrychlejší běžci se po červeném koberci na náměstí Míru proběhli již v sobotu ráno. Vůbec nejrychlejším (12:12:14) byl třiatřicetiletý Aleš Sedlák (tým (TJ Magla/Rock Point) z Tábora, který při své třetí účasti zkompletoval svou medailovou sbírku. „Jednou jsem byl tady třetí, jednou druhý, tak jsem se netajil tím, že to budu chtít letos zvrátiti a pokusit se vyhrát,” řekl vítěz s medailí na krku.

A jak hodnotí svůj závod? „Bavil mě začátek, to jsem vystartoval rychle. Pak bylo hrozné dusno, to jsem úplně nezvládl a druhý a třetí kopec byl pro mě opravdu těžký. Pak jsem se z toho ale zdrchal a začal jsem si to zase užívat Já jsem závodní typ, takže mi vyhovovalo, že jsme se tahali. Bylo to nádherný,” řekl dále.

Definitní zlom v třináctém extrémní přechodu Beskyd z pohledu absolutních vítězů nastal nad ránem, při cestě z údolí Čeladné, kdy se startovní číslo 407 dostalo na první místo. „Do čela jsem se dostal při výšlapu na Čertův mlýn. Nejkrásnější část závodu pak byla asi ta, když mi na předposlední občerstvovačce hlásili, že mám půl hodiny náskok na druhého. Pak jsem se už úplně nehonil a užíval jsem si to,” dodává Aleš Sedlák, který druhého nejlepšího borce, Tomáše Kubičíka, nechal za sebou o téměř 24 minut. Třetím v cíli pak byl Karel Splítek, který B7 absolvoval v čase 13:19:39.

S do krve odřenými koleny, ale šťastná doběhla do cíle v čase 13:50:48 Monika Stejskalová a uzavřela tak desítku nejrychlejších na letošním ročníku Beskydské sedmičky. „Se začátku to bylo hrozně přepálené, to jsem si říkala, že to neutáhnu, ale pak jsem našla svoje tempičko a kašlala jsem na ostatní, dá se říct a šla jsem si svoje,” řekla ženská vítězka v cílovém depu.

Nejvíce dal Monice zabrat výšlap na Čertův mlýn a cesta dolů ze Smrku a stejně jako mnoho dalším závodníkům také atypické počasí. „Celou noc bylo hodně dusno, což bylo nepříjemné, ale lepší zase, než nějaký déšť,” dodala. Čtvrt hodiny za nejrychlejší ženou pak dorazil do cíle B7 nejrychlejší tým dvojic, Jan Procházka a Štěpán Vinkler, v čase 14:05:50.

Každý ročník Beskydské sedmičky přináší tučnou porci mimořádných příběhů a jeden takový pořadatelé ocenili i jako Nejhodnotnější sportovní výkon. Od prvního ročníku Beskydské sedmičky nechybělo ve startovní listině ani jednou příjmení Ščerba. Potřinácté absolvoval závod šestašedesátiletý Josef Ščerba, jeho manželka Věra vynechala pouze premiérový ročník. Letos šli manželé z Lučiny na Frýdecku-Místkecku spolu v týmu podesáté. „Vždycky jsme to došli a nikdy jsme nešli zkratkou,” řekla hrdě na frenštátském náměstí v sobotu odpoledne Věra Ščerbová, která v listopadu oslaví také 66. narozeniny. „Vždycky si říkáme, že už nepůjdeme, ale pak si zase řekneme, že je tady tak bezvadná atmosféra, která nás vždycky nadchne,” vysvětluje sympatická dáma, co je vždy motivuje znovu postavit se na start B7.

Matadoři B7 přiznávají, že letošní ročník jim dal, stejně jako ostatním závodníkům, pořádně zabrat. „Je to pro mě čím dál tím těžší a fakt jsme se letos trápili. Nesedělo nám počasí, protože oba máme problémy s tlakem, to znamená, když přijde takové počasí, tak se nám špatně dýchá,” vysvětluje Věra Ščerbová. Přesto manželé udolali 101 kilometrů za skvělých 20 hodin a 38 minut. Jejich rekord má ještě o 4 a půl hodiny lepší hodnotu.

Čím je B7 pro ně specifická? „Ani jeden úsek není odpočinkový, protože buď se musí běžet, což už moc nedávám, nebo se jde do kopce,” říká dvanáctinásobná úspěšná účastnice a její slova v jiném znění potvrzuje i manžel Josef: „Nejoblíbenější úsek je vždycky ten, kde se člověk nejméně trápí a ten v podstatě na B7 není.”I přesto, že každý ročník má svá specifika, jsou u manželů Ščerbových některé vědci jisté. „Každý rok, když to jdeme, tak si dáváme předsevzetí, že se nebudeme hádat, ale nikdy se nám to ještě nepovedlo,” konstatuje s úsměvem Josef Ščerba s tím, že se vždy vyskytnou nějaké problémy, protože B7 je náročná. „Manžel je prostě rychlejší, to znamená, že já jsem pro něho brzda. Právě proto mě nechá, ať jdu první, aby mi neutíkal,” má jasno paní Věra.

13. ročník Koňská mast Beskydská sedmička 2022 dokončilo 2154 závodníků, poslední borec-vytrvalec stihl dorazit na frenštátské náměstí pouhých 26 vteřin před časovým limitem 29 hodin. „Třinácka je pro mnohé nešťastné číslo, ale za mě byl letošní ročník nejlépe zvládnutý. Chci poděkovat všem závodníkům za účast i za jejich heroické výkony v dost náročných podmínkách, hlavně co se týká počasí, na které doplatilo mnoho favoritů. Zároveň chci poděkovat závodníkům, jejich doprovodu i fanouškům, že respektovali omezení, které jsme museli zavést u občerstvovacích stanic a parkování v obcích bylo bez komplikací. Dokázali jsme, že i tak velkou sportovní akci jakou B7 je, se dá organizovat bez negativních vlivů a v plném respektu k ochranně přírody,” hodnotí závod jeho ředitel Libor Uher.

Beskydská sedmička má již tradičně charitativní přesah a v letošním roce se opět podařilo navázat na mimořádnou ochotu všech fanoušků závodu přispět na dobrou věc. V rámci akce Každý metr pomáhá se během víkendu podařilo pro Centrum Bazalka vybrat ještě před sečtením všech darů rekordní částku 340 tisíc korun. Tato organizace pomáhá dětem s těžkým vrozeným kombinovaným postižením a jejich rodičům.