Pavlíno, jaký je aktuální stav přihlášených?

Máme přihlášeno přibližně 520 běžců. Kapacita závodu je tak naplněna. Rádi bychom však přihlášené účastníky upozornili na to, že je třeba do 25. května uhradit startovní poplatek, jinak budeme bohužel muset po tomto datu jejich registrace stornovat.

Dokázala bys říci, v čem jsou zvláštnosti Silvy Norticy oproti jiným závodům?

Vytvořili jsme jej proto, aby lidé měli možnost posunout se z kratších běhů dál na ultramaratonskou vzdálenost. Připadá nám, že to není něco tak nemožného, jak by se mohlo zdát. Že i ultramaraton o délce 103 kilometrů je „doběhnutelný“, dosažitelný. Chtěli jsme přitom, aby šlo o běžecký závod, ne turistickou atrakci, turistický pochod, na němž je limit pro dokončení třeba 24 hodin. Je to běh, ne chodecký závod. Výjimečné je i to, že jde o stokilometrový závod během dne, přičemž většina ostatních takto dlouhých běhů se koná částečně v noci. I trať je tedy postavena tak, aby se lidé měli při běhu na co dívat.

Oproti minulým létům jste učinili změny v trasách jednotlivých závodů. Jaké změny to jsou a čím byly vynuceny?

Skončila naše spolupráce s rakouskými partnery, proto jsme trasy přestavěli tak, aby v celé délce vedly po české straně. Mají přitom stejný charakter jako v minulém roce, profilově jsou však náročnější. Všichni běžci si užijí krásy Novohradských hor. Trasy vedou místními sídly, lesními úseky, smíšeným terénem. Největší změny doznala trasa půlmaratonu. Není výhradně silniční jako bývala, ale kombinovaná. Nejdelší trať ultramaratonu tvoří 103 kilometry dlouhý okruh. Dříve šlo o jeden velký okruh, na nějž se přidávaly na příslušných vzdálenostech od cíle postupně jednotlivé závody. Letos je start a cíl všech závodů na jednom místě, v Horní Stropnici. Start na náměstí, cíl ve sportovní hale.

Obsáhnout pořadatelsky 103 kilometry dlouhý okruh je určitě náročné v mnoha ohledech a fyzicky a psychicky náročné pro účastníky. Jaké je například zdravotní zabezpečení?

Pořadatelský servis zajišťují dobrovolné hasičské sbory z obcí Horní Stropnice a Benešov nad Černou. Řada jejich příslušníků má i záchranářské kurzy, všechna občerstvovací stanoviště jsou napojena na náš dispečink, takže v případě jakýchkoli problémů má běžec možnost oslovit obsluhu občerstvovacích stanic a oni kontaktují dispečink nebo přímo záchrannou službu. Na dvou místech trati máme profesionální službu záchranáře a lékaře se sanitním vozem.

Co když běžci takzvaně „dojde“ někde v terénu? Neodhadne síly nebo podcení aktuální zdravotní stav.

Za startovním polem pojedou dva cyklisté uzavírající trať. V případě potíží mu pomohou či zavolají pomoc. Když běžci dojdou síly a nemůže běžet či jít, dispečer pošle po obdržení takové informace na to místo sběrné vozidlo.

To však znamená mít sebou mobilní telefon.

Běžci jej nemusí mít, ale je to samozřejmě lepší, protože na zadní straně startovního čísla je uvedeno telefonní číslo dispečinku, na který se běžec může obrátit. Jinak, nedokáže-li se sám přemístit k nejbližší stanici, počká na cyklisty uzavírající trať.

Jak je trasa značena?

V současné době je značení pevné, na trase jsou rozmístěny před křižovatkami značky buď s tečkou, tedy „Pokračuj rovně“ či šipkou označující směr běhu a za křižovatkou je další značka potvrzující správný směr. Značky odpovídají velikostí těm používaným pro cyklostezky a umístěny jsou na zinkovaných sloupcích.

Kolik pořadatelů se podílí na přípravách v závěrečné fázi a kolik v den závodu?

Den před startem je to zhruba 25 lidí. Hlavním podílem jejich práce je kontrola trati, zjištění, zda někdo neporušil značení, což se v minulosti bohužel stávalo. Přestože jde o oficiální značení, na něž byla poskytnuta dotace z fondů Evropské unie. Dále komunikují s dopravní policií, která zabezpečuje dopravní omezení, probíhá i koordinace s hasičskými sbory, neboť v průběhu pátečního večera se připravují i občerstvovací stanoviště. V den závodu je to pak více než stovka lidí. Dobrovolní hasiči, studenti a nejužší organizační tým. V to nepočítám externí služby, třeba zdravotníky. V pohotovosti musí být tito lidé kolem šestnácti hodin.

Jak pro tebe začíná den závodu?

Vstáváme kolem půl čtvrté ráno. V 5:30 startuje ultramaraton a na nás čekají povinnosti při stavbě startovacího koridoru. Vstávají i časoměřiči a nezávisle na nás i hasiči, kteří se přesouvají na občerstvovací stanoviště. První z nich musí být připraveno již v době startu. Současně otevíráme prezentaci pro maraton a půlmaraton. Často se na nás obracejí účastníci ultramaratonu s otázkou, proč neumožňujeme prezentaci v den závodu. Důvod, proč to tak není, je dán tím, že organizační tým je v době před startem ultramaratonu enormně vytížený zajištěním trasy po celé její délce a prezentaci pro jednotlivce nejsme schopni zajistit.

Co děláš, když odstartuje ultramaraton?

Nejdřív účastníkům závidím, že mohou běžet a já ne :). Pak kontroluji, jestli funguje vše, co má. Zda již jsou postaveny občerstvovací stanice, jestli je otevřena prezentace pro půlmaraton a maraton a funguje-li sběrné vozidlo. Velice důležitý je traťový dispečink, u něhož se shromažďují veškeré informace a který zajišťuje komunikaci mezi jednotlivými pořadatelskými složkami. Od osmi hodin se připravujeme na start maratonu.

Práce na stanovištích asi nekončí proběhnutím posledního závodníka.

Zlikvidovat se musí odpad kolem občerstvovacích stanic. U každé z nich je třeba projít úsek v délce asi čtyř kilometrů a posbírat odpadky. Vše pěkně po svých, protože polovina stanic je v místech, kam se auto nedostane.

To vše je samo o sobě dosti náročné. Stává se, že vám situaci navíc zkomplikují běžci? Třeba svou nedisciplinova­ností?

Měli by co nejlépe odhadnout své síly, momentální kondici, zdravotní stav a nepodcenit trať. Není ostudou skončit na 60. kilometru takto náročné tratě, ale přitom na řádné stanici a říci hasičům: „Hele, já už nemůžu dál,“ než aby zdecimovaného člověka v místě nepřístupném pro mobilní techniku sbírali cyklisté uzavírající trať a řešili pak co s ním. Včasným rozhodnutím běžec chrání i ostatní účastníky závodu.

Určitě toto nebývá jediná komplikace.

Lidé se ptají na to, jestli může s běžcem jet doprovod na kole či mohou-li jet po trase s dětským terénním vozítkem. Bohužel ne. Tratě jsou koncipovány tak, aby byly atraktivní pro běžce, ale jsou tam i místa, která jsou pro někoho jiného než běžce neschůdná či nesjízdná. Jde třeba o seběh parkánovou zdí bývalého opevnění v městě Nové Hrady, kde jsou schody, na něž navazuje velmi úzká pěšina. I cyklisté uzavírající trať tento úsek objíždí jinudy. Navíc je třeba si uvědomit, že ultramaratonec je v poslední fázi tak unaven, že má takzvaně „tunelové vidění“ a nic už kolem sebe nevnímá, že je v transu a je rád, že vidí alespoň značky. Pak může lehce dojít ke kolizi s cyklistou.

V současné době už také neumožňujeme převod startovních čísel. To platilo do konce dubna. Tým připravující závod se dva týdny před startem postupně stěhuje na Nové Hrady, kde je horší internetové připojení, horší komunikace, výpadky signálu, jsou objednaná startovní čísla a trička, data předáváme časoměřičům, máme již v tu dobu objednaný veškerý servis, který je dimenzovaný na počet účastníků. Řešit každou jednotlivou registraci znamená mít zvýšené náklady.

Když už jsme u těch nákladů. Hodně běžců předpokládá, že startovné u závodů je dosti vysoké na to, aby pokrylo náklady na jeho organizaci. Jak je to v případě Silvy Norticy?

Náklady na jednoho běžce několikanásobně převyšují částku, kterou běžec zaplatí, ať je to 300 nebo 700 Kč. Samofinancova­telnost závodu je krásná idea, ale například jen umístění jedné zinkované značky na trase stojí zhruba 4 500 korun a je jich tam kolem dvou set. Na druhou stranou, nejde o jednorázové náklady na jeden závod, značky jsou využívány celoročně turisty, případně cyklisty. Jedno vozidlo se záchranářskou posádkou přijde na den závodu na přibližně 10 000 korun, pokud nedojde k výjezdu. Případný výjezd pak stojí závod další peníze. Pro den závodu musíme také zajistit nákup a rozvoz čtyř metráků ovoce a další potraviny. Třeba chléb a tvrdé sýry, protože ultramaratonci rozhodně nemohou běžet 100 kilometrů, přitom jíst jen ovoce a pít vodu.

Další komplikací přinášející zvýšené náklady je třeba časomíra. U městských závodů se to řeší nataženou elektropřípojkou, ale u trailu je třeba zajistit měření vzdáleného traťového bodu bateriemi. Celý tým pak při přípravách najezdí kolem osmi tisíc kilometrů a naftu je třeba také z něčeho zaplatit. Jsou to jen jednotlivé příklady, z nichž je možné si udělat rámcovou představu o nákladech na uspořádání závodu.

Součástí závodu jsou i doprovodné akce. Jsou nějaké, na něž byste chtěli běžce speciálně pozvat?

Určitě na seminář, který se koná v předvečer závodu a představí některé zahraniční ultramaratony. Měl by být inspirací pro účast v dalších bězích podobných Silvě Nortice. Účastníci 55 kilometrů dlouhého závodu na Islandu, běhu na Krétě, Alpského maratonu, Badwater Ultramarathonu a Spartathlonu budou hovořit o těchto závodech. Vystoupí například Dan Orálek či Sam Straka. Kapacita semináře je 50 účastníků. Hlavně bychom však chtěli popřát běžcům pevné zdraví, hodně sil do závodu a co nejkrásnější zážitek z běhu v krásné přírodě Novohradských hor.

WEB ZÁVODU