Překvapuje mě, že skoro všichni píšou jako prvotní motivaci nadváhu. Asi proto, že u mě to bylo trochu jinak. Nikdy jsem nic nedělal a měl jsem ke sportu spíš negativní vztah – jako že co já bych se namáhal a potil. Mí 2 bratři dokonce jednu dobu začli hodně běhat a šli i na maraton. V té době jsem jim říkal, že jsou blázni. Nechápal jsem, proč někdo běhá, co z toho má.
Pak jsem jednoho dne najednou usoudil, že je potřeba se začít hýbat – cítil jsem, že nejsem v kondici a při každém dobíhání tramvaje se zadýchám. Jelikož mi běh přišel jako nejmíň náročný – hlavně co se týče výbavy a času – začal jsem běhat. No a pak mě to začalo i bavit :)

Běh jako řešení osobní krize, zaroveň
mi už docela dost dlouho stračilo v hlavě
to magické číslo, jak začíná dvaačtyřicítkou:-)
Do toho ještě čerstvě diagnostikované astma..,
to se pak běhání samo nabízí jako
ideální řešení:-)

Motivace, motivace, já už vlastně ani nevím… Tak to už asi nejsem začátečník :) Možná mě prostě nebavilo stát a koukat na kluka, jak hraje rugby a mrznout.

Hlavne odburat zivotnu tarchu, rozprudit v plucach zivot, ktory sa neboji aj velkych prekazok

najst si tych par hodin v tyzdni na beh je ako zazrak znovuzrodenia a regeneracneho nevyhnutna.

Na počátku jsem běhal kvůli fyzičce a bral jsem to jako nutné zlo. Ale jinak než během si běžecký test nenatrénujete.

Pak jsem si řekl, že pokud zarovnám ono zlo na 200km za rok, zkusím 1/2 maraton. A atmosféra závodu mě naprosto odrovnala. To mě připoutalo na dalších půl roku. Obecně každý závod je obrovská vzpruha pro motivaci a vůbec nejde o umístnění.

Jako motivaci používám i Behy.cz jejich tabulky a porovnání s ostatními.

Ze začátku jsem zvolil běh kvůli úspoře času oproti kolu (údržba apod). Pak jsem zjistil, že úspora není v podstatě žádná.

Motivace: lepší zdraví, nové „hračky“ (sporttester, …), pocit když běžím při svítání nebo odreagování o všech věcí běžného dne.

Mně motivoval k běhání kamarád. Několikrát jsem ho doprovázela na závody, kde jsem měla příležitost okusit tu jedinečnou atmosféru. A pak, po nějaké době mě přestalo bavit dělat jen nosiče a hlídače zavazadel a rozhodla jsem se začít běhat a posléze se postavit na start. Nejdřív 5-ka, pak 10-ka, 1/2 maraton a letos poprvé maraton
Teď bývají motivací většinou závody, snaha udržet si kondici a ne tak váhu, jako spíš stejnou konfekční velikost.

>> HonzaKr, 26. 10. 2009 13:18:54

behať som začala na dovolenke,ráno,lebo som bola zvedavá,ako sa zmenila dedinka,kam som chodila na prázdniny k babke.zisťovala som nové uličky,keď všetci ešte spali a domov som sa vrátila svieža a plná emócií.Výborný pocit,tento dovolenkový pocit som si priniesla domov a zostal mi,pretože si chcem každé ráno pripomínať tie pekné pocity.

U mě to bylo hlavně kvůli hubnutí. Po létech závodního tancování jsem musel kvůli škole, zaměstnání atd. s tancem přestat. Během pár let z toho bylo přez 20kg nahoře. Pak jsem si řekl že už je to hrozné a protože jsem kdysi jako náctiletý denně pro radost běhal skoro každý den cca 5km po lese a moc mě to bavilo, tak jsem zvolil běh.
Je to dva roky a 3 měsíce co jsem si pořídil boty a pak Nike sport kit na iPod a začal jsem. Ze začátku to dost bolelo, po 500m jsem musel přejít do chůze na cca 50m a takhle jsem odkroutil 2km a byl jsem úplně odepsanej. Asi po 2 až 3 měsících jsem to „uběhl“ celé a postupně navyšoval. Po 5 měsících jsem běhal 10km kolem 1hodiny 5× týdně a dopracoval jsem se v prosinci 2007 k přetré­nování, byl jsem furt utahaný a nachcípaný asi 3 měsíce (tento stav se mi povedlo vytvořit ještě jednou po cca půl roce od toho prvního). Nejhorší bylo, že jsem zhubnul jen asi 3kg za ten rok. Po té druhé pauze způsobené pro mě přílišným tempem (sluchátka na uších jsou ošemetná…člověk neposlouchá tělo) jsem se tedy ač nerad snažil běhat pomalu a asi po 3 měsících se začala váha pomalu a jistě hýbat dolu. Zkusil jsem pár závodů, jeden cross 1/2 maraton (první ročník v Plasech). Koncem ledna 2009 jsem se dozvěděl o Nike ve Stromovce a chodil tam a po tréninku do posilovny. V tu dobu se mi povedlo během zimy a jara shodit skoro 20kg. Mou hlavní motivací byl cíl pod 100kg a odměnou opravdový sporttester s měřením tepu. No a dnes, když alespoň 3× týdně nevyběhnu tak mám hnusnou náladu…stal se ze mě závislák. Rychlosti běžeckých „chrtů“ už asi nedosáhnu, 10km/43min na rovině je pro mě současné maximum rychlostní vytrvalosti, ale třeba se to ještě zlepší. A maraton jsem taky dal a přežil ho…i když s obtížemi .
Stále si říkám, že až mě opustí poslední břišní pneu tak to bude mnohem lepší a hlavně mě běhání začalo moc bavit a stalo se mojí součástí. Kdo to dočetl až sem tak má můj obdiv…nějak jsem se moc rozkecal 

Chtěla bych se podělit o mou běžeckou motivaci.
Už od loňské zimy jsem pozorovala , že přibírám.
No přiznám se , asi to bude důsledek přicházející menopauzy.
A jelikož ještě nechci stárnout a všechno to zabalit, tak po letní dovolené u moře,jsem se rozhodla /ta dovolená mi opravdu pomohla/, že budu bojovat se stárnutím , s přibývajícími kily a vůbec.
A světe div se,tím okouzlujícím během, který jsem si zamilovala, se moc dobře cítím. No, nějaké kilo mám navíc, ale prý mi to sluší.

 

Nikdy mi nebylo vlastní ulevit si od plic něčím řádně peprným a tak jsem to zkoušel vyběhat. Čím větší frustrace, tím lepší výkony. Škoda, že jsem dnes už klidnější…

Pro mě je běh skvělá náplast na stres, kterého mám v práci nad hlavu. Taky se mi daří dosahovat díky běhání určité domácí rovnoprávnosti, protože najednou běháme s mužem oba a už se automaticky neočekává, že se samo uvaří, uklidí, vypere atd. Navíc máme plno nových společných témat a zážitků a neřešíme blbosti v podobě nezašroubované zubní pasty:-) A abych nezapomněla, mám asi patnáct let roztroušenou sklerózu a běhání mi připomíná, že ještě žiju a že se nenechám odepsat, i když na maraton to asi nebude.

po přečtení článku jsem si řekl, proč jsem začal běhat zrovna já? Proč neoslovili mne začal jsem běhat začátkem října . K motivaci:

1. narodila se mi dcera, chci aby měla taťku, který s ní bude běhat všude možně a ne páprdu co jí posadí k televizi nebo pc.
   
2. stres – zjistil jsem, že když řeším problémy, které se přímo vztahují k mému přežití (jako je popadnutí dechu), tak nemyslím na práci. Na ekonomické výsledky, na výpovědi, které musím rozdat.
   
3. obezita, nikdy jsem nebyl „hubeňour“ vždycky jsem měl „bříško“
   

Cíl:

1. dostat se z prvního stupně obezity do stupně nadváha
   
2. uběhnout sice pomalu, ale uběhnout alespoň půl hodiny bez přestávky. Hmmm je vůbec něco takového možné? Když jsem začínal, nebyl jsem schopen uběhnout ani minutu … teď už jsem na třech minutách souvislého zrychléného pohybu
   
3. dělat to pravidelně, jeden den běh druhý den pauza
   

Pokud zvládnu výše uvedené cíle, chci si najít hodně dlouhé schody,před nima uběhnout výše uvednou půlhodinu, pak si pustit do sluchátek Gonna Fly Now z Rockyho a nahoře si zatancovat podobně jako Rocky

Tak co si myslíte o mé motivaci? Já si myslím, že je čas si natáhnout budíka na šestku, zítra bude krušný den 

Loni jsem začala běhat s manželem, běhával hodně a rád. Jenže po třech měsících jsem s tím sekla. Nedostatečná motivace, to byl ten důvod. Nenaplnění představ o běhu byl další důvod, proč neběhat.
Letos manžel vážně onemocněl – rakovinou konečníku, jde o pokročilé stádium nemoci s metastázami. Abyste rozumněli, je mu pouhých 35 let, nikdy v životě neměl v puse cigaretu, nikdy nebyl opilý, jedl zdravě, běhal, plaval i jinak sportoval. V rodině nikoho s touto diagnózou nemá. Podivné řízení osudu, že?
Tak abych se vrátila k motivaci. Tušila jsem, že bych měla začít běhat a že mi běh pomůže uvolnit hromadící se tlak z nemoci a z nutnosti zastat téměř veškerou péči o rodinu (máme 3 skvělé děti). Jenže ani to mi nedodalo ten správný impulz.
Jednoho krásného dne, snad 1. srpna letošního roku, jsem četla článeček od kamarádky na jejím kulinářském serveru (http://bistro.florentyna. … -pul-zadku). Ona začala běhat pro zhubnutí a mně najednou zacvakalo v mozku a došlo mi to! Mám běhat pro RADOST!!! A tak jsem 3. srpna vyběhla do lesů v Podkrkonoší, vrátila jsem se za 40 minut po dvou kilometrech, bolely mě strašně kolena a nohy, ale druhá den jsem běho-šla znovu a další znovu.
Máme 27. října, manžel je měsíc a půl po těžké operaci, rozřezaný od podbřišku k hrudníku, cpravidelně jezdíme na chemoterapie. Léčba je komplikovaná, protože jeho tělo na jeden druh podpůrné chemoterapie reagovalo stenokardiemi, hledali jsme náhradní řešení.
Má slíbenou biologickou léčbu, která bude trvat přibližně rok – znamená to každé tři týdny jezdit na kapačky.
I tak krátký čas běhání mi dal první výsledky: lepší kondice, lepší časy, delší vzdálenosti (jen nemůžu běžet celou trasu vcelku, a zatím to po sobě ani nechci).
A také manžel je pro mě motivací. On běží svůj životní maraton a já poběhávám svých 5 km několikrát týdně, on mi radí a má ze mě radost, já mám radost z pohybu, z toho, že můžu být venku, že jsem chvíli sama a není nikdo okolo. Jen voňavý vzduch, ptáci a počasí. 

Motivace? Tak pro mě jedině, alespoň na začátku, „to zkusit“ – nejdřív opatrně půlmaraton a pak maraton. Na začátku jsem vůbec netušil jak na to, před půlmaratónem jsem si zaběhl 10, týden na to 20 a za další týden závod. Těmi „tréninky“ jsem se dost vyřídil a samotný půlmaraton jsem hrozným způsobem přetrpěl, ale doběhl něco pod 2 hodiny. Hned poté jsem zjistil, že dobré běžecké boty jsou naprostou nezbytností Také jsem zahlédl v RUNu jakési tabulky pro trénink na maraton a začal podle nich běhat – dost to na začátku bolelo – achylovky, klouby, svaly, vždy něco jiného – ale po dalších 6 týdnech jsem maraton uběhl za 3:47. To bylo na jaře.
A další motivace? Jen se lepšit a soupeřit s „okolím“. Pokračoval jsem v běhání a druhý maraton na podzim v Berlíně dal za 3:14 a cíl na další rok je jít pod 3 hodiny (jo a taky nehubnout, hubeňour jsem byl před běháním a jestli jsem ještě měl nějaké skryté tukové zásoby, tak byly všechny beznadějně spáleny při posledním maratonu)… Před tím než jsem začal jsem nikdy nevěřil, jak se člověk může vytrvalým tréninkem zlepšit i když už mladší léta má za sebou.
Při běhání také dost pomáhá, že vždy několik běžců potkávám, a tréninky beru hlavně pro radost, mám rád pohyb v přírodě.

>> Kateřina G., 27. 10. 2009 13:59:48

Držím palce tobě i manželovi.

>> drakor, 27. 10. 2009 16:02:36

Děkuju.

Zapomněla jsem napsat, že zhubnout nebyla pro mě žádná motivace. Ani jakýkoliv výkon.

Zacal sem behat asi pred rokem abych utahal psa, kterej jinak hrozne zlobi. Na zacatku mi to prislo jako supr napad, ale nedoslo mi ze i pes muze natrenovat. Takze ted musim behat casteji a delsi streky.

Jako vedlejsi efekt jsem sundal 15 kilo, nasel uspesny lek na pracovni stres, odboural problemy se spankem, strihl si par zavodu, objevil triatlon, nasel novy kamarady, a jeste par dalsich drobnosti.

>> jsyrovat, 27. 10. 2009 15:20:29

Tomu říkám pokroky. Co jsi dělal předtím? Běžky?

Tak ja som začal minulý týždeň. Moja predstava je behať 2–3 krát do týždňa a na začiatku s objemom okolo 10–12 km/týždeň. Potom sa uvidí.

A motivácia ? Proste sa hýbať, nabrať kondičku. Mám sedavé zamestnanie a mimo práce príliš pohybu nemám – občas v lete bicykel, v zime 2–3 krát snowboard, nejaký ten squash a to je všetko.

Moj prvý beh bol 2,5km za 15minut (z toho dve prestávky asi 30s chodza). Ale na konci ma pichalo v boku a nemohol som polapať dych Tak som si niečo o behu prečítal, zvolnil tempo a teraz už ubehnem v kuse 4,5 km za necelú polhodinku a na konci sa necítim odrovnaný, ale v pohode.

Tak snaď mi to vydrží. Pokiaľ ma to bude baviť aj po mesiaci, kúpim si ako odmenu poriadne bežecké topánky 

Tak pro mě to byla jasná věc…Celý život hodně sportuji,ale hlavně kolo a v zimě běžky.Na kole se zúčastňuji pravidelně nejrůznějších maratonů a letošní objem se mi blíží k 9000km.Samozřejmě na silnici i MTB.Loňský rok jsem kvůli zranění vynechal a letošní úspěch je absolvování Krále Šumavy na trati 254km…Z dobytých vrcholů to je letos jednoznačně Luční bouda,kde stoupání k Richterovým boudám a pak na Výrovku odhaduji přes 20%…A teď konečně k tomu běhání,ke kterému jsem se po mnoha letech vlastně vrátil…Byla to sázka,jestli „vůbec“ dokončím dnešní Týnišťskou desítku…Tak moc mi bylo nevěřeno a tak moc mi teď těší to,že jsem nejenom dokončil,ale i v pro mi docela slušném čase…Dal jsem z voleje bez přípravy čas 46.49 !Nesmějte se mi,čas je zatím slabší-bolí mi samozřejmě všechno a nejvíc asi pravé koleno,nicméně sázku jsem vyhrál a na příští rok chci alespoň tři minuty dolů…
Sportester byl-max.TF 177 a průměr 164!Je to po letech neběhání a na můj věk 45 roků špatný výkon?
V každém případě: Počkejte příští rock!…:-)

Mojí motivací byla velmi příjemná atmosféra při kladenském maratonu, kde běžel můj syn. A jelikož jsem srdcem Kladeňák – přiženěný do Prahy, tak jsem synovi řekl: příští rok poběžím s tebou. No jestli to opravdu poběžím nevím, zatím se pohybuji v tratích do 10km. Běhání mě baví, žádnou motivaci abych vydržel nepotřebuju. Naopak, z lesa se mi většinou nechce.

Zatím vítězí motivace k „neběhání“ Motivace k běhu by mi nechyběla – prostě se proběhnout s manželem. Vydržela jsem běhat tři měsíce téměř denně. Navíc nějaké ty aktivity ve fitku. Tělo se zlepšovalo a určitě by mu běhání šlo. Jenomže plíce odmítaly spolupracovat. I po těch třech měsících jsem se po půl kilometru pomalého běhu dusila. Nakonec jsem to vzdala, protože se mi nepodařilo najít nikoho, kdo by mi poradil. Je pravda, že po čtyřiceti letech s astmatem asi budou plíce malinko zdevastovné. Ale myslela jsem si, že když už se daří díky lékům držet astma celkem na uzdě, tak bych mohla zkusit něco dalšího. Pomalý „běh“ na pásu v posilovně celkem zvládám, ovšem to je znatelně menší námaha než běh venku. Tak stále marně hledám způsob, jak přimět plíce ke spolupráci…

No moji prvni motivaci byl hec. Vyrazne mladsi kamarad, ktery behal nas pri jedne silene oslave koncem listopadu „zblbnul“, ze bychom mohli vsichni bezet na jare 1/2M a pak maraton..:) A hned jsme na to pripijeli:) a slibovali si, jako ze jo:)…
Jenze pak nakonec vsichni mladsi odpadali a tak jsem to „splnil“ jen ja:). Skvela akce, jsem moc rad.. Behani je super..

Já teď při běhání objevuji celkem nové pocity…
Ne běžce jsem se jako mladý vždy díval jako na podivné blázny, kteří ještě neobjevili krásu kolektivních, míčových sportů…

Ale posledních 5 let jsem změnil názor. Každoročně jsem si zaběhl 1/2 PIM; asi abych se ubezpečil, že na to ještě mám. Natrénoval jsem ale vždy jen 2 měsíce předem a po závodě s tím vždy sekl.
Letos jsem ale vydržel a běhám pravidelně. A právě až po delší době člověk zažívá to „opojení“, chcete-li závislost.

No víc asi nenapíšu, už se těším na víkend. Má být hezky. Takže plánuju zítra lehký 7 km jogging po práci a v sobotu dopoledne 25 km lehkým tempem 

>> doubrawka, 29. 10. 2009 14:00:09

V jakém ročním období byly ty tři měsíce? Nebylo ve vzduchu něco, co nedělalo dobře astmatu? Možná by podzimní měsíce byly příhodnější (pokud máš možnost běhat tam, kde nečadí komíny). A i když se to nezdá jako velká porce, neběhal bych denně. Tělo chce taky někdy odpočívat.

Taky je pro me ted motivaci sundani nekolika kil..nebehala jsem pres 3mes. a imunita taky neni 100% takze budu chodit do fitka behat na pas..rada bych 3× tydne.. nemate nekdo zkusenost? Jestli i to je jako vybehnout ven? Da se to srovnat?

>> mirekk, 30. 10. 2009 12:47:30

Bylo to od května a úplně jsem to vzdala koncem září když ráno začalo být šero a chladno. Letní rána považuji za ideální (pro mne). Jak se ochladí, začne se topit v kamnech a venku začne být nedýchatelno, to už znám. Tělo jsem během určitě nepřepínala. Naopak jak mi šla kondice nahoru cvičením, tak bylo stále jasnější že průdušky mě brzdí při běhání. Tělo by běželo, ale dech nestačil. Z jara to zkusím znova podle rady, co jsem tady dostala – s výraznější podporou léků.

Kdysi jsem viděla naživo triatlon a hlavně mě fascinovali borci v závěru startovního pole, to vůbec nebyli vyšvihaní sportovci. Měla jsem zvláštní pocit, že bych i já mohla? Běhat jsem však sama nezačala. Párkrát jsme vyrazili s přítelem (teď manželem). Ale bylo to těžké. Žádné skvělé pocity. Až našel Jirka pozvánku v novinách na běžecký závod v regionu (a v předchozích výsledcích našel i normální běžecký čas poslední běžkyně). Atmosféra malého závodu byla skvělá a já chtěla na další závod a za týden na další …

>> Kateřina G., 27. 10. 2009 13:59:48

Děvče, zamáčkla jsem slzy, jdu si nachystat tepláky a ráno poprvé vyběhnu. Děkuji za motivaci!
Vám přeji abyste se statečně vypořádali se vším, co příjde. Věřím ve šťastné konce i začátky.
Zdravím.