Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookies. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Zavřít

OČIMA ÚČASTNÍKA: Z Nice do Monaca, aneb jak se "ideálně" nepřipravit na závod

OČIMA ÚČASTNÍKA: Z Nice do Monaca, aneb jak se "ideálně" nepřipravit na závod
foto: archiv Romana Sladkého

Roman Sladký | 02.02.2015 | přečteno: 3180×

Druhým rokem jezdíme s Honzou Korytárem začátkem února na běžecké soustředění do Rocquebrune Cap Martin, který se nachází v těsném sousedství Monte Carla. Za příjemného počasí zde lze v zimním období kvalitně natrénovat. Zjistili jsem, že druhý den po našem příjezdu se zde koná půlmaraton z Nice do Monaca nazvaný La Course du Soleil.

Bohužel jsme nestačili termín přihlášek vypsaný na oficiálních stránkách akce a ani přes maily zaslané organizátorovi se nám nepodařilo se předem přihlásit. Přesto jsme se rozhodli se závodu zúčastnit, i za cenu, že poběžíme bez čísel s ostatními účastníky jen jako kvalitní přípravu.

Naši účast provázela řada neočekávaných a neobvyklých událostí a příprava na ni nebyla zdaleka ideální. První komplikací byla probdělá noc v autě z pátku na sobotu. Když jsme se byli den před závodem proběhnout, cítil jsem velkou bolest achillovky a dost vážně pochyboval o startu. Naštěstí mě Honza přemluvil, že to alespoň mohu zkusit. A pak přišla neděle 1. února a s ní den závodu. Tím začal sled neobvyklých událostí.

Start závodu je v brzkých devět hodin. Protože se musíme dopravit do Nice, vzdálené asi 30 km, plánujeme odjezd na čtvrt na osm. V 7:14 nás budí kamarád, který nás měl odvézt a který vlezl k nám do pokoje oknem. Zaspali jsme! Honem rychle se umýt, obléct, něco málo posnídat a jedem. Do závodního se převlékáme v autě. Do Nice přijedeme 20 minut před startem. V závodní kanceláři se nám podaří přemluvit pořadatele, který nám dává dvě startovní čísla. Můžeme tedy běžet závod a o motivaci je postaráno.

Já běžím první půlmaraton po osmi letech, kdy jsem šest let neběhal kvůli problémům s achillovkami. Také můj současný trénink se zdaleka nedá srovnávat s tím, co jsem trénoval před zraněním. Mám odpozorováno, že běhám asi o půl minuty na kilometr pomaleji než dříve. Vzhledem k tomu a dále k náročnému profilu závodu i prodloužené délce (organizátoři uvádí 21,4 km) si plánuji, že bude spokojen s časem 1:30 min. Honzovy plány jsou smělejší, chtěl by zaběhnout okolo 1:25 a vyhrát veterány nad 60 let.

Ale zpět k závodu. Devátá se blíží a my se dostáváme do prostoru startu asi 2 minuty před výstřelem bez jakéhokoliv rozklusu. Bohužel stojíme až v poslední třetině dlouhého hada běžců. Půl minuty uplynulo, než přejdeme startovní čáru a následující kilometr a půl se musíme probíjet zástupy hodně pomalu se pohybujících běžců. Až do pátého kilometru předbíháme výrazně pomalejší běžce. Profil závodu je náročný, od moře stoupáme do kopečků, které následně sbíháme. Dvakrát se nám postaví do cesty schody. Převýšení je nakonec více jak 400 m. Navíc fouká poměrně silný protivítr. Nedaří se mi chytnout žádné skupinky. Doběhnu běžce přede mnou, ale za chvíli běžím opět sám, protože jejich tempo je pro mě pomalé. Bohužel v těch největrnějších pasážích se nemám za koho schovat. Celý závod někoho předbíhám, jen jediný běžec mne v průběhu závodu doběhl a v cíli byl dříve než já. Stejně je na tom i Honza, který běží přede mnou.

Trasa závodu vede z Nice podél pobřeží zprvu zastavěnou částí kolem rezidencí obklopených zahradami. Na desátém kilometru přibíháme do městečka u moře a zde běžíme po pobřežní promenádě. Docela mne zaskočilo, že silnice při pobřeží, po které běžíme, není uzavřena a pro běžce je vyhrazen jen pruh při její pravé straně. Na 15. kilometru začíná nejtěžší stoupání, které končí po dvou a půl kilometrech. Odtud je to již jen 4 km do cíle a je to víceméně z kopce. To mi dodává nové psychické síly a a přestože začínám cítit bolavou achillovku, zrychluji tempo. Poslední kilometry vedou městskou zástavbou v Monaku. Dobíhám do cíle v čase 1:31:11. Když odečtu čas strávený na startu a v tlačenici po něm, odpovídá to mým představám o možném výsledku. Honza byl v cíli v čase 1:25:59.

Velké překvapení nás čekalo při pohledu na výsledkovou listinu. Zjistili jsme, že jsme zde uvedeni pod jmény původně přihlášených na naše startovní čísla. Navíc mé číslo patřilo ženě, čímž se stalo, že jsem doběhl jako druhá žena absolutně…

Ve skutečnosti jsem byl v cíli 82. běžec absolutně, Honza 27. Trochu jsme tak způsobili organizátorům zmatky. Protože jsem nechtěl ublížit nejlepším ženám, zašel jsem za organizátory a celou situaci jim vysvětlil. Honza skončil tedy druhý ve své kategorii, jen 30 sekund za vítězem.

Výsledky:

  1. William Struyven (FRA) 1:14:51
  2. (2. v kat.) Ján Korytár (CZE) 1:25:59
  3. (1. žena) Lois Nave (FRA) 1:26:17
  4. Roman Sladký 1:31:11

Komentáře (Celkem 0)

Nalezené položky: 1 První Předchozí | 1 | Další Poslední

qwerty muž 02.02.2015 09:23:24

Druhým rokem jezdíme s Honzou Korytárem začátkem února na běžecké soustředění do Rocquebrune Cap Martin, který se nachází v těsném sousedství Monte Carla. Za příjemného počasí zde lze v zimním období kvalitně natrénovat. Zjistili jsem, že druhý den po našem příjezdu se zde koná půlmaraton z Nice do Monaca nazvaný La Course du Soleil.
Odkaz na článek

Nalezené položky: 1 První Předchozí | 1 | Další Poslední
x

Hodnocení příspěvků

Pro hodnocení příspěvků se nejprve musíte přihlásit.

Pokud ještě registraci nemáte, můžete se zaregistrovat zde.

Pro přidání komentáře se musíte přihlásit nebo registrovat, pokud ještě registraci nemáte.