Krkonoše před první světovou válkou byl chudý kraj, kde se střetával český živel s německým. Bohumil Hanč byl nejslavnější český lyžař své doby, vyhrával závody doma i v zahraničí. Všestranný sportovec Emerich Rath se jako jediný Němec zúčastňoval českých závodů, ostatní Němci z Krkonoš je z nacionálních důvodů bojkotovali. Hanč a Rath se proto dobře znali a setkali se i na startu významného závodu v březnu roku 1913. Po prvním kole se počasí na hřebenech prudce zhoršilo, vypukla sněhová vánice a všichni postupně vzdali. Hanč zůstal na trati sám, závod o první místo se ovšem změnil v závod o holý život. Vrbata stojí na trati jako jediný divák, Rath se vydává Hančovi na pomoc a všichni tři začínají v nelidském mraze a neproniknutelné vichřici psát příběh o hrdinství, odvaze, vůli a přátelství.

Film Poslední závod se natáčel v mrazu na autentických v místech, kde se před téměř 110 lety příběh odehrával. Pro náročné zimní natáčení v okolí Labské boudy nebo na Medvědích a Brádlerových boudách museli herci podstoupit otužovací kurz. „Na to, jak jsme i 12 hodin stáli ve vichřici v –10˚C, budu vzpomínat celý život,“ vzpomíná režisér Tomáš Hodan. „Zažili jsme na horách sníh, vánice, vítr i mlhu, tedy podmínky, které jsme potřebovali. Museli jsme se jim přizpůsobit. Věříme ale, že točit v mlze a mrazu na místech, kde se to všechno stalo, se projeví i v syrovosti a dramatičnosti výsledného filmu,“ dodává režisér.

„Film Poslední závod je pro mě srdcová záležitost. Příběh Bohumila Hanče mě zajímal už od dětství, kdy jsem o něm slyšel poprvé. Nyní jsem tak mohl podrobně zažít okamžiky z jeho života. A to přímo na konkrétních místech, kde se jeho osud skutečně odehrál. A těch několik týdnů natáčení v mrazu, mlze a závějích na krkonošských hřebenech byla už jen třešinka na dortu," říká představitel Bohumila Hanče Kryštof Hádek.

ČR – 2022

Délka: 100 minut

Žánr: drama

Premiéra: 24. března 2022

Režie: Tomáš Hodan

Hrají: Kryštof Hádek, Judit Bárdos, Marek Adamczyk, Oldřich Kaiser, Vladimír Pokorný, Vladimír Javorský, Jan Hájek, Jaroslav Plesl, Gabriela Pyšná, Jan Nedbal a další

POSLEDNÍ ZÁVOD: PROFILY SKUTEČNÝCH OSOBNOSTÍ

Emerich Rath (Marek Adamczyk (mladý)/Oldřich Kaiser (starý))

Emerich Rath (1883–1962) se narodil v Praze, byl německé národnosti. Když mu byly čtyři roky, rodina přesídlila do Broumova, ve čtrnácti se vrátil do Prahy, kde se v železářství U Rotta vyučil příručím. Od šestnácti let byl vegetariánem. Rath patřil k „all-round sportsmanům“, aktivně a se skvělými výsledky se věnoval fotbalu, atletice, plavání, ragby, zápasu, pozemnímu i lednímu hokeji, boxu, lyžování, kanoistice, rychlobruslení… Dvakrát startoval na olympijských hrách. Ve výborné fyzické kondici se udržoval až do pozdního věku.

24. března 1913 se na lyžích postavil na start osudného běhu na 50 kilometrů v Krkonoších. Rath, stejně jako ostatní závodníci kromě Bohumila Hanče, pro velmi nepříznivé počasí závod vzdal. Na trať se ovšem vrátil a s nasazením vlastního života se pokoušel Hanče zachránit. Bohužel marně.

Patřil k nadšeným příznivcům trampingu, v roce 1929 si otevřel obchod se sportovními, tábornickými a trampskými potřebami. Po 2. světové válce nemusel do odsunu, protože schovával uprchlého Žida. Komunisté ho ale obvinili z propagace amerikanismu, neboť ve svém obchodě na Příkopech prodával trampské vybavení. Zabavili mu majetek a odsoudili k vězení. Po propuštění se živil nejrůznějšími pomocnými pracemi, chvíli žil jako bezdomovec, a nakonec zemřel v zapomnění v domově důchodců.

Bohumil Hanč (Kryštof Hádek)

Bohumil Hanč (1886–1913) se narodil na Benecku do tkalcovské rodiny. Patřil k průkopníkům lyžařského sportu v Krkonoších. Vyhrál desítky závodů, byl sedminásobným mistrem zemí Koruny české. V zimě své zkušenosti předával zájemcům coby instruktor v lyžařských kurzech, v létě jako vyučený zedník pracoval na stavbách. Sám si přestavěl chalupu v Hrabačově, kde žil se svou manželkou, které slíbil, že se závoděním skončí a bude se věnovat rodině. Svůj slib však na naléhání místních funkcionářů a fanoušků porušil a přihlásil se na mezinárodní závod v běhu na lyžích na 50 kilometrů na hřebenech Krkonoš. Do cíle svého posledního závodu o Velikonocích roku 1913 už nedoběhl. Po náhlé extrémní změně počasí zemřel vyčerpáním nedaleko Labské boudy, stejně jako jeho kamarád Václav Vrbata.

Václav Vrbata (Vladimír Pokorný)

Václav Vrbata (1885–1913) se narodil a vyrůstal ve vesničce Kruh nedaleko Jilemnice v rodině se sedmi sourozenci, rodiče se živili tkalcovstvím. Spolu se svým bratrem se nadchl pro lyže, které chlapcům zhotovil jeden ze sousedů. Realizoval se také v místním Sokole, kde se setkal s o rok starším Bohumilem Hančem. Při Sokolu byl založen lyžařský odbor, do kterého se oba přihlásili. Vrbata se časem stal místonáčelníkem Sokola v Mříčné.

Oba kamarády spojovala nejen láska k lyžařskému sportu, ale také vojenská služba v císařské armádě, kterou prožili v Sarajevu. Po návratu se často navštěvovali, Vrbata povzbuzoval Hanče při jeho triumfech na lyžařských závodech a vydal se i na Hančův poslední, tragický závod – 8. ročník mistrovského padesátikilome­trového běhu v Krkonoších. Václav Vrbata zahynul 24. března 1913 na místě, které se dnes na jeho počest nazývá Vrbatovo návrší, když se marně pokoušel svého kamaráda zachránit před umrznutím.

Josef Rössler-Ořovský (Jaroslav Plesl)

Josef Rössler-Ořovský (1869–1933) se narodil v Praze v rodině majitele velkoobchodu s drogistickým zbožím. Od mládí sportoval a v následujících letech inicioval rozvoj hned několika sportovních disciplín v českých zemích, například lyžování, hokeje, tenisu, kanoistiky či ragby, je zakladatelem českého vodního skautingu. Se svým bratrem podnikl první lyžařskou akci u nás – na lyžích sjeli od rozestavěného Národního muzea až na Můstek.

Založil mnoho sportovních spolků (včetně lyžařského kroužku při Bruslařském klubu v Praze, prvním svého druhu v Evropě mimo Skandinávii). Zasloužil se také o vznik Českého olympijského výboru v roce 1899, řadu let pracoval jako jeho generální tajemník. Rössler-Ořovský byl nadaným diplomatem, spolu s Jiřím Guthem-Jarkovským například dokázal vyjednat účast českých sportovců na LOH 1912 ve Stockholmu jako reprezentantů samostatné země.

Jan Buchar (Vladimír Javorský)

Jan Buchar (1859–1932) se narodil v Mříčné, více než 40 let působil jako učitel v nedalekých Dolních Štěpanicích. V pětadvaceti letech se nadchnul pro horskou turistiku, v roce 1889 založil v Jilemnici odbor Klubu českých turistů. Patřil také mezi průkopníky nové aktivity – lyžařské turistiky, v roce 1894 byl spoluzakladatelem Českého krkonošského spolku Ski Jilemnice, organizátorem mnoha lyžařských závodů. V roce 1903 se podílel na založení Svazu českých lyžařů a stal se jeho prvním předsedou. Inicioval a praktikoval zavedení lyžařského výcviku do hodin tělocviku a pořádal společné školní lyžařské výlety do Krkonoš. Buchar měl výrazný podíl také na rozvoji turistické infrastruktury – značkování cest, mapování terénu či zřizování nocleháren, např. první české studentské noclehárny na Labské boudě.