Byly a ještě nesporně budou popsány tuny papíru a zaplněno mnoho megabajtů paměti v nejrůznějších médiích o tom, zda rozhodnutí povolit doping bylo správné. Výjimečně nechci v tomto příspěvku předkládat znovu a znovu omílané argumenty pro a proti. Jen chci připomenout, že to všechno tu v bledě modrém už několikrát bylo a nezbývá než si tím projít. A pak se chci vyjádřit k trochu nepochopitelnému vývoji, kterého jsme na právě skončené olympiádě byli svědky.

Ono se nám to sportování vyvíjí, že ano. Je to jen pár desítek let, kdy komerce ve sportu byla nemyslitelná a běžec, který za souboj s koněm vzal peníze, byl z amatérského sportu vyloučen. Jak je to dlouho, co na olympiádách byly ženy a muži ubytováni striktně odděleně, aby nedej bože… A opravdu až nedávno mohly ženy začít závodit v delších distancích. Dnes si říkáme, proč se to lámalo tak problémově, když z dnešního pohledu na tom nic není. A to nechci zmiňovat neúspěšné pokusy třeba o prohibici.

Takže jako jsme měli přechodné období, kdy se od výlučně nekomerčního, tzv. amatérského, sportu vydělila klání, kde fungují sponzoři s reklamou a odměny za umístění i za samotný start, dnes spojené v jedno s jediným společným jmenovatelem, kterým jsou ty zatracované peníze, co v nejbližší budoucnosti očekávat jiného, než že se dnešní rozdvojení sportu na ten čistý a ten, kde se jakýkoliv doping nezkoumá, stejně časem slijí v jedno, kdy bude platit, ať si každý bere pro regeneraci a podporu, co chce.

Není žádným překvapením, že s tím povolit nebo lépe řečeno nezkoumat doping přišli logicky jako první silové sporty a cyklisti a stejně tak nepřekvapují pochopitelné boje s odpůrci, které v mnoha případech přinesly rozdvojení federací, kdy ty historické se brání změnám.

Tak i na poslední olympiádě jsme byli svědky jakési schizofrenie, že se soutěžilo dvojmo. Počínaje dvěma finále stovky, jedno s těmi, kteří si dají jen tu a tam vitamíny, a druhé s těmi, kteří se do svého těla nebojí investovat. Pozitivní je, že odpůrci free přístupu netrvají na oddělení olympiád, ale spokojují se jen s oddělením soutěží v rámci olympiády jediné.

Nechci rozebírat, že ti tak zvaně čistí se v tréninku nepodloženém suplementy huntují právě proto, že si nijak nepomáhají a zátěží trpí jistě více než ti, co si neodepřou EPO či růstový hormon. Stejně tak se nebudu přít s těmi, co říkají, že pak už jde jen o souboj chemických laboratoří.

Mrzí mě však, že jak diváci, tak sponzoři soutěže free nepodpořili. Asi k tomu zatím naše veřejnost nedorostla, ne a ne se vymanit ze zaběhaných klišé o škodlivosti dopingu. Potlesk po doběhu dopujících se nekonal a sponzoři ani národní svazy jejich výkony nijak nehonorovaly. Nechtějí prý být s chemickými výkony spojováni. Také zatím se mezi „ostatní“ řadí jen hrstka v minulém období pozitivně testovaných, spousta z nich se stejně stáhla, jako by se styděla. Ale ptám se: za co? Vždyť je jen otázkou času, kdy se široká škála podávaných doplňků, včetně uměle připravovaných, bude považovat za běžnou součást sportovní přípravy.

Nebo že bych se mýlil? Ono pokud se v tom dopingovém sportu nebudou točit peníze a to při nezájmu veřejnosti nebudou, kam to asi tak může dospět? Zase budeme řešit co už je a co ještě není doping? Vždyť takhle by byl pokoj. Nebo budeme řešit, že ten či onen dopoval „jen trošičku“ a na zdraví to nemá vliv? Bude se stále roztáčet spirála vývoje podpůrných prostředků a s menším či větším zpožděním za nimi vývoj metod pro jejich odhalování? Co je a co není správné – nechť si to každý pro sebe posoudí sám.

Ovšem možná, že jednou, jako v pohádce, se sejdou sportovci a nikoho nenapadne, že by chtěl vyhrát jinak, než jak mu příroda dala do vínku a jak s ním v rámci tréninku naložil. A fanoušky bude zajímat jen vítězství prosté přírody. Ale to bude asi ještě chvilku trvat.