„Toto se mi píše hodně těžce a smutně, ale dnes ráno jsem se rozhodl v běhu nepokračovat. Nohy dobrý, ale někde uvnitř něco neklape, jak by mělo, takže jedu na vyšetření. Díky všem za podporu a moc se omlouvám všem, kteří se těšili, že se se mnou proběhnou. Věřte, že já taky – moc, moc, moc. Jakmile budu vědět víc, dám zprávu,“ uvedl letos 59letý běžec, mimo jiné organizátor vodičů na téměř všech velkých městských bězích.

Jeho rozhodnutí, které padlo po čtyřech z deseti plánovaných dní, vyvolalo okamžitě vlnou podpory od jeho fanoušků a obdivovatelů. Aby ne, Miloš za poslední roky přivedl k pravidelnému běhání možná tisíce, možná desetitisíce lidí.

Miloš je na své Běžecké škole vyzval, aby do Košic doběhli i bez něj. Akce měla charitativní podtext – upozornit na fungování Domu pro osoby se zdravotním postižením Pata na Karlovarsku.

Druhý den, již mírně odpočat, Miloš vysvětlil, že se na jeho kondici – fyzické i psychické – nepříjemně podepsaly i hektické týdny před akcí samotnou. Oproti jiným podobným ultraběhům, které má tato ikona českého běhu na svém kontě, se tento poslední setkal i s masivním zájem o zapojení se a vyžádal si tedy násobně větší nároky na koordinaci.

„Hodně se na mne podepsala celková únava, potřebuji si hlavně odpočinout. Co mne ale velmi těší, je poznání, že někdo převzal mou štafetu a běží se i beze mne. S trochou nadsázky bych to nazval Život po životě, zrovna o tom píšu zítřejší text na Běžeckou školu,“ doplnil jeden ze spoluzakladatelů i tohoto webu.

Z rozhovoru uskutečněném necelý měsíc před přeběhem bývalé federace:

Představovat Miloše Škorpila pravidelným běžcům je zbytečné. Pokud však stojíte úplně na začátku, vězte, že tento propagátor běhu a zdravého životního stylu má za sebou desítky let závodění a běhání pro radost svou i jiných. Téměř denně píše pro svou Běžeckou školu a není většího závodu, kde by někdy neorganizoval vodiče. Letos slaví své 59. narozeniny, což byl i jeden z důvodů jej oslovit pro rozhovor.

Tím druhým je jeho nová „šílenost“ – plán přeběhnout z Aše do východoslovenské metropole v běhu proslavené nejstarším maratonem v Evropě. Celkem 895 kilometrů.

Jak se zrodila tvá myšlenka běžet přes celou federaci? A proč právě do Košic?

„Ta myšlenka se zrodila už v minulém století, fakticky hned po rozpadu Česko-Slovenska, před dvaceti lety. Nějak mi přišlo líto, že už nebudeme bratři a sestry, ale našinci a cizinci. Věc se má tak, že byť jsem „Čehůn“, když jsem šel do školy, mluvil jsem slovensky, protože jsem tam chodil tři roky do školky. Znovu mě napadlo vydat se na tuhle cestu vloni, když jsem poprvé běžel Košický maraton. Vlastně mě to napadlo večer před ním, při slavnostním zapálení maratonského ohně u sochy maratonca. Zalíbila se mi myšlenka, že přiběhnu z Aše do Košic právě ve chvíli, kdy se tento akt odehrává, a budu jeho součástí. Zdá se, že se tahle myšlenka zalíbila i druhé straně, takže se těším, až poběžím s maratonskou pochodní, abych zapálil i fakticky oheň, který hoří na počest běhu, na počest MMM v Košicích.“

Jaký je itinerář trasy?

„26. 9. Aš-Cheb-Planá u Mariánských Lázní-Stříbro. 27. 9. Stříbro-Plzeň- Rokycany-Mýto-Žebrák-Zdice. 28. 9. Zdice-Beroun-Praha-Úvaly-Pňovany. 29. 9. Pňovany-Kolín-Chvaletice-Pardubice-Vysoké Mýto. 30. 9. Vysoké Mýto-Litomyšl-Moravská Třebová-Litovel. 1. 10. Litovel-Olomouc-Lipník nad Bečvou-Hranice-Rožnov pod Radhoštěm. 2. 10. Rožnov pod Radhoštěm-Makov-Bytča-Žilina-Vrutky. 3. 10. Vrutky-Ružomberok-Liptovký Mikuláš-Liptovský Hrádek-Králova Lehota 4. 10. Králova Lehota-Štrba-Svit-Spišský Štvrtok-Spišská Nová Ves. 5. 10. Spišská Nová Ves-Krompach-Košice. Rozpis s délkou tras najdete na Běžecké škole .“

Poběžíš na závěr i samotný maraton?

„To si piš! Přeci kvůli tomu, abych si zaběhl 90. ročník nejstaršího evropského maratonu, to taky dělám. Trošku jsem to zlehčil, ale faktem je, že i možnost doběhnout si na start MMM v Košicích a pak si ho s přáteli odběhnout je mým velkým přáním. Už nyní vím o dvou slovenských přátelích a spoustě českých, kteří se do Košic chystají a dokonce se chystají uběhnout těch zbývajících 42,195 km se mnou.“

Kdo ti bude po cestě dělat doprovod?

„Hlavně Dana (manželka, pozn.red.), která bude řídit doprovodný vůz a starat se, abych neseběhl z cesty. A krmit mě. (smích) Na Slovensku mě bude doprovázet i René Valenta z behame.sk. Jinak se ke mně mohou lidé přidávat, kdekoliv si zamanou. Mám pocit, že letos nebude moc kilometrů, kdy bych běžel vysloveně sám. Asi už jsem za ty roky přitáhl k běhu spoustu lidí, kteří mi to teď chtějí oplatit.“ (úsměv)

Je to tvůj již čtvrtý oběh či přeběh republiky, nepletu se? Můžeš prosím připomenout ty předchozí?

„Je to dokonce již šestý pokus, z čehož ale jeden přeběh České republiky nevyšel. Kolem Česka jsem běžel třikrát – v roce 2000, 2006 (vycházelo na Běhej.com, pozn.red.) a 2009. V roce 2002 jsem pak běžel z Hodonína napříč Českou republikou, což bylo 500 kilometrů a zabralo mi to 76 hodin. K těmhle vylomeninám bych ještě přidal můj letošní přejezd republiky z Hodonína do Aše na koloběžce, což jsme podnikli s Vaškem Junem a celé jsme to jeli 46 hodin.“

Co je pro tebe těžší – běžet přes celou zemi anebo uběhnout jako vodič maraton za šest hodin?

„Zatím jsem běhal jako vodič maratony jen za pět hodin, za šest bych to snad ani nedal. Ono se to nezdá, ale čím člověk běží déle a ne svým tempem, tím je to horší. U akcí, jako je přeběh Česko-Slovenska, to je hlavně o hlavě. Spíš než o bolesti je to o celkové únavě, vyčerpanosti. Jakmile však tělu po čtyřech dnech dojde, že takhle už to bude pořád, nějak si zvykne. Vzpomene si na to, jak bývalo nomádem, a běží dál a dál a dál, dokud mu nedovolíš zastavit. Proto u těchto akcí nejde zařadit den klidu. Tělo by mělo pocit, že nastal ten kýžený den, kdy může zastavit, a už bys jej nedonutil žádnými prosbami ani vyhrůžkami, aby vstalo a běželo s tebou dál.“

Miloši, vše krásné k tvým narozeninám. Za rok slavíš kulatiny. V Česku (a možná i bývalém Československu) asi není nikoho, kdo by zpopularizoval běh tak široké mase lidí, jako jsi to dokázal ty. Jaký máš sen do dalších let?

"Je velmi konkrétní a už se na něm pracuje. Vlastně i běh z Aše do Košic je jeho součástí. O příštích prázdninách bych rád běžel ze Santiaga de Compostela do Prahy. Je to zhruba 3 500 kilometrů a mělo by to být takové moje rozloučení se s podobnými akcemi. Tudíž to musí stát za to!

Beru to i tak, že pokud se to povede, přestaneme neustále pokukovat za hranice po hrdinech ze západu či Afriky a uvědomíme si, že i my jsme stále schopní světovému běhu něco přinést. Něco, co zase ocení svět, tak jako si cenil českého běhu v dobách, kdy celý svět válcoval Emil Zátopek. Jako malý jsem si totiž předsevzal, bylo to po mém prvním setkání s Emilem, že chci jako on učit lidi milovat běh, milovat život, ctít přátelství a lidství, ctít férovou. Tohle se mi, věřím, podařilo naplnit. Emil byl jen jeden. Byl a zůstal nenapodobitelný v tom, co jako jediný člověk v celé moderní historii běhu dokázal.

Olympiádu jako on určitě nikdy nevyhraji, ale můžu na jeho odkaz navázat něčím, co tu také ještě nebylo – a tím něčím by mohl být právě běh ze Santiaga de Compostela do Prahy."