Dá: http://jdem.cz/aewm6

Ahoj, orientační běh provozuji už od svých desíti let. (je mi 17 let) Když jsem byl menší, tak jsem stejně jako většina kluků hrál fotbal. Časem jsem si udělal o fotbalistech svůj názor a řekl si, že ten mizerný kolektiv za to nestojí. Díky kamarádovi jsem se tedy dostal k orientačnímu běhu. Když jsem se poprvé dostal na oblastní závody, nevěřil jsem svým očím. Takovou skvělou a přátelskou atmosféru jsem nikde jinde neviděl. Mladí respektovali ty starší, nikdo se s nikým nehádal, nikdo nikomu nenadával za špatný výsledek… Okamžitě jsem si to tu zamiloval. Chvíli mi sice trvalo pochopit mapu, ale časem se do toho člověk dostane a na běh s mapou v ruce nedá dopustit. Pokud nejsou nějaké OB závody, tak se aktivně účastním různých přespoláků, atletických závodů apod. Jsou to také pěkné akce, ale s orientačním během se to nedá vůbec srovnávat. Těžko se to vysvětluje, musíš si to vyzkoušet sama!
Určitě neměj strach o to, že by orienťák neběhaly i ženy. Spíš naopak!!! Třeba v našem oddíle (KOB Sokolov) jsem jediný kluk v mém věku a mám po boku pět dorostenek! Podobné situace jsou i v ostatních oddílech poměrně obvyklé…
Určitě se toho neboj a zkus zabrousit na ofic. stránky svazu: http://www.orientacnibeh. … /index.php
Kdyby něco, tak mi klidně napiš…

Běhám. Pravidelně běhám a ráda běhám. Ale chce to něco víc. Maratonská hranice je už dávno pokořena, tak co dál. Vydat se na nějaký extrém a likvidovat tělo za živa? Či si k běhu přidat něco navíc, buď kolo či plavání a nebo buzolu? Jak můžu ale vzít do ruky kompas, když prý stejně  neumím číst v mapách?

„… nejsem schopna se zorientovat v terénu, najít vrchol kopce, natož umět rozpoznat vrstevnici, nedělám rozdíly mezi vodní a zastavěnou plochou, louky a lesy je to samé, když je to přec zelené.“

Ahoj, už jen z tohoto co píšeš soudím, že víš o čem píšeš, takže jsi schopna se naučit i to rozlišovat …

Ono to zase není až tak složité, když se to naučí i malé děti. Např. můj 6 letý syn už běhá sám.

PS: Louka je žlutá …