ROZHOVOR: Atletický rozhodčí není ohrožený druh
Na každém významném závodě můžeme vidět skupinku rozhodčích – důstojné dámy a pány důchodového věku. Výjimka okamžitě uhodí do očí. Adriana Dvořáková je téměř o generaci mladší než většina ostatních členů rozhodcovského sboru a v poslední době se bez ní neobejde žádný větší pražský atletický nebo běžecký závod.
Jak jsi se vlastně dostala k tomu, že děláš
rozhodčí?
Bylo to velice prosté. V rámci trenérské činnosti jsem si ve 21 letech
udělala i kvalifikaci rozhodčí a začala vypomáhat při závodech.
Jsi jedna z mála mladých mezi staršími. Čím to je, že mladých
rozhodčích je tak málo?
To je dobrý dotaz, ale odpověď se hledá těžko. Já vidím hlavní důvod
v tom, že rozhodování zabere v době sezony poměrně dost času a mladým
(hlavně v Praze) se nechce věnovat volný čas právě této činnosti.
Využiji tohoto dotazu a dovolím si zde apelovat na mladé, nadšené
(nadšení zde totiž nemůže chybět) atlety, aby to mezi námi staršími
zkusili. Věřím, že se blíží doba, kdy by se v Praze mohly pořádat
významné atletické akce a pražské rozhodcovské základně by slušelo
omlazení.
Provozovala jsi původně sama atletiku nebo nějaký jiný
sport?
Atletice jsem se aktivně věnovala hlavně v žákovských kategoriích. Dalo
by se říci, že mojí hlavní disciplinou byl běh bez rozdílu délky tratí.
Začala jsem s přespoláky, ještě ani ne jako žákyně. Dělala jsem
doprovod bráchovi. Tam byl objeven můj „talent“ a později jsem začala
navštěvovat i tréninky pod ODPM P10. Tenkrát jsme je absolvovali na
stadionu Slavie (ve starším žactvu jsem za Slavii i hostovala) a poté
v Hostivaři na stadionu Vodních staveb.
Co považuješ za své největší sportovní úspěchy?
Úspěchy? Překvapení jsem způsobila na Přeboru Prahy mladšího žactva,
kde jsem vyhrála jak nejkratší trať 60 metrů, tak i tehdy trať
nejdelší, pětisetmetrovou. Tehdy to navíc bylo v poměrně rychlém sledu
za sebou. O něco později jsem se zúčastnila Mistrovství České republiky
staršího žactva a celostátního finále běhu Mladé fronty a Smeny.
Novinový článek pak o mně vyšel, když mi bylo 13 a na Silvestrovském
běhu jsem v kategorii žen podlehla jen naší reprezentantce Jarmile
Urbanové.
Kdy jsi skončila se závodním sportováním? Běháš?
Skončila jsem poměrně brzo. V době puberty, kdy si tělo začalo dělat co
chtělo a narostlo do rozměrů, kdy bylo těžké ho zvládnout (unést).
V době dorostu už šlo spíš jen o lehké tréninky a zároveň přechod k
„bafuňařině“. Prošla jsem trenérským školením IV. třídy,
následně i třídy III. A začala s výchovou atletického potěru při TJ
Vodní Stavby Praha, dnes AC Kovošrot. U toho jsem vydržela až do
přestěhování a narození dcery.
V současné době si jdu ráda zaběhat, ale bohužel nejde o žádnou
pravidelnost, spíše cítím nutnost se hýbat.
Jaký je postup, když by se někdo ze čtenářů chtěl stát
rozhodčím nebo rozhodčí?
Kdo má o rozhodování zájem, může se přihlásit komisi rozhodčích
Krajského nebo Pražského
atletického svazu. Na začátku projde základním školením 3. třídy.
Školením může projít každý, komu už bylo 16 let . Ve věku od 16 do
18 let je tzv. kandidátem a nesmí rozhodovat u dopadu náčiní. A pak už
stačí se jen rozhodování „obětovat“.
Na jakých významných akcích tě můžeme potkat (vím, že jsi na
všech bězích pořádaných PIMem)?
Potkat mě můžete na všech významných akcích pořádaných v Praze.
Rozhodovala jsem na MČR, Memoriálu Odložila, Policejním Mistrovství
Evropy. U běhů pořádaných PIMem jsem samozřejmě chybět nemohla. Ty jsou
každoročně zajímavou a vítanou akcí. Pokud mě osloví, ráda vypomáhám
i mimo Prahu, jako například na vícebojařském mítinku na Kladně.
Účastním se celé řady mládežnických závodů. poznámka redakce:
Naprosto pravidelně Adriana rozhoduje také na Mladých Běchovicích
Co považuješ za dosavadní vrchol své rozhodcovské kariéry? Komu
slavnému už jsi předávala medaile?
V loňském roce jsem pomáhala rozhodovat na Mistrovství světa
sedmnáctiletých v Ostravě, což byl pro mě zatím největší rozhodcovský
zážitek. Medaile jsem předávala pouze jednou, a to na MČR juniorů a
dorostu, tak doufám, že z těch, kterým jsem medaile předávala, někdo
slavný vyroste. Já vám pak jeho jméno sdělím:-)
Máš nějaký tajný (nebo třeba i veřejný) rozhodcovský
sen?
Aby se u nás pořádala nějaká velká dospělácká akce a já byla
u toho…
Přečteš si občas stránky www.behej.com Co se ti na nich líbí nebo co
ti tam schází?
Přiznám se, že stránky www.behej.com
právě přes vás objevuji.
Co bys popřála čtenářům, většinou aktivním běžcům?
Čtenářům, většinou aktivním běžcům, bych popřála radost
z běhání, soustavnost, píli a hlavně pevné zdraví, aby si svoji
oblíbenou činnost (povolenou drogu) nemuseli ze zdravotních důvodů
odepírat.
Komentáře (Celkem 2)
Pavel Frček 15.11.2008 21:36:14
Nadpis článku sice zní veskrze optimisticky, ale skutečnost je bohužel
jiná, zejména v Praze. Atletický rozhodčí je zde spíš na vymření a
Adriana, se kterou se samozřejmě velmi dobře znám, se mnou určitě bude
souhlasit.
Podle poslední statistiky jich sice pražská komise rozhodčích eviduje
celkem 193, její předseda Petr Utěkal (pro nepamětníky – kdysi
vynikající sprinter) vám však potvrdí, že opravdu činných je zhruba jen
třetina. A jejich věkový průměr? Vysoko nad 60 let, a to Adriana a hrstka
dalších ten průměr vlastně „kazí“.
Se vším, co zde Adriana v rozhovoru řekla, se zcela ztotožňuji, jen bych
rád doplnil, že potřeba nových rozhodčích zejména v Praze je
mimořádně naléhavá. Během roku se zde venku či v hale koná kolem
100 až 120 závodů a s výjimkou běhů mimo dráhu je na každý takový
závod potřeba alespoň 15 rozhodčích, na ty větší, mistrovské,
i dvojnásobek.
Práce rozhodčích atletiky je sice honorována, ale opravdu jen „mírně“,
takže bez toho nadšení a „obětování“, jak trefně říká Adriana, se
tato práce dělat nedá.
Takže závěrem – kdo má jen trochu kladný vztah k atletice, přihlašte
se u Pražského atletického svazu (webové stránky pas-atletika.cz),
rozhodčích nebude nikdy dost.
Pavel Frček, ústřední rozhodčí od r. 1961, člen výboru PAS
markolita 22.04.2009 22:00:39
>> Pavel Frček, 15. 11. 2008 21:36:14
Zdravím, mladých rozhodčích je dle mého názoru v Praze dostatek (sama jsem jedním z nich), ale většinou se jedná o stále aktivně závodící atlety. A ono je těžké skloubit svůj vlastní trénink a ještě objíždění závodů, na kterých by člověk mohl (a dle nadšení také měl) rozhodovat. Když se k tomu ještě připojí práce či škola… pak toho času tolik nezbývá. A upřímně ani finančně to není příliš lákavá činnost… A tudíž je stav takový jaký je – rozhodčí v Praze jsou povětšinou důchodového věku, protože už zkrátka mají více času… A co si budeme povídat – čas jsou peníze a zkrátka dnešní mladé na nic jiného nenalákáte…
administrator 03.04.2010 13:32:39
Na každém významném závodě můžeme vidět skupinku rozhodčích – důstojné dámy a pány důchodového věku. Výjimka okamžitě uhodí do očí. Adriana Dvořáková je téměř o generaci mladší než většina ostatních členů rozhodcovského sboru a v poslední době se bez ní neobejde žádný větší pražský atletický nebo běžecký závod.
Odkaz na článek
Hodnocení příspěvků
Pro hodnocení příspěvků se nejprve musíte přihlásit.
Pokud ještě registraci nemáte, můžete se zaregistrovat zde.
Pro přidání komentáře se musíte přihlásit nebo registrovat, pokud ještě registraci nemáte.