Když se tři perou, čtvrtý se směje! To málem platilo v neděli v Berlíně při tamním maratonu. Ze tří mušketýrů, kteří se měli porvat o vítězství a světový rekord, zbyl nakonec jeden – Keňan Eliud Kipchoge -, a přestože mu dlouho sekundoval maratonský novic, Guye Adola z Etiopie, chlad a déšť snahy o vylepšení světového rekordu zmařil. Výsledný čas Kipchogeho – 2:03:34.
Odkaz na článek

Myslim, ze s tim chladem to je hodne mimo. Pri 13 stupnich je vedro i mne na vyklusu a co teprv elitnim Africanum v tempu 2:54/k. Ano, Africane pri rannich bezich v Praze pred zavody nosi bundicky, jenze to klusou v tempu 5/k, coz je pro ne usili odpovidajici u me chuzi, takze je jasne, ze se musi oblect. Dest a vlhkost byly problem.

S tim smichem u Kipchogeho bych si taky nebyl tak jisty. Parkrat se na trati usmival a pry je to takovy specialni usmev, kdyz musi zatnout zuby (nemyslim poslednich 30 metru).

Skoda Kipsanga, vsichni cumeli, kdyz vzal lahev, ubehl s ni 15 metru za casomiru na 30. km a odstoupil.

Aha, uz vidim, odkud vitr fouka. Precetl jsem cely clanek na LetsRun. Na neco se kluci vymluvit museli, ale teplota to vazne nebyla – staci kouknout, jaky cas startu a kvuli cemu si vybrali v Sub2 v Monze.

V Berlíně jsem byl a Alena také běžela ten maraton (3:24:30). Chladno opravdu nebylo a s tím deštěm to bylo spíše chvilkama silnější mrholení, žádný slejvák. Fotit šlo i bez deštníku I když ten světový rekord odolal, tak časy pod 2:04 jsou vynikající.