Nezadržitelný Kocourek

Již 200 metrů po startu se od zbytku pole odpoutala dvojice favoritů Kocourek – Sawe. Na druhém kilometru již ale nebylo pochyb o tom, že závod zastihl v lepší formě kroměřížského Milana Kocourka. Zprvu asi třicetimetrový náskok neustále zvyšoval a závody unaveného afrického běžce ze stáje maďarského manažera Benedeka jasně deklasoval. Cílem probíhal v čase 29:49.

„Vyšlo mi to skvěle, hned po závodě vyrážím do Prahy a letím na soustředění do Maroka, během něhož se chci připravit na evropský šampionát v krosu,“ uvedl v cíli vítěz závodu myšlenkami již na africkém kontinentu.

Běchovický vítěz Elisha Kiprotich Sawe je evidentně zcela z formy a jak již bylo řečeno, příčinu nutno hledat v maximalistickém závodním zatížení, kombinovaném s častým cestováním mimo Maďarsko, kde díky úsporným opatřením takřka zmizely peněžité ceny. I naprostý laik mohl včera rozpoznat obrovský rozdíl mezi lehkým krokem Milana Kocourka a upachtěným úsilím Keňana z Benedekovy kočovné společnosti. I Afričany lze zatěžovat jen do únosné míry.

Za druhým Sawem (Benedek Team), který nakonec závod dokončil v čase 31:00, se vytvořila desetičlenná skupinka, v níž se bojovalo o bronzovou příčku. Časem 32:28 ji nakonec pro sebe získal Adrian Polec z Polska před druhým nejlepším z českých vytrvalců, po zranění se vracejícím domácím běžci Peteru Mikulenkovi (32:37). Třetím nejlepším z českých běžců byl Radek Karnufek z SSK Vítkovice, který zaostal za Mikulenkou jen o dvě sekundy.

Výborná Beshirová

V závodě žen dlouho odolávala mladičká Carmen Beshirová (SK Zdice) maďarské mistryni na 10 000 metrů Zitě Kacserové. Vydržela s ní běžet až do třetího okruhu, pak však začala vadnout a Kacserová (Benedek Team) si doběhla pro vítězství v čase 36:30. Sedm sekund jí nakonec dělilo od polské vytrvalkyně Ewy Kucharské (36:37), Beshirová doběhla na třetím místě v čase 36:57.

Mladičká Beshirová je talentem od Pánaboha. K výkonu jí blahopřál i její vždy velmi náročný otec Ervín: „Běžela dnes super, ale osobák to není, Před dvěma lety tady byla dokonce o několik vteřin rychlejší.“

Jak se to vezme… Stopky Carmen tenkrát sice naměřily lepší čas po souboji s Martinou Bařinovou, ale právě v onom ročníku došlo k malé úpravě trati kvůli dokončování lávky přes řeku a je veřejným tajemstvím, že si v této fázi běžci svou trasu poněkud „upravovali“. V každém případě zaslouží mladičká atletka SK Zdice pochvalu za bojovnost i za to, že se nezalekla jména maďarské mistryně. Nic na tom nemění fakt, že v závěru měla Beshirová co dělat, aby nepodlehla objevu letošní sezóny Petře Pastorové. Tato ostravská vytrvalkyně si ve Frýdku-Místku zlepšila osobní maximum na 37:00, takže v cíli dělily obě běžkyně pouze tři sekundy.

Kapacita na hraně únosnosti

Běžcům v sobotu patřily všechny prostory Národního domu a přesto bylo v sále a předsálí hodně, hodně těsno. Předpovědi o překonání dvoutisícové hranice nelhaly. Kromě hlavního závodu (611 osob) startovalo dalších 500 převážně mladých běžců v Běhu pro zdraví na jeden kilometr, další stovka se přihlásila na Kondiční běh (3 330m – jeden velký okruh) a počet doplnilo téměř 700 dětí školního a předškolního věku.

„Letos jsme na hranici kapacity jak Národního domu, tak i prostupnosti některých úseků trati, hlavně na nábřeží Ostravice,“ svěřil se s problémy růstu závodu hlavní rozhodčí Petr Kaláb. „Asi by se ve městě našla větší hala se zázemím, ale nechceme se vzdát tradiční trati a běžci oblíbeného prostředí. Máme radost z obrovského zájmu o Hornickou desítku mezi běžeckou veřejností a hrozně neradi bychom stanovili stop stav, ale situace je občas skoro kritická,“ dodal Kaláb.

Možná by byl řešením větší, snad pětikilometrový okruh, na němž by se hlavní závod běžel dvakrát. Troufnu si napsat, že při letošním počtu běžců, kdy jsou nejpomalejší předbíháni už ve druhém kole, mohl být Kocourkův čas podstatně lepší, možná by se přiblížil i traťovému rekordu Miro Vanka z roku 2004 (29:10). I když jel před Milanem energický cyklista na kole s píšťalkou, ne všichni „noví“ běžci na jeho pokyny rychle a včas reagovali.

Závod má zvuk i v zahraničí

Celkově to byl už šestadvacátý ročník závodu, který se původně konal z iniciativy hornických odborů na patnáctikilometrové trati mezi šachtami Paskov a Staříč (start byl ob rok u každé z nich). Mistrným tahem bylo přesunutí akce do ulic Frýdku–Místku a jeho zkrácení na klasickou městskou desítku. I v přechodném období během 90. let, kdy počet závodníků na veřejných akcích spíše stagnoval, dokázali pořadatelé v čele s neúnavným Jožkou Nejezchlebou přesvědčit oba hlavní partnery, statutární město Frýdek–Místek a OKD o nutnosti podpory sportu pro všechny.

Atleti Slezanu Frýdek–Místek stavějí na mládí a v dětských kategoriích se to jen hemžilo dresy jejich klubu – a dodejme, že velmi často na předních místech. Početné skupiny mladých běžců přijely se svými učiteli a trenéry také z dalších atletických a lyžařských center okresu, z Mostů, Jablunkova nebo Třince.

Hornická desítka je v současnosti nejpočetnějším během ne-li na celé Moravě, tedy určitě v Moravskoslezském kraji. O tom, že pověst o její úrovni se rozšířila i mimo jeho hranice, svědčí každoroční účast desítek běžců a běžkyň ze sousedního Slovenska a Polska, ve svém závodník kalendáři mají její datum zaškrtnuto borci z Olomouce a Bruntálu, dlouhou cestu z hlavního města na druhý konec republiky vážila také desítka pražských vytrvalců.

Kromě sportovní úrovně dokáže odborník ocenit také vynikající organizaci. Jak již bylo řečeno, kdo z členů oddílu atletiky Slezanu chce běžet, tak běží, další automaticky pomáhají jako pořadatelé – tuto „černou“ práci jich v den závodu odvádí až 75!

VÝSLEDKY HORNICKÉ DESÍTKY