V cíli prvního maratonu [článek]
Komik1000 17.10.2008 09:46:18
Mám slzy v očích…
Dědek Beskydský 17.10.2008 17:26:18
JAK JSEM BĚŽEL MARATON,
ANEB – KDO NEZKUSIL, NEUVĚŘÍ
Už si nevzpomínám, v jakém jsem byl stavu, když jsem sepisoval úkoly a
předsevzetí, která jsem si zadal do radostného období starobního důchodu.
Ten pamflet však mám denně před očima, protože visí zarámovaný na zdi a
jsou na něm podpisy celé naší famílie, včetně otisku mého prstu a taky
otisku tlapy našeho psa, jako svědka. V bodě číslo šest se píše
o udržování fyzické kondice s cílem zaběhnout si aspoň jeden maraton
v roce. No, co je psáno, to je dáno, nedá se Dědku nic dělat, jde se do
toho. Furt je to lepší, než běhat orienťáky s letáčkama v ruce a
tescomobilem mezi regálama. Koupil jsem si fungl nové plátěnky, tentokrát
už ne u Ťamana, ale u odborníka a zahájil přípravu. Pro splnění
nelehkého úkolu jsem si vybral Ostravský maraton a to nejen proto, že jsem
patriotem Beskyd a přilehlého okolí, ale hlavně proto, kdybych se někde
koprtnul, aby to za mnou na JIPku neměl můj rodinný tým bab daleko, kdyby
mě snad chtěly náhodou navštívit.
Noc před startem byla neklidná, doprovázená spoustou snů. Nejdříve
běžím alejí vzrostlých stromů a za každým tím javorem je ukrytý fanda
a do rytmu běhu provolává: Děd-ku ,děd-ku, děd-ku, pak se obraz
ztratí…a slyším tuc, tuc, tuc,…. tuc,tuc, tuc,….do řiti, puboška
Zuzka od sousedů má doma zase čektek, tož to bude noc! Po hodině usínám
…a běžím, skáču přes kaluže, jsem Železník v dobách svojí
největší slávy…a ještě jedna proutěná překážka, když tu mě
předbíhá paní klokanová s břichem vytahaným, jak po pěti harantech….a
mizí někde v dáli…raději se probudím. Tak to zas bude den!
Dobelhám se domů, zabuším pěstí na dveře. Otevře mi moje žena –
babka velitelka. „Kde ses tak zřídil, Dědku mizerná!?“ zaútočila a
ještě si mě drze očuchala, aby se ujistila jakou značku jsem do sebe nalil.
Říkám jí: „Teprve teď dojde na historickou oslavu novodobého maratonu
v životě penzisty, zklidni emoce!“ Zkoumavě si mě prohlížela ze všech
stran, pak přistoupila k baru , nalila první kalich a řekla. „Na
posílení organizmu! Povídej, jak jsi dopadnul.“
, Na Masarykáči se nás sešlo u startovní lajny na stotřiadvacet běžců.
Všichni se rozcvičovali, nervózně pobíhali, naposledy se posilňovali
zázračnými přípravky moderního byznysu. I já jsem byl nervózní a
nedočkavý, jako mladý inseminátor před prvním zákrokem. Po krátkém
referátu se ozval výstřel a my jsme vyrazili do prvního ze sedmi kol.
Počasí – prima, terén – rovinatý, dokonce jsem držel tempo s takovou
mladou slečnou, která měla figuru Kubánky a že Kubánky mají
nejpěknější zadky, to přece ví každý.‘
„Babko, nalij druhý kalich, na povzbuzení organizmu!“
,První – seznamovací kolo proběhlo bez problémů, pohyboval jsem se asi
tak v polovině startovního pole a to mi stačí. Ve druhém kole se mi
exotický zadek vzdálil v nedohlednu a navíc mě předběhlo ještě několik
borců, což mě ovšem nemohlo rozhodit, neboť závod teprve začal. Rozhodilo
mě však provolávání hesel z laviček parku: „Děd-ku, děd-ku, při-dej,
děd-ku…“ No že bych se vrátil do snu? Čumím, kdo to, co to a oni to
kamarádi z Lysacupu. Akorát nevím, jestli si ze mě náhodou nedělali
srandu, protože už mi začaly nohy poněkud těžknout. Když jsem běžel
přes náměstí do třetího kola, dal jsem si záležet, jakože ještě
vypadám svižně, ale kecal jsem. U občerstvovačky se napiji jonťáku a
cválám dál.‘
„Babko, nalij třetí žejdlík, tentokrát na zahřátí.“
,Ve třetí rundě mě předběhli ti nejlepší o celé kolo. Trošku mě to
rozlítilo a tak jsem se snažil přidat, ovšem moc to nešlo a to mám před
sebou ještě víc než čtyři okruhy. Začínají bolet chodidla, kotníky,
kolena, v zádech i za krkem, jak jsem furt v pozici „přímo hleď“.
Strážce pořádku ve žlutých vestách, kteří dozorovali podél trati, jsem
požádal, ať si připraví svůj vercajk, že je nespíš v některém
z příštích kol požádám o ránu z milosti. Probíhám opět přes
prostor startu a cíle, když komentátor hlásí: „ Do čtvrtého kola
vbíhá běžec, který se zaprezentoval pod jménem Dědek Beskydský a
reprezentuje Klub důchodců.“ Ozval se aplaus a mohutné povzbuzování, jako
by na scéně byl samotný Bikila. Zkoumám odkud přichází takové
sympatie….a ony to dorostenky, asi tak mého věku, zřejmě z družebního
Klubu.‘
„Babko, nalij další štamprli, na přežití, jsme ve čtvrtém kole.“
,Opět jsem se občerstvil jonťákem a palici si polil vodou, ať se mi v ní
zas trochu rozsvítí. K bolestem, které jsem již vyjmenoval se ještě
přiřadily další, jako bolení řitních svalů, odřené bradavky, odřeniny
pod pažemi, určitě už bude nějaký ten puchýř, ale to už neřeším. Tu
mě předbíhá tlusťoprd. Tak to je hodně silné kafe! Těhotný chlap, nebo
snad ta klokanka ze snu!? Hned mě napadlo mnoho vyjmenovaných slov, která
jsme v hodinách češtiny neprobírali, ale říká se, že slovník
dlaždičů je dost podobný. Muži ve žlutých vestách, co mají pomáhat a
chránit se jen usmívají, jakoby měli škodolibou radost z mého utrpení.
Hoši z Lysacupu ještě stále povzbuzují, ale už to nemá žádný smysl.
Teď myslím jen na to, jak přežít.‘
„Babičko, jsme v pátém kole. Nalij ještě stakan na rozproudění krve
v žilách!“
,Tělo pracuje pouze silou vůle, mozek už na mě kašle. Promíchávají se
běžci, kteří jsou o kolo napřed, ale to už neřeším, vydržať!
Snažím se dodržet jakýs takýs rytmus a na nic nemyslet. Přibíhám na
Masarykův rynek a tam Matalka. To je moje soupeřka z běhů do vrchu, co si
nechává říkat Kalamitydžejn. Stojí tam na chodníku, směje se jako by
zrovna vyhrála jackpot a ještě mě hecuje, abych přidal. Navíc drze zvoní
na ,povzbuzení’zvonkem, který mi nápadně připomíná
umíráček.‘
„Babko, další panáček do šestého kola, tentokrát na pevné
nervy!“
,Všechny bolesti se slijí v jednu: zkrátka bolí celý člověk, snad
dokonce i vlasy. Je mi jasné, že musím běžet, protože zastavení by
znamenalo konec. Mám za sebou něco přes třicet kiláků a těch pár
krušných chvil musíš Dědku přežít. Teď bych tak občerstvovačku
potřeboval na každém kilometru. Ještě, že je se mnou navigátorka se
zvonečkem. Polévám se vodou z Ostravice a makám. Ještě to jde, už bylo
hůř. Konečně je tu náměstí a já vbíhám do sedmého, posledního
kola.
„Babičko, ještě jednoho tajtrdlíka, jsme v posledním kole! A na
výdrž.“
,Běžím a opět u toho hekám, jako špatný pornoherec. Ještě předběhnu
několik borců, na které dolehla krize, to mě povzbuzuje. Nohy za sebou
tahám, jako kdybych je měl napatlané psími exkrementy a nechtěl jsem
znečistit Masakykáč, před závěrečným slavnostním ceremonielem.
Konečně probíhám cílem a slyším komentář. „Do cíle dorazil na
devadesátém sedmém místě s číslem devadesát sedm Dědek Beskydský
z Klubu důchodců v čase čtyři osmnáct. Jsem strhaný jak předvolební
plakát KSČM, ale šťastný, že jsem dokázal uběhnout maraton.‘
„Babko, nalij posledního panáka – na dobrý spánek.“ „ Kdepak
Dědku! Žádný dobrý spánek! Je sobota a ty se podívej, co jsi podepsal ve
svém závazku pod bodem pět! ,Sexuelní aktivita bude dodržována
v pravidených intervalech a to …..“
V závěru chci vyslovit našemu Otíkovi a jeho týmu uznání za dobře
zorganizovanou akci. Já jsem byl spokojený a příště přijdu zas.
SPORTU ZDAR
DĚDEK
Exploser 01.11.2008 20:16:32
>> Dědek Beskydský, 17. 10. 2008 17:26:18
Velké gratulace, Dědku, jsi jeden z nejlepších dědků. Sportu zdar!
administrator 03.04.2010 13:32:37
U odbočky na silnici silnici s auty už jsou myšlenky na předčasné ukončení maratonu pryč. Zase běžím i s těmi žulovými patníky ve stehnech, nyní tepu na 169 (!), předbíhám několik chlapů, vítr opět sílí. V polovině maratonu vidím už svoji ženu Marcelu a dcery Annu a Barboru. Barbora jede na kole, Anna mi nese láhev s pitím. Hlásím, že jsem v půlce, dostávám pusu od manželky.
Odkaz na článek
Hodnocení příspěvků
Pro hodnocení příspěvků se nejprve musíte přihlásit.
Pokud ještě registraci nemáte, můžete se zaregistrovat zde.
Pro přidání komentáře se musíte přihlásit nebo registrovat, pokud ještě registraci nemáte.