Minulý víkend se konala jedna z nejnáročnějších horských stomílovek – Hardrock Hundred Mile Endurance Run. Závod se pořádá v americkém Silvertonu, ve státu Colorado.

Nálepka „extrémně náročný“ je oprávněná. Trať měří téměř 162 km s pozitivním převýšením 10000 metrů. Parametry jsou obdobné jako na UTMB, ale s tím rozdílem, že průměrná nadmořská výška přesahuje 3000 m n. m. a v nejvyšším bodě se závodníci dostanou do 4300 m n. m. K tomu všemu množství řek, velmi technických až lezeckých pasáží a neustále se měnící počasí. Nejrychlejším to běžně trvá den a více, než se objeví v cíli!

Dostat se na tento závod je podobně náročné, jako jej dokončit. Jednak musíte mít štěstí v loterii, jednak je potřeba dokončit jeden z 26 vybraných závodů, a v Evropě se to týká pouze pěti závodů!

Letos na startu stálo několik zvučných jmen, včetně vítěze UTMB z roku 2015 – třicetiletého Francouze Xaviera Thevenarda. Ten má s tímto závodem zkušenosti. V roce 2016 doběhl třetí, respektive druhý, jelikož Kilian Jornet a Jason Schlarb doběhli naprosto stejně.

Tento rok dal přípravě opravdu vše. Odběhal více než 600 tréninkových hodin, podrobně studoval trasu a jeho cílem bylo jediné – vyhrát. Po pár hodinách běhu bylo jasné, že to myslí vážně. Svůj náskok neustále navyšoval a plán doběhnout pod 23 hodin vypadal velmi reálně. Pak ale přišel osudný 145. km.

Do cíle mu chybělo necelých 17 kilometrů, druhý muž, Jeff Browning, na něj ztrácel neuvěřitelné tři hodiny. Na tomto kilometru mu ale ředitel závodu Dale Garland sdělil, že ve výsledcích se letos nenajde.

„Po důkladném zjištění všech okolností a výpovědi očitých svědků musí být za porušení pravidel diskvalifikován, do cíle dojít sice může, ale nebude zařazen mezi finišery,“ uvedl Galard pro veřejnost. Zdrcený a šokovaný Xavier na místě skončil.

Co se stalo? Pár kilometrů za občerstvovačkou na 75. km stálo doprovodné vozidlo s Thevenardovým týmem. Běžec se zde zastavil přibližně na tři minuty, vzal si pití a trochu ledu, do vesty mu doplnili nějaké věci a společně se svým vodičem pokračoval dál. V tomto okamžiku za ním chvíli klusal jeden z fanoušků, aby, jak sám řekl, mohl vidět, jak to vypadá, když běží lídr závodu.

Když však viděl, co se děje v místě, kde není občerstvovací zóna, pohotově vytáhl mobil a vše nafotil. “Zdálo se mi to nějaké divné,“ uvedl. Vrátil se na nedalekou občerstvovačku, oznámil, co viděl, a začal se tím zabývat ředitel závodu a komise pro řešení stížností. Na 145. km, poté, co sehnali překladatele, položili Thevenardovi a jeho týmu několik otázek. Jedna z nich zněla, zda porozuměl pravidlům tohoto závodu. V pátém bodu je totiž uvedeno, že veškerá pomoc supportu je povolena pouze do vzdálenosti 300 metrů od občerstvovaček. Tím, že Thevenard toto pravidlo porušil, byl ze závodu diskvalifikován.

Rozhodnutí organizátora, jakkoliv bylo dle pravidel, vyvolalo na sociálních sítích velkou vlnu reakcí. Sám Thevenard v rozhovoru pro server iRunfar.com uvedl, že jeho cílem nebylo v žádném případě podvádět. „Neuvědomil jsem si, že jsem mimo místo, kde se nesmí poskytovat pomoc. Rozhodnutí je příliš kruté a nespravedlivé. Na všech závodech v Evropě bych dostal penalizaci, ale nikdy by kvůli tomu závodníka po 145 km nediskvalifiko­vali.“

Uznal, že přijal pomoc a vzal si vodu a led. Argumentoval ale tím, že leckdy je složité pomoc zvenčí jasně identifikovat. „Po 18 kilometrech v jednom sedle závodnice nabízela ostatním bonbony, a za to by podle mne měla být také diskvalifikace…,“ dodal a podobné to prý je, i když vás někde po cestě svlaží diváci vodou nebo si ji naberete mimo občerstvovačku z potoka.

Lidé se v diskuzích rozdělili na dva tábory. Jedni tvrdí, že to je naprosto správné rozhodnutí, protože pravidla jsou pro všechny. Tvrdí například, že pokud by takto nebyla omezena pomoc supportu, stalo by se, že podél trati by bylo plno lidí, podle toho, jak to jejich závodník potřebuje. Tím by mohlo dojít k mnoha komplikacím, které by museli pořadatelé neustále řešit.

K celé věci se vyjádřil i Kilian Jornet: „Daleko férovější by bylo, kdyby žádný doprovod nebyl povolen, a to zvláště na závodu, kterým je Hardrock, protože zdejší občerstvovačky jsou naprosto dostačující.“ Obdobně to vidí i několikanásobný vítěz Karl Meltzer: „Člověk má daleko lepší pocit, když takový závod dokončí bez významné pomoci supportu.“

Druzí zase Thevenarda litují a staví se na jeho stranu. Myslí si, že diskvalifikovat někoho za něco takového, a zvláště na 145. km, není férové a správné.

Jedná se teprve o druhou diskvalifikaci v historii, kterou museli pořadatelé Hardrock100 řešit. S něčím takovým doposud neměli zkušenosti a vše museli důsledně zvážit. Nejednalo se prý o žádné ukvapené rozhodnutí, ale o hodiny rozhodování.

Ve výsledcích každopádně stojí jako vítěz Američan Jeff Browning s časem 26:20:21.