Běh Praha-Brno: Jak to vypadalo na začátku…

Za chvíli ale stejně vyrážím na zastávku. V autobuse mezi lidmi v bundách vzbuzuji mírný rozruch a klepání na čelo. Do Hájí dorážím ve 13:52. Utíkám na místo startu. Nikde nikdo. Zmateně pobíhám kolem a zahlédnu podobně oděného a zmateně pobíhajícího člověka. Je to Mirek K. Vítáme se a provádíme průzkum okolí ve dvou. Když se vracím, u Mirka už stojí Láďa. Vyhlížíme Miloše. Najednou nám někdo zaklepe na ramena. Kluci už jsou tu. Hurá. Našli jsme se.

Miloš volá Vandě, kde se zasekla. Vanda je překvapená, že se to běží dnes. Právě vychází z masáže. Tak někdy příště Vando J

Jdeme k doprovodnému vozidlu a začíná mírně pršet. U auta se převléká Franta  a Láďa s Milošem dohadují poslední instrukce.

14:něco vyrážíme. Miloš s Frantou mají vodoodpudivé žluté bundy. My s Mirkem jdeme nalehko. Počasí přeci bylo objednáno na 21 st.

Běžíme po silnici směrem na Uhříněves. Tahám z kluků informace o běhání, vybavení a podobně. Vyprávíme si veselé historky. Jen kdyby nás nepřehlušovala ta auta. Začínám klukům závidět, že za pár hodin opustí provoz a poběží nerušeně sami. Chvilku koketuji s myšlenkou běžet s nimi dále než jsem měl naplánováno. Mezitím se hezky rozpršelo. Oba s Mirkem jsme durch. Franta je upřímně pobaven, když zjistí, že nemáme sebou nic na převlečení. To už jsme v Uhříněvsi a na konci pomalu déšť ustává. Miloš volá Láďovi, kde se zdržel s autem. Zabloudil. Vydáváme se tedy dál směrem na Říčany.

Hlavní silnice není žádný med. Sice neprší, ale sprchy si užijeme dost od protijedoucích kamiónů. Běžíme za sebou jako husy a tak na povídání není moc prostor. Oceňuji reflexní bundy kluků, protože je vidět, že řidiči nás vidí včas.

V Říčanech máme první zastávku. Miloš mezitím stihne nakoupit a s Frantou se převlékají do suchého. Já ždímu kapesník z kapsy. S Mirkem se domlouváme na společném návratu, a po krátké pauze pokračujeme dál. Na začátku Mukařova narážíme na odstavený kamión, který Miloš velí oběhnout u kraje. První tři to zvládli, čtvrtý – já, končí v příkopě. Miluju vodu. Blížíme se k zastávce autobusu. Zde čeká Láďa s vozidlem a loučíme se s kluky.

Za pár minut nasedáme do vyhřátého autobusu zpět do Prahy. S Mirkem se loučím v Uhříněvsi. Když se snažím vystoupit z autobusu já, nejde to. Stehýnka drží stále v autobuse. Parakotoulem opouštím za přispění nohy řidiče bus a mířím do tepla.

Bylo to nádherné. Něco potrénuju a příště poběžím s kluky kus dál. Stojí to za to.

Witty

Fotografie jsou na fóru

Další fotografie od Sama Straky