>> Strýček Wottie, 05. 06. 2011 23:38:08

Asi to tu ctou…

>> mapo, 06. 06. 2011 21:17:35

Možná něco bude na té mojí teorii o zvýšeném množství „neběžců“ z kolejí v Kunratickém lese mezi úterým a čtvrtkem.

Úterý, cca 19:00–21:00. Zdraviči vs. nezdraviči 21:12. Pánové 13:7, dámy 8:5. Ale nebral bych to nějak tragicky, anžto jsem dnes měl dojem, že spousta lidí buď opravdu zrovna potřebovala koukat pod nohy, nebo v tomhle počasí mlela z posledního (já z předposledního, tak jsem je docela chápal). Chjo chjo, člověk by čekal, že po té včerejší buřině bude vzduch dýchatelnější.

Tady pod Ještědem se v 90% zdraví a skalní běžci, co vyběhnou i do lednovýho marastu se smějou a radujou už z dálky, když viděj spřízněnou duši.Málokdy se mi stane, že nedojde k očnímu kontaktu a tudíž ke zdravení. Ale u ženskejch je to asi opravdu hodně o studu.Dřív jsem se taky bála a cítila jsem se „málo“běžec na zdravení.Ale vím, jak mě to vždycky moc potěšilo, když se na mě už z dálky někdo usmíval a pořádně nahlas pozdravil. Tak se teď už nestydim.

ahoj ahoj

sakra, nie som holka

Musím říct, že s přibývajícími extrémy v počasí (třicítky, lijáky) a nástupem prázdnin se v Kunraťáku daleko víc zdraví (studenti jsou pryč a odpadla i část méně zažraných běžců).

Super to bylo včera, kdy v šestnácti stupních a mírném dešti (moje snad nejmilejší počasí na intenzivní trénink) většina lidí, které jsem potkal, zdravila se spikleneckým úsměvem typu „víme svoje“. V 19:35 potom začala parádní průtrž, ve které jsem finišoval posledních asi 1200 metrů. I v tomhle dopuštění jsem potkal dva další vysmáté běžce a kupodivu i dva páry na procházce, které si tu vodu taky vyloženě užívaly.

Sice jsem si pak v autobuse připadal trochu jako vodník, protože ze mě celou cestu kapalo, a doma jsem odhadl, že prádlo, které dávám do pračky, by mohlo být tak o tři čtvrtě kila těžší než suché, ale i tak – stálo to za to a ty vychechtané obličeje ostatních běžců mi potvrzují, že takhle postižený nejsem sám.

V Lublani nezdraví nikdo. Hlavně proto, že je tu běžců jak n..... Tím pádem by se každý běh zvrhl ve zdravící divadlo. Já jsem zdravení po prvním dni vzdal, protože to fakt nemělo význam .

Dneska mě pozdravily všechny dámy co jsem na trati potkal (asi 6). Takže chlapi, stačí vypadat víc jako já a není v tom problém (viz avatar, velká hlava na dlouhé noze) .

běžný zdravení, to je moc obyčejný a rozšířený třeba i u cyklistů, chtělo by to vymyslet nějakej cool spešl běžeckej pozdrav, jako se třeba zdravil Mauglí v divočině… „jsme jedné krve, ty i já“ s rukou na srdci:-), nebo třeba něco jako eskymáci, kteří si třou nosy o sebe 

Zdravím, já myslím, že je to celkovou „okoralostí“ společnosti, nejenom běžců, ostatně vidíte to na každém kroku. Běhal jsem ve Švýcarsku a tam je pozdrav samozřejmostí.