Práce na filmu byly započaty před čtyřmi lety s úmyslem natočit zhruba desetiminutové promo video. Práce se však několikrát zastavily, jednak se délka filmu začala s novými a novými nápady protahovat, jednak bylo brzo jasné, že bez peněz to nejde. Zadařilo se a tvůrci své dítko představili 18. února v kině Dlabačov v Praze. I zde se dočkali nadšeného potlesku a během samotného promítání často přerušoval film smích v sále. Třeba při záběru na mohutné pojídání brufenů a jejich zapíjení pivem. Ano, tvůrci sáhli až do morku kosti autentičnosti nejen českých horských ultraběhů!

Kdo z běžců by neznal Beskydskou sedmičku. 95kilometrový přeběh Beskyd s více než 5 000 nastoupaných metrů. Proč se účastníci pouští do horského ultramaratonu, který jim působí bolest a utrpení? Jaká je jejich motivace, to mě na dokumentu zajímalo nejvíce. Nevím, co očekávali ostatní, ale kino bylo narvané k prasknutí. První diváci přicházeli už hodinu před oficiálním začátkem. 

Po šesté se představili tvůrci a krátce dokument uvedli. V sále se následně setmělo a nikdo ani nedutal. V úvodu se dozvíte, co přimělo Libora Uhra k zorganizování prvního ročníku, jak improvizovaně se závod rodil a jak moc ho překvapil zájem běžců. A hlavně jak zásadní roli v příběhu B7 hraje zlomyslná liška. Na mysl mi přišla liška z Antikrista od Larse von Triera, nemůžu si pomoct.

Film střídá výpovědi účastníků, organizátorů B7 a dobrovolníků. Ty prokládá záběry z trasy z několika ročníků. Kamera si zaslouží pochvalu, krásně pracuje s hloubkou ostrosti a kompozicemi, letecké záběry z dronu jsou nádherné. Úplně ve mně ožily pocity z UTMB, asi nejslavnějšího horského ultramaratonu, který jsem loni běžel. Jeho organizátoři jsou vyhlášení nádhernými videi a dokument o B7 se jim minimálně vyrovná.

V kině bylo hodně lidí, kteří mají B7 za sebou. Dokonce několik se jich našlo v samotném dokumentu. Na premiéru jsem šel s kamarádkou, která B7 absolvovala také, a výpovědi účastníků pro ni byly o to osobnější. Záběry na kruté stoupání na Smrk o to intenzivnější. Bavili jsme se ale všichni, příhody účastníků a organizátorů jsou univerzálně vtipné. Upřímně jsem nečekal, že se u filmu o neutuchajícím utrpení tolik zasměju.

Jediné, co mi v průběhu filmu trochu chybělo, byly avizované motivace běžců. V dokumentu je několik osobních příběhů, které nezapomenete, ale asi jsem jich čekal ještě víc. Vynahradil mi to závěr, ve kterém mluví běžci po doběhu, to jsou dost upřímné zpovědi. Ono je to těžké, tvůrci natočili desítky hodin materiálu a co dát do finálního sestřihu? Ještě když jim Libor Uher zpřístupnil další hodiny archivních záběrů na několika hard discích… Jen střih tvůrcům vzal několik měsíců.

Po skončení dokumentu sál několik minut tleskal. Zaslouženě. Po několika letech práce je na světě dokument, za který se tvůrci rozhodně nemusí stydět. Věřím, že se jim s ním bude dařit i v dalších městech, následuje promítání v regionech. Určitě zabodují i na festivalech, kam chtějí film uvést. Co jsme se od nich ještě dozvěděli v diskuzi po filmu? Třeba že se zatím nikdo během B7 nezrakvil. Naopak jeden mixový pár vzdal závod v průběhu z důvodu množení, slovy organizátorů dosáhl trochu jiného vrcholu a i B7 má své dítko!

Uvolněná atmosféra vládla po promítání na after-party v předsálí. Ti nejlepší běhají B7 i za 11 hodin, pro tvůrce byli jednoduše moc rychlí, ani je nestíhali natočit, v dokumentu se mihnou jen na stupních vítězů. Natočit ty nejrychlejší, to je jeden z námětů na možné pokračování, ale víc už neprozradím (smích). Samotného mě film nalomil, si B7 někdy zaběhnout. Dosud jsem ji měl spíš za komerční akci, která se termínově kryje s UTMB a dalšími závody. Dokument mě ale motivuje ji někdy vyzkoušet. Jestli tohle bylo také cílem trojice Aleš Nenička, Radim Grzybek a Lukáš Havránek, povedlo se na výbornou!

Kde bude film během března k vidění:

3.3. 2020 Liberec, kino Varšava

4.3. 2020 Brno, kino Art

13.3. 2020 Třinec, kino Kosmos

20.3. 2020 Ostrava, DKMO