Rozhodnutí je ale jasné, nic nehrotit, nelámat přes koleno a hlavně nepodléhat panice, když zapůsobí nervy a adrenalin (prosím připomeňte mi tuto větu před startem…).

Tento týden jsem věděla, že nebudu stíhat vzhledem k plánované služební cestě, která trvala od brzkého úterního rána do čtvrtečního večera. Vylučovací metodou jsem jako běhací den vyřadila pondělí, které považuji za regenerační den po dlouhém nedělním běhu. Takže mi zbýval pátek a víkend, tři tréninky a vědomí, že nezvládnu tři dny po sobě uběhnout skoro 40 kilometrů. Zvolila jsem 10 kilometrů v pátek a 16 kilometrů v neděli.

V pátek odpoledne jsem se vypravila na Ladronku, kde jsem za poměrně mrazivého a větrného počasí odběhla 11 kilometrů za 75 minut. Byla jsem spokojená, i když jsem ze začátku nevěřila, že vůbec doběhnu. V tomto mi velmi pomohla kamarádka, která běžela se mnou, a rozhodnutí „to vzdát“ bylo nějak těžší. Tímto oficiálně vyjadřuji svůj vděk za veškerou – nejen běžeckou – podporu a fantastickou motivaci, které se mi od této osoby dostává.

V průběhu sobotního rána jsem se zhroutila při pohledu na sněhovou kalamitu a objednala jsem si přes internet lopatu, abych byla schopná vyhrabat auto. Nevystrčila jsem ani nos a doufala, že se počasí umoudří. V neděli brzy ráno jsme vyrazily s kamarádkou na projížďku půlmaratonské trasy do centra a následně do Libně, kde jsme běžely kolem řeky směrem na Kralupy a zpět.

Při pohledu na teploměr a hodnotu –8.5°C jsem propadla pocitu, že se musím totálně navléct, abych neumrzla. Naprosto zbytečně pochopitelně a po pár kilometrech jsem se musela omotat mikinou, kterou jsem na zadku odtáhla až do cíle. Naše diskuse se smrskla na jediné téma – premiérový půlmaraton a jak to bude probíhat. Uběhneme to? Začínám trochu plašit, ale navenek se tvářím jako velká hrdinka.

A protože za všechno hovoří čísla, uvádím zde shrnutí mého dosavadního trénování:

Celkem 203 km

Na Hervis 1/2Maraton Praha připravuje Mirku Zálesákovou Veronika Brychcínová, mistryně republiky v maratonu z roku 2007.

Komentář trenérky:

Mirčina slabost k tabulkám je kolikrát předmětem narážek jak Mirky samotné, tak jejího okolí: „Když se měl narodit syn Ondráš, přítel Olda mi občas připomínal, že dítě je trochu něco jiného než excelovská tabulka,“ vypráví pobaveně Mirka.

Pro trénink je to docela příjemná „úchylka“. Možnost podívat se na naběhané kilometry, v případě Mirky i na rychlost a tepovou frekvenci, má řadu výhod. Jednu už Mirka zmínila – sepsané kilometry nám většinou posilují sebevědomí a vědomí toho, že jsme „něco“ odběhali. Zmenšuje se tak pravděpodobnost, že bychom byli zbytečně nejistí, zda „máme dost naběháno“, nebo že bychom propadali beznaději v případech, kdy kvůli práci nebo nemoci vypadneme na nějakou dobu z pravidelného ryt­mu.

I když se nedržíme tréninkového plánu, nemáme monitor tepové frekvence nebo jiné technické vymoženosti a občas se jdeme prostě proběhnout, i tak je zajímavé si nějakou poznámku, třeba doma do kalendáře udělat.

Ještě zajímavější se záznam výběhů a tréninků stává například s ročním nebo i několikaletým odstupem, ani nemluvě o slastných nostalgických pocitech při listováním v tréninkových denících „z minulého století“… Pokud se bavíme o odstupu v řádu několika let, můžeme sledovat a srovnávat úroveň tepové frekvence při stejných rychlostech, celkové objemy kilometrů nebo zařazení intenzivnějších či dlouhých běhů. Z toho pak můžeme vycházet při sestavování dalšího plánu a přidávat určitou nadstavbu.

Pokud se totiž jednou účastníme závodu a v dalších letech se chystáme znovu, naše povaha nám většinou velí zkusit překonat sám sebe. Pokud máme možnost podívat se zpětně na svou přípravu do našich záznamů, pak to může být pro naší běžeckou cestu zajímavý přínos.

I tady ale platí všeho s mírou. Byla by škoda, kdybychom při nezaplnění nějakého políčka v naší tabulce propadali depresi. Běh by měl být především o našich pocitech, vyrovnanosti a pozitivní energii. A to do sebelepší tabulky nezapíšeme. I když má Mirka „lehké tabulkové postižení“, zvládá letos oboje – totiž vše s během spojené jak pečlivě zapisovat, tak i pozitivně prožívat.