Při každém závodě a tréninku mě bude Ivo nadále provázet a povzbuzovat a určitě nebudu sám.

Já jsem začal běhat teprve letos v létě, ale s panem Domanským jsem se potkal na Hvězdné desítce a na Běchovicích. Nevěděl jsem, že je to mezi běžci taková legenda.

Smutná zpráva, nemohu tomu uvěřit. Měl jsem tu čest se s panem Domanským setkat v Lužanech na běžeckých závodech. Ačkoliv jsem pana Domanského do té doby neznal, hned se dal se mnou do řeči a nabízel mi účast na dalších závodech v okolí, bedlivě sledaval dění na lužanských hvozdech a mimo jiné tu zpracoval krásnou reportáž. Výborný člověk. Čest jeho památce.

Nikdy na Iva nezapomenu, po léta jsem ho vídával na všech možných závodech, letos zjara mi pomohl k pěknému času na maratonu (viz seriál článků o dvou pokusných králících). Zdá se mi, že na každém závodě znal minimálně polovinu startovního pole osobně. Dokázal celé hodiny stát u trati a fandit všem běžcům. Termínovku, kterou mi letos věnoval si nechám nafurt.

Na tohohle člověka ani nelze zapomenout.Moc mu vděčím za podporu z dob mých začátků,mě tehdy třicátníka poráželi 60sátníci a IVO mě povzbuzoval a utěšoval.Hlavně dokázal poradít jak dál.Nezapomenu!!!

Pana Domanskeho jsem poznala pred mnoha lety v ramci jeho navstevy chodeckych zavodu. Je to uz moc davno. Asi jako vsechny mne tato zprava silne zasahla. Zrovna nedavnoo jsem pri prohlizeni nejakych fotek ze zavodu premyslela nad tim, ze pan Domansky by opravdu skoro vsude. A napadalo mne, ze organizatori zavodu (tech mensich) jsou vetsinou starsi panove a moc tam chybi mlada krev. Mladi chteji zavodit a premyslela jsem nad tim, ze od tech starych bardu nikdo tu cinnost neprebira, malo lidi je ochotno dat svuj cas na ukor toho, ze budu jen organizovat pro ostatni. Sve zkusenosti na tomto poli jiz Ivo dal nepreda. Snad zavody, na nichz se podilel svou pomoci budou zit dal, stejne jako Ivo v nasich vzpominkach.

Smutné, a pro mne skutečný šok. Ještě po maratonu ve Stromovce jsem s ním jel autobusem, vykládal mi o vítězi, vypadal naprosto v pořádku, plný elánu…

Je mi smutno, dnes dvojnásob. Ivoši, budeš mi na závodech chybět, tak jako všem ostatním běžcům. Jsem hrozně rád, že jsem se zúčastnil maratonu ve Stromovce a mohl s tebou naposledy (i když jsme to ani jeden z nás nevěděl) prohodit pár přátelských slov a během každého kola jsi mě neúnavně povzbuzoval. I tvojí zásluhou jsem nakonec ten osobák dal! Díky moc nejen za to že jsem tě potkával na různých bězích, ale hlavně za to, že jsi byl dobrý kamarád ze MK Kladno. Zůstaneš v mé mysli jako člověk, na kterého budu při závodech vzpomínat! Bylo mi ctí tě znát! R.I.P.

Dneska už jsem nechtěl jít běhat, ale po téhle zprávě to jinak nešlo. Prvně v životě jsem nezmáčkl stopky. Byl jedním z pevných bodů mého běžeckého vesmíru. V šusťákovce, maratonkách, s hustým ježkem na hlavě a mikrofonem ruce. Tak jsme ho všichni znali. Nikdy nechyběl, vždycky tam pro nás byl a my mu už neřekneme, čím byl on pro nás. Budete nám chybět Ivo.

Hodně smutná zpráva a pro nás co jsme ho znali dlouhá léta, je to až neuvěřitelné. Moderoval ještě Běh přes golfové jamky v Motole v půlce října. Posledních několik let si stěžoval na určité zdravotní problémy, ale kdo je v 75letech nemá… 

Osobně jsem pana Domanského neznal, ale vždy jsem obdivoval jeho mimořádnou paměť a schopnost vytvořit při závodech jedinečnou téměř rodinou atmosféru. Čest jeho památce.

Smutná zpráva. Asi to bude znít nadneseně, ale mám pocit, že závody už nikdy nebudou jako dřív. Ivo k nim a k běhu prostě patřil a bude nám hodně chybět. Ivo, díky.

Když jsem před chvíli probíhal kolem nočního přírodního divadla v Konopišti, běžel mi mráz po zádech. V červnu jsem pana Domanského zde na závodě potkal poprvé a poté ještě několikrát. Ač jsem ho neznal osobně, jeho tvář a moderování mi ulpěly v paměti. Kdyby se mě někdo zeptal s jakými jmény si český běh spojuji, on by byl mezi prvními…

Pán Domanský je u mňa neoddeliteľne spojený s intenzívnymi a krásnymi zážitkami z bežeckých závodov. Jeho tvár a komentár dodávala týmto udalostiam ľudskú dušu, ktorá sa nestratí ani jeho odchodom. Či už budem finišovať rýchlu Hviezdnu desítku, alebo si brať číslo na pražský maratón, bude mi tam „ten známy pán“ chýbať. Úprimnú sústrasť všetkým blízkym aj menej blízkym.

AJacko Áno, je to dobrá myšlienka, venovať mu nejaký beh. Nejaký významnejší pomenovať jeho menom (Stromovka by sa asi hodila) a každý z nás môže prípadne nejaký svoj tréning. Ja som napr. zatra tiež neplánoval, ale na jeho počesť a pamiatku si niečo kratšie dám, také meditačné.

Na takové zprávy není člověk vůbec připraven.S Ivem jsem naposledy mluvila na Unětické 10. Vždy jsem obdivovala jeho fenomenální paměť. Věděl snad o každém, kdo se jen trochu věnoval běhu.Odešla velká osobnost.Bude mi moc chybět…

Přestože vím, že smrt je součástí života, vždy mě nepřipravenou zaskočí. Neznám jiného člověka, který by mohl obohatit běžecké závody takovým elánem, štávou, komentářem i informovaností, jako Ivo Domanský. Jsem štastná, že jsem Iva osobně znala a díky němu měla z běžeckých závodů skvělý zážitek.

sedím a brečím. děkuji ivovi, více tady: http://www.behej.com/…araton-.html Jitka

V článku jsou uvedeny skvělé časy Iva Domanského v běhu na 10Km a maratonu. Zalistoval jsem ve svých archivech a dodám ještě i jeho kvalitní výkon jako chodce: 50Km chůze za 4:46:07 v roce 1975 v Přerově.

Ivo by měl radost, kolik lidí o něm píše v dobrém.

Važme si všech takových lidí již za jejich života a dejme jim aspoň občas najevo, že je rádi vidíme!

Myslím, že je super, že Ivo mohl až téměř do posledního dne života jezdit mezi své kamarády a dělat to, co měl celý život rád!

neviem si predstavit bezecky zivot v CSSR v predinternetovej ere bez toho

aby som mal v postovej schranke bielu brozurku formatu A5 s nazvom Maraton, Terminovka mimo drahu.

snad nik neurobil pre beh tolko co Ivo.

Ivo byl neodmyslitelnou kulisou hodně běžeckých závodů. Měl jsem ho rád a vždy mě potěšilo, když se někde objevil. Ač jsem ho neznal osobně, je mi velmi smutno.

>> p30etr, 06. 11. 2012 10:07:13

úplně s Tebou souhlasím a dost mi to vyrazilo dech… .

Neuvěřitelná zpráva. Znala jsem Iva přes čtvrt století. Vídala jsem ho na krosech už jako dorostenka. Pamatuju se, jak jsem se až po letech osmělila a začala mu tykat. Vždycky mi připadalo, že nad námi běžci nějak drží ochrannou ruku. Asi to bylo tím, že nás všechny znal, myslím, že jsme pro něj byli jedna velká rodina. Naposled jsem se s Ivem setkala na maratónu ve Stromovce, domlouvali jsme se, že mu zaplatím Termínovku na Velké kunratické a požádal mě, abych měla ty peníze přesně, že bude komentovat a mezitím to vyřídíme. Pořád si neumím představit, že už nikde nebude komentovat, povzbuzovat…

Do prčic, tak skvělej chlap ! To by mě vůbec nenapadlo, je mi to moc líto, všude jsem ho potkával, přes 15 let… . Četl jsem v příspěvcích spoustu věcí, jak nás všechny v dobrém „poznamenal“, nevím co doplnit.. . Mrzí mne, že jsem dnes nemohl, nevím, jak mu vyjádřit to, jak na mne dobře působil.. .

Ivo se určitě díval…a měl by radost…

Tak nějak každý rok mi přišla touto dobou na adresu trvalého bydliště obálka s ručně psanou adresou a složenkou na předplatné Termínovky. Peníze jsem pak předával Ivovi osobně na závodech a odpovídal mu na dotaz: „chceš to domů, nebo do Prahy? (odříkal obě adresy)“… Pak přišla buď obálka s brožurou, nebo jsme se opět viděli na závodech; to jsem pak dostal Termínovku do ruky se slovy: „Tobě jsem to ještě neposlal, tak si to tady vem“… Na menších tradičních závodech Ivo poznával všechny; ale obdivuju, jak si nejen mě vždy dokázal „vyhmátnout“ z davu pomalejších běžců na větších závodech a podporovat nás jmenovitě – famózní paměť… Několik témat jsme načali už před pár roky, bohužel jsme je už nedotáhli do konce… Nedovedu si teď přestavit, že už Ivo nebude na závodech, na vršku Petřínské rozhledny měřit čas, na Štědrý den se nepotkáme na Monaku… Doufám, že komunita běžců nezapomene a připojuji se k návrhu, aby některý z „velkých“ (nekomerčních!!!) závodů nesl do budoucna Ivovo jméno a alespoň tak připomněl jeho zásluhy. Osud tomu chtěl, pravidelná složenka Termínovky už nám nikomu nepříjde… Díky za vše, Ivoši…

Na Ivoše jsem se těšila, že se s ním uvidím v neděli – vždyť se poběží Velká Kunratická, kterou mám tak ráda – táta (JUDr František Čech) patřil k zakládajícím členům a moji bratři(Milan a Karel Čechovi) ji běhali odmala…i já jsem ji několikrát běžela.
Byl to, ach jak těžko se to píše v minulém čase, můj starší kamarád. Byl obdivuhodný svým komentováním běžeckých závodů, znal kde koho jménem i bez startovní listiny. Často pronesl i trefnou poznámku o kolem něj probíhajícím závodníkovi.
Naposledy jsem jej tedy viděla v cíli Běchovic…:-(

Říká se: " KDO V SRDCÍCH ŽIJE, TEN NEUMŘEL."

Ivo, tedy s námi bude na závodech stále.

Iva jsem poznal při svém prvním závodě v Tučapech u Vyškova, v roce 1987. Tehdy byl druhý ve veteránech. A poslední setkání letos na Rohálovské desítce. Před cílem volal z chodníku na mého soupeře: ,,Matějíčku, vem ho! Ten už nemůže!" Matějíček mne vzal a já jej marně stíhal. Opravdu jsem nemohl! V únoru bude v Prusinovicích prázdný stolek u nějž Ivo nabízel termínovku, Běhej a různé propozice. Vždy bylo kolem něj živo a jiskřivo.

Když zavzpomínám na svoje letošní závody a vynechám ty komerční typu PIM, tak od krosíků v Krčáku, desítce Olympijského dne, 1/2M v Pardubicích a Plzni, přes maraton na Kladně nebo ve Stromovce, byl Ivo všude. Tento týden je navíc VK. Už to asi nebude taková sranda, jako bývala. Těch závodů je mnohem více, kde Ivo byl. Tahle zpráva je opravdu špatná a za sebe říkám, že mi bude jeho energie a přítomnost na závodech moc chybět. Chjo :(