Díky za reakce a nějaký ty pluska, nechtěl jsem se chlubit, můj post bylo spíš takový popíchnutí na současnou náladu na fóru obecně. Když si vykliknete aktuální témata, tak se vám v první pětce zjeví takový ty vlákna: au au au, tady mě píchá, blbě se mi dejchá, tohle mě bolí atd. Já tohle prostě moc nechápu, žiju autentickej život, běžím, jsem součástí toho okolo, tančím na špičkách, cítím souhru svalů, práci srdce a plic, vítr se do mě opírá, větve mě hladí, déšť stéká z mých vlasů, a samozřejmě to někdy bolí, ale to je normální součást života.

Co se týče toho času, chodím normálně do práce, mám přátelé, se kterými se setkávám, občas mi přes cestu přeběhne nějaký pěkný děvče, ale rozhodně neztrácím čas věcmi jako je televize, bulvární časáky, falešný kamarádi, vysedávání v hospodě a večírky s bohapustým tlacháním, zbytečným popojížděním tam a pak zas jinam, protože dobrodružství je pocit a ne místo. Každej o svým životě v rámci možností rozhoduje sám, další šance třeba už nebude.

>> Kostěj, 13. 04. 2011 10:47:37 Mily Kostěji, když mi bylo jako tobě, taky jsem neřešila, kde mne bolí a kde mne píchá. Teď, na prahu padesátky vím, že jsem to řešit měla.Kdybych to před těmi lety udělala, asi bych teď nebyla po dvou výhřezech plotýnky, s jednou nohou poněkud ochrnutou. Prostě někomu příroda nadělila pevné zdraví a někomu ne, je asi nutné včas zjistit jak jsem na tom zrovna já a pak se podle toho chovat.

>> Kostěj, 13. 04. 2011 10:47:37

A to je přesně to, o co se snaží myslím všichni tady, i když je tu píchá tam bolí tady táhne … když člověk začíná, tak to prostě různě drhne a než přijdeš na to, že nohu musíš dát takhle aby to tady táhnout přestalo tak ten lehce hypochondrický stav trvá.

Ono každý, i já (dokonce i přes to, že jsem autor tohoto vlákna) ví, že to JDE cítit a dělat tak, jak to děláš ty. Jen nám to trvá a hedáme cestičky. A je příjemný si moct přečíst že jiným to jde, protože to znamená, že časem to nám půjde taky.

Aspoň pro mě to znamená ohromnou motivaci ve chvíli kdy bych raději zkysla u počítače.

>> Kostěj, 13. 04. 2011 10:47:37

‚dobrodruzstvi je pocit, ne misto‘ – s dovolenim si tohle zapisuji ke svym oblibenym citatum.

Ja myslim, ze to nikdo nebral jako ze by ses chlubil, proto ty pluska;-)

>> Kostěj, 13. 04. 2011 10:47:37

pekne napisane, tie prispevky na fore su fakt take. vnimam to tak, ze ludia sa potrebuju podelit s „trapenim“, nie zmenit pristup a vec riesit – potom ked dostanu nejake reakcie, podnety, navrhy, v style „McGyver“ nahlas rozmyslaju, preco sa podla nich nebudu riadit ;)

beh v „Krupickovskom“ prevedeni je skutocne sposob zivota, nie su tam podstatne ani odbehnute kilometre ani vitazstva na pretekoch… je to cesta akejsi civilizacnej skromnosti, ktora ulahcuje uplne prezivanie v pritomnosti. je to nazorna ukazka, ako moze sport pomahat optimalizovat osobnostne parametre cloveka. dokument Indulgence, ktory je o Antonovom behani, je pre mna asi najlepsim filmom o behani, aky som videl – ten chlap sa fakt na nic nehra.

… ja som tiez uz druhy tyzden zraneny a behat zacnem najskor o mesiac – that's the life. zivot sam o sebe je beh – na dlhu trat ;)

>> Kostěj, 13. 04. 2011 10:47:37

velmi dobrý postřeh (a nějaký to plusko za něj:-)). Toto vlákno je takovým skoro extraktem témat, která se tady poslední dobou řeší. Typicky: 6× týdně 3km a rada: nepodceňuj regeneraci. Proboha z čeho regenerovat, z klusu 20 minut denně? Vždyť TO je regenerace. Trenér (někteří tady ho i znají:-) říká: kvůli pětce povolit kravatu a přezouvat polobotky? To nestojí za to:-) Běh prostě občas a někdy i déle bolí, jenom mi přijde, že je to dneska tabu. Povoleno je trápení na začátku, ale potom už jenom samá pozitiva a sociální jistoty… Někde tahá šláška a hned se za tím vidí propukající záněty, natržení, roční léčby a já nevím co všechno. 99% potíží jsou „potíže“, které při trošičce protahování vůbec nemusí nastat nebo rychle odezní, případně jsou to banální namoženinky způsobené ostřejším tréninkem, změnou povrchu nebo tak něčím. Ono nohy se taky musí trochu „obouchat“ a na to není nic lepšího, než delší běhy, klidně třeba jenom 3× týdně, ale místo tří třeba 6–10km.

*>> jmaselnik, 13. 04. 2011 12:14:13 Trenér (někteří tady ho i znají:-) říká: kvůli pětce povolit kravatu a přezouvat polobotky? *

I nyní mám v tréninku hodně běhů délky 3–5 km a věřím, že to má smysl. Dokonce nemyslím, že by 3 km každý den mělo být pro začátečníka škodlivějších, než 7 km třikrát týdně nebo dokonce 10 km dvakrát týdně, ale záleží pochopitelně na tempu a technice (3 km se mnohem snadněji „přepálí“ než 7 km).

*>> jmaselnik, 13. 04. 2011 12:14:13*Proboha z čeho regenerovat, z klusu 20 minut denně? Vždyť TO je regenerace.

Nezapomen, ze Gris je zacatecnik. Pokud si dobre vzpominam na svoje nedavne zacatky, tak 3 km pro me rozhodne regenerace nebyla (zatimco ted uz je pro me regenerace treba 8 km) 

>> jmaselnik, 13. 04. 2011 12:14:13

Tato témata se tady přece řešily vždy, možná jen nebyly tolik v popředí. Přispěvovatelů běžeckého fóra bylo tehdy (2006–7) celkem pět a půl a většina měla běžecké začátky za sebou. Každý není mladý, zdravý a se sportovní minulostí.

Pro mě je po pauze lepší běhat stylem 3km 6× týdně než opačně 6×3. Objem je to stejný, ale aparát si musí navyknout na zátěž a to chce trpělivost. Jasně, že treningový efekt se dostavý spíš při 6×3, ale o ten přece zpočátku nejde.

>> Kostěj, 13. 04. 2011 10:47:37

Děkuji za tvůj příspěvek. Shrnul jsi krásně všechno, co se mi honilo hlavou ohledně všech bebí příspěvků.

Je potřeba rozlišovat bolest patologickou od bolesti, která běžně některé výkony doprovází. Chce to se trochu naučit poslouchat svoje tělo a ty drobné překonávat. Během přeci trénujeme i psychickou odolnost.

su bezci, ktorych to nikdy bolet neprestane

su bezci, ktorych to nikdy bolet nezacne

tieto 2 skupiny maju svoju jasnu filozofiu :

• no pain = no gain, viem ze som trenoval, len ked ma vsetko boli a nevladzem sa ani postavit a ako si telo zvyka, tak sa trening vylepsuje vzdy tak aby sa cielova bolest dosiahla

• trenovat mozem s laskou ku svojmu telu, necham ho vzdy prebehnut len toolko kolko prave chce, co sa tyka rychlosti aj dlzky aj frekvencie vyvencenia, pokial s takym jemnym pristupom nedojde k bolesti, telo sa len zlepsuje vo vykonnosti nemusi sa zotavovat z problemov, vykonnost narasta pomaly ale iste teoreticky donekonecna

• zvysok bezeckeho sveta je niekde medzi, sniva o bezbolestnom systeme ale nuti sa do bolestneho, v snahe kopirovat svojich bezeckych hrdinov ktori si to vsetko odtrpeli a tak ich vykonnost je akosi zasluzena, podla systemu – peklo na zemi raj v nebi.

>> rudo, 13. 04. 2011 14:32:53

Rudo, jo, díky tobě jsem objevila pomalounký běh. Nenapadlo mě, že tudy vede cesta.

Sice manžel mi říkal, že musím běžet ze začátku pomaličku, ale docela by se mu líbilo, kdybych běhala intervaly. Jenže do těch se mi nechce a můj mozek je polykač kilometrů a rád by, aby nohy byly rychlejší. Tak jsem se rozhodla mozku dát vědomou hranici a kašlu na to, jak rychle a kolik kilometrů dám za hodinu. Vždyť přece můžu běžet hodinu a dokonce tak, že není problém pokračovat i delší čas. Jak jsem psala v jiném vlákně, letos chci vydržet běžet dvě hodiny, to je cíl. Ne zrychlit, ne zaběhnout tisícovku za rok.

TAkže tvůj příspěvek mě povzbudil. Díky.

Ze tohle bude hodně bodů v minusu, ale přeci:

Pokud vám přijde divné, že jiní hekají, protože je někde píchá … ještě jste nezažili, když Vám nějaké zranění sebere váš milovaný běh. Beznaděj, když zíráte na běžecké oblečení a boty tak dlouho, až je raději hodíte na dno skříně, aby vás nedeptaly. Když vás bodne u srdce pokaždé, když potkáte běžce, protože ačkoli je to slabost, jednoduše závidíte. Když nad vámi fyzioterapeut lomí rukama, že neví, co dál. Když se obracíte o radu či pomoc na jiné běžce, protože nevíte, kam jinam už jít.

Vlastně vám vaše názory přeji. Máte holt v běžeckém životě kopu štěstí.

>> kanovsky, 13. 04. 2011 12:25:20

on za tou pětkou s kravatou je smajlík..... Taky nikde nevidím, že bych psal něco o škodlivosti. Pouze jsem vyjádřil názor, že 6× týdně 3km po dobu 3 týdnů nevidím jako optimální, zejména pokud „to bolí“. To je vše.

>> Peggy, 13. 04. 2011 14:44:47

Peggy, ode me urcite ne. Ctu tvuj blog, i kdyz zridka komentuju. Jak tady popisujes tu ‚zavist‘ -presne tak jsem se citila, kdyz jsem kvuli kolenum musela prestat sjezdovat a o par let pozdeji kvuli kyclim a zadum musela prestat tancovat svoji milovanou latinu. Dva sporty, bez kterych jsem si zivot nedokazala predstavit. Ale zdravotni problemy byly takove, ze jsem pokracovat nemohla. Stejne jako ty jsem se je snazila prekonat, ale jen se to zhorsovalo a nakonec jsem musela opravdu prestat. A tam vevnitr to bolelo vic nez ‚zvenku‘. Uplynulo par let a hadej co se stalo – jasne, uz jsem zase mohla ‚skakat pres kaluze‘. A muzu dodnes Ja verim, ze se k tobe beh vrati, i kdyz to mozna jeste letos nebude. Drzim palce.

>> Peggy, 13. 04. 2011 14:44:47

To co popisujes asi z casti kazdy, kdo delsi dobu sportuje, zazil. Z tveho prispevku je znat, ze se jedna nebo jednalo o vetsi problem a pak te zcela chapu. Ale nezamenoval bych to s takovym tim bolestinstvim, presne jak pise Kostej. Tu me louplo, tam me pichlo. Ale nerad bych, aby tahle diskuse vyvolala potlacovani bolesti pri behu, tak jako diskuse o nizkych tepech vyvolala vseobecne behani v pomalejsim tempu (ku prospechu). 

>> LemonaidLucy, 13. 04. 2011 15:05:51

Jsem asi krapet přecitlivělá Už to trvá třetí měsíc.

>> scott2011, 13. 04. 2011 15:06:29

Víš problém je, že na úplném počátku jsem tu nohu vlastně jen trochu cítila. Kdybych nebyla blbá, zeptala se a nepokoušela se to rozběhat (protože běh prostě občas trochu bolí a už jsem rozběhala ledasco) nemusela jsem být na tom tak, jak zrovna jsem. Jde mi o to, že běžci jsou občas prostě hekající, ale raději ať si někdo zaheká a zeptá se, než udělá blbost jako já.

>> Peggy, 13. 04. 2011 15:10:32

No dobře, trochu jsi mě zviklala.

Já kdysi zkoušel rozběhat namožený záda a domů jsem přišel po čtyřech. Ta hranice je někdy tenká.

Každopádně přeju brzké uzdravení a to kolo jako regeneraci a rehabilitaci doporučuju.

>> Peggy, 13. 04. 2011 15:07:31

To si vubec nemyslim Naopak si myslim, ze jsi bojovnik, navic se smyslem pro humor. Ale tohle da cloveku zabrat.

>> scott2011, 13. 04. 2011 15:24:34

Na kolo se hrozně těším. Už abych byla přestěhovaná a mohla začít jezdit.

>> LemonaidLucy

Díky za poklonu. Možná bych si mohla při své praxi zřídit živnosťák na „boj s draky a jinými potvorami“ 

>> Peggy, 13. 04. 2011 14:44:47

Proč mínusy. Ode mne + . Naprosto Ti rozumím. Zažil jsem to. Pěknej hnus… je to přesně jak píšeš.

Přeju brzský návrat k běhu

Přemýšlím, jestli bych dotaz napsala, kdybych věděla co tím rozpoutám. Zdá se, že jsem se trefila do vosího hnízda obecné nálady a lehké antipatie k nováčkům 

Nuž díky všem (Peggy, tebe tu fakt ráda vidím!), když jsem začínala číst tohle fórum, měla jsem 110 kilo „vyrelaxovaných“ pohodlným životem.

Lidi tady, nálada tady, ochota pomáhat a odpovídat na stále stejné, mnohdy hloupé a malicherné dotazy, mi pomohli se přilížit 80ti kilům a znovuobjevit radost z pohybu.

To, co běhám, běhám protože chci a protože to dělám ráda. Ne proto, že bych měla pocit že musím.

Tohle vlákno vzniklo vlastně protom, že mě fascinovalo, že zatímco se já na svých 3km vydám téměř ze všeho, můj manžel kolem mě pobíhá jak energií nabitá střela, poskakuje, uskakuje, dělá obloučky, předkopává, zakopává a ještě mi u toho furt vypráví.

Tak jsem se chtěla ujistit, že nekecá, když tvrdí, že ho to fakt, vážně, nebolí.

Pokud jsem tím někoho popudila, omlouvám se.

Ale především ještě jednou všem díky – i negativcům, i pozitivcům, protože oba tábory dávají odpovědi.

Howgh.

>> GriseLouve, 13. 04. 2011 16:57:39

Poskakování okolo funící lokomotivy znám! Takhle vypadaly mé začátky, když mi společnost občas dělal můj Ex. Kdo nezažil, nepochopí, jaký to může být z počátku boj pro totálního nesportovce. Držím palce, aby vše šlo, jak má.

>> Peggy, 13. 04. 2011 15:10:32

Víš problém je, že na úplném počátku jsem tu nohu vlastně jen trochu cítila. Kdybych nebyla blbá, zeptala se a nepokoušela se to rozběhat (protože běh prostě občas trochu bolí a už jsem rozběhala ledasco) nemusela jsem být na tom tak, jak zrovna jsem. Jde mi o to, že běžci jsou občas prostě hekající, ale raději ať si někdo zaheká a zeptá se, než udělá blbost jako já.

Jo, přesně o tom jsem psala o pár příspěvků výše. Sice jsem se k běhání vrátila, ale už to nebude nikdy ono, ta páteř je prostě nenávratně poškozená a musím se setsakra pozorovat, abych se k tomu výhřezu plotýnky nedopracovala potřetí, protože to už by mohl být opravdu konec. Kdybych věděla dřív, to co vím teď…

>> Kostěj, 13. 04. 2011 10:47:37

Upřímně.. líbilo by se mi, co tady tak poeticky píšeš, kdybych to nevnímala taky trochu jako narážku na mou osobu (když vezmeme v potaz, že jedno z těch „au au au vláken“, o kterých píšeš, je moje).

Řekla bych to takhle – člověk je v tomhle světě nový, neví, co a jak, a najednou je třeba překvapený, co cítí. Nezná, ještě neumí rozlišit řekněme správnou, normální bolest od té nebezpečné. Myslím, že je dobře, že se v tomhle případě obrátí na ty, co už se vyznají víc a pak tady prostě tento typ vláken vzniká. Nemyslím, že to je něco, co si zaslouží kritiku (tenhle postoj z tvého příspěvku prostě cítím, omlouvám se, jestli je to jinak).

>> Peggy, 13. 04. 2011 17:10:45

I proto nejraději běhám sama. Kromě toho si při běhu hrozně nerada povídám a obecně jsem spíš vlk samotář.

>> Peggy, 13. 04. 2011 17:10:45

Grise, ja tez chapu. Maznel je byvaly fotbalista a tak nejak to behani v nem porad bylo, takze kdyz jsme vybehli spolecne, tak jsem si pripadala jako blb, protoze ja uz par mesicu trenovala a byla pysna na to, ze jsem ubehla vic nez 5 km v kuse a on to ubehl jako nic po par vybezich A nemas se zac omlouvat. Ja jsem si mnohokrat kladla otazky, zda je to pravda, ze to nekteri ‚prechazeji‘.

Konkretni priklad: po precteni knizky Ivany Pilarove jsem byla uplne fascinovana tim, co dokaze zvladnout. Navic v relativne kratkem case. Z fyzickeho hlediska se treba zminovala o puchyrich, upadlych nehtech atd., ale zadna takova ta ‚mam problem s kolenem, slachou atd.‘, nemuzu trenovat. Naopak – po zavode, i nekolika narocnych po sobe – proste nic.

Na druhou stranu ctu blog mapo a tam je to zase treba o tom, jak ji v treninku bolela kolena. A jak moc bolelo behem dlouhych zavodu, jak si musela brat ibuprofen…a jak s temi koleny bojovala, a s celou levou nohou. Obe damy maji muj velky obdiv…

Pritom ani jedna z nich neni ten bolestinsky typ, co by si stezoval na bolistku tu a tam. Jen je to proste asi rozdil v tom, co telo akceptuje, jak se s pripadnym problemem vyrovna, roli hraje i psychika.

Jako zacatecnik jsem stale jeste v mnoha vecech mimo, a proto jsem za forum jako tohle moc rada, a ocenuju, ze tu spousta zkusenych dokaze poradit uplnemu kureti (i kdyz si z nej nekdy utahuji:-))

>> LemonaidLucy, 13. 04. 2011 18:19:54

Lucy knížku Ivany Pilařové jsem shltla doslova jedním dechem a byl to jeden z odrazových můstků prostě takové to – nic není nemožné, tak proč by pro mě být mělo. Teď čekám na výplatu a hned objednávám Born To Run, hádám, že to na mě bude mít podobný účinek …

Toto je zajímavě vyvinuté vlákno, s Grise cítím účast, protože jsem musel poprvé kvůli kolenu přesat běhat. Řekl bych, že takových odpadlíků je víc než běžců, jinými slovy: myslím, že kvůli zranění odpadne v prvních měsících více než polovina začátečníků – alespoň podle okolí. Teď pár poznámek:

• To, že se tady stále dokola řeší stejné věci, má dva důvody: 1) Jednak si lidi chtějí popovídat, pochlubit se, postěžovat si a podobně. Třeba vlákno Můj poslední běh je jenom o stálém opakování. Jeho kvalita není v originalitě, ale ve sdílení. Grise má strach, aby nepřišla o to, co se jí líbí. Proč by ho nesdělila? 2) Web má strukturu informačního kompostu, kde prakticky nelze najít, zda už se taková či jiná věc řešila (to zas slíznu od redakce …), je to dáno i off-topicy (tedy mohou za to i přispěvatelé).
• Nechápu, k čemu je mamině, kterou Grisy je, představení mládeneckého životního stylu a filosofie. Osobně si vážím toho, že Grisy přes všechny starosti, které rodina přináší, vyběhne více než nějakých číslic v tabulkách. Nerozumím tomu, že se na jedné straně „běžci“ zastávali naříkajícího studenta sportovní fakulty a o pár týdnů později se pustí do bezradného začátečníka.
• A teď k tréninku sportovně totálního začátečníka:

1. Kardiotrénink je potřeba rozdělit mezi běh a jinou činnost, nezačínat jen běháním. Může to být i střídavý běh (Galloway). Nebo třeba spinning místo jednoho běhu. Klidně sáhni po tréninku, který připravil Josef Smetana pro mládežnickou štafetu. Je to tam taky.
2. Naprosto vážně začít pracovat na držení těla (břicho, core). Megatraged nedávno zveřejnila nádhernou kasuistiku dolního zkříženého syndromu, který se vrazil do IT vazu. Tohle se nedá rozběhat, nestačí na to ani protahování. Svalové dysbalance potřebují protáhnout, posílit a přeučit.

Grise, držím palce!