Zahraničí

Kdyby mi někdo předem řekl, že v 8 stupních nad nulou, dešti a větru zaběhnu svůj osobní rekord, tak mu dám korunu a myslím si své. Nebyla jsem připravená, jak bych chtěla, vyspalá, jak bych potřebovala, zato odhodlaná to kdykoliv zabalit, protože do tohoto počasí by ani psa nevyhnal.

24. března jsem chtěl absolvovat pražský půlmaraton. Nešlo mi v první řadě o zaběhnutí nějakého času, ale hlavně o přípravu na květnový maraton. Přesto bylo záhodno před samotným půlmaratonem trochu potrénovat. Shodou okolností na období těsně před půlmaratonem připadl termín výletu (9.-23.3.), který si vymyslela manže …

Rád bych se s vámi podělil o zážitek ze středně dlouhého výběhu, který začínal v centru Bratislavy, ale většinou byl ve stínu lesa. Možná byste čekali tento článek spíš od Maťa, ale pohled místního je vždy trošku jiný od návštěvníka. Abych co nejvíce přiblížil prostředí, pojmu to formou fotoreportáže.

Celkem 212 km okolo Blatenského jezera v Maďarsku. Účastí na „krouživých“ závodech na čas (24 a 48hodinovky) jsem poslední roky zanedbával dlouhé běhy, které mají svůj start a cíl, a tím i neopakovatelný půvab v poznávání krajiny a určitém dobrodružství. Přivítal jsem proto možnost účasti na <a href="http://­www.ultrabal …

Mirek Hasal z Berouna nám poslal své postřehy a zážitky z půlmaratonu v New Yorku, který se konal 5. srpna. Reportáž psanou originální heslovitou formou doprovodil i sérií snímků.

Maraton v Geře o prvním srpnovém víkendu byl již sedmým letošním maratonským závodem Rosti Tomeše a jeho dvacátým maratonem celkově. Jak je tomu u něj letos již zvykem, znovu jej rozběhl na čas tří hodin. Proč však tentokrát přišla krize? Proč nefungoval osvědčený scénář?

Neznaje, jak se do toho tentokráte opřít, vezmu to popořadě a označím plusy, mínusy a překvapení. Sibiřského maratonu v Omsku jsem se neúčastnila jako běžec, nýbrž jako doprovod. Proto bude mé vyprávění z pozice koukala, chcete-li, „čumila“.

Trochu nečekaně, v každém případě zcela neplánovaně jsem se letos ocitla v portugalském Algarve. Hobíci, pohodáři a romantici, bděte – Portugalsko je náš ráj, který dokáže nadělit našemu pobíhání nový rozměr!

Jedna z nejzaostalejších zemí světa je poměrně překvapivě snadno dosažitelná. Když mě zaměstnavatel posílal do Mogadisha letos (byla to už moje třetí cesta tam v posledních pěti letech), měl jsem strach. 

Ať už zamíříte do Řecka kamkoliv, všude vás uvítají s úsměvem. Moje letošní volba byl Naxos. Je zde jen malé letiště, ne moc používané, hlavní spojení je lodí. Turistů je tím činem a pádem omezeně, avšak ostrov je dost velký na to, aby si každý našel zábavu, a s plážemi jedna báseň.

Pět náročných etap pouští mám za sebou. Nohy bolavé, plné puchýřů, odpadávající nehty. Krční páteř šíleně bolí. Před poslední etapou pociťuji velkou únavu, ale člověk si říká, jen 11 km, sice přes duny, ale to už bude dobrý.

Běhat po africkém kontinentě pro mě znamenalo zcela nový zážitek, který jsem si chtěl vyzkoušet. A že se mi přitom podaří v běhu udolat černocha, to jsem netušil a s potěšením jsem si to vychutnal.

Když jsem stála na startovní čáře první den maratonu, měla jsem velké bolesti. Na krku jsem měla krční límec, schovaný pod šátkem, aby nebyl vidět. V mé mysli se odehrával velký vnitřní boj. Mnoho otázek a obav, protože pokud by skutečně došlo k nejhoršímu, jak lékaři předpovídali, vrátila bych se domů ne jako vítěz, ale na kolečkovém křesl …

Pět týdnů před maratonem jsem si ale způsobila zranění zad. Myslela jsem původně, že mě bolí záda z batohu, se kterým jsem už běhala tak třetí měsíc. Nakonec jsem kvůli úporným bolestem skončila u lékařů.

Pokud by mojí první a jedinou návštěvou Řecka bylo některé z turistických center, zřejmě bych ho nepovažovala za zemi vhodnou k běhu. Není to jednoduché, ale dají se proběhnout pěkné kousky země či ostrovů. Za více jak pět let zde strávených se nám s manželem podařilo něco oběhnout.

Na přípravu na blížící se pouštní maraton mi zbývá osm měsíců. Mám zde své týmové partnery, takže se můžeme pustit do tréninku. I když cílem je onen extrémní závod, poznala jsem, že i cesta je cíl. Měsíce přípravy pro mě znamenaly nesmírné obohacení a řadu nádherných zážitků.

Náročný etapový pouštní Marathon des Sables (Maroko) se letos konal od 23. března do 2. dubna. V seznamu přihlášených mezi asi 750 závodníky najdete jediné české jméno: Marcela Labanová. Co tuto mladou ženu přimělo zúčastnit se takového extrémního závodu? Jak se na něj připravovala? Jaká úskalí musela překonat? Podaří se jí závod dokončit?

Pokud máte rádi běhání po lesích, pokud rádi běháte v kopcích a pokud jste polykači kilometrů, rozhodně někdy zajeďte na GutsMuths-Rennsteigluf v Německu.

Thanet – výběžek v jihovýchodní Anglii severně od Doveru, kdysi ostrov. Pro Římany vcelku nevýznamné místo poblíž klíčového přístavu Rutupiae. Výletníkům nabízí písečné pláže a procházky nad bílými útesy, pro studenty angličtiny znamená školy a jazykové kurzy.

New York a jeho slavný Central Park je pravým rájem běžců. Kus zeleně uprostřed velkoměsta, které začíná měřit více na výšku než na délku nebo šířku, je oázou a místem odpočinku většiny obyvatel i návštěvníků. Dá se ale běhat i jinde ve Velkém jablku?