Gratuluji k parádnímu výkonu! Jaké jsou nyní, s menším odstupem, pocity?

„Děkuji. No, je to pro mě velký zážitek, závod byl opravdu těžký, ale taky to byla super zkušenost. Každopádně vím, že dlouho nebudu chtít jít nic podobného (smích).“

Ale pěkně popořádku. Běžel jsi L'Échappée Belle. Pro některé dost možná neznámý závod. Můžeš nám jej trošku přiblížit?

„L'Échappée Belle začíná ve Vizille a vede přes pohoří Belledonne až do Aiguebelle ve Francii. Parametry závodu jsou 144 km / 11100+. Letos byla trasa trochu poupravena kvůli sněhu, a dokonce nám večer před startem přišla sms, že se máme držet ve skupinkách po dvou nebo třech kvůli mlze. Trasu jsem si dopředu nijak zvlášť neprocházel, nic moc nestudoval. Chtěl jsem do toho jít s čistou hlavou a ‚naslepo'. Jediné, co jsem udělal, bylo to, že jsem si před startem vypočítal, jaké potřebuju tempo na 30, 33 a 38 hodin.“

Jsi chlapec z jihomoravské nížiny, jak se ti podařilo natrénovat na něco takového?

„Ano, je to tak. Nejbližší kopeček mám Děvín (554 m.n. m.) na Pálavě. Z domu to mám 40 km. Snažím se tam jezdit aspoň jednou týdně. Když tam už jsem, navštívím vrchol alespoň třikrát, aby to hodilo nějaké ty výškové metry. Hlavním tréninkovým základem jsou Tatry. Letos jsem tam strávil opravdu hodně času a kvalitních tréninkových týdnů. Což mě asi dost posunulo.“

Když hovoříš o Tatrách, jak hodně ti pomohly v tomto závodě?

„Neskutečně! Díky nim se nebojím pustit to v šutrovém poli, taky proto jsem všechny, co jsem viděl, dolů z kopce předbíhal. Tatranská žula má něco do sebe.“

Takže podmínky byly dost podobné? Tatry tě klimatem připravily na L'Échappée, nebo to bylo o dost jiné?

„Tatry mě připravily, hlavně co se seběhů týče. Nadmořská výška asi taky něco udělala, ale pořád to bylo málo. Pokaždé, když jsem se na přehoupl přes 2 300 m. n. m., dostal jsem obrovskou facku. Když jsem šel do 2 700 m. n. m., předbíhali mě i turisti. Ale dolů jsem si zase všechny namazal.“

S jakými ambicemi jsi nastupoval? Tuším, že časy loňských vítězů byly kolem 26 hodin. Jak to bylo letos?

„No, šel jsem do toho po hlavě. Chtěl jsem jít naplno a zkusit, jak dlouho to vydržím, hlavu jsem si dopředu připravil na případné DNF. První měl neskutečný čas – něco málo přes 24 hodin.“

Doufal jsi, alespoň trochu, že by ses mohl dostat pod 30 hodin?

„Moje ego nechtělo slyšet nic jiného, ale moje myšlenky byly realističtější a myslel jsem na čas kolem 34 hodin. Měl jsem strategii ala Walmsley nebo Tollefson. Prostě jsem to chtěl prát, dokud neumřu nebo nedokončím. Nejhorší bylo, že jsem měl ještě 15 km před cílem víc energie, než bych chtěl, takže úplná hrana toho, co dovedu, to nebyla.“

Co bylo pro tebe běh celého závodu nejtěžší?

„Nejtěžší byla nadmořská výška, se kterou nemám zkušenosti. Opravdová krize ale byla, když změnili trasu, a já nic nevěděl. Prostě jsem běžel podle vlaječek, úplně mimo mapu a 25 km bez supportu. Pořád jsem se zastavoval a čuměl chvilku do mapy, chvilku do roadbooku, až jsem nakonec psal supportu, ať se zeptají. Oni mi řekli, že trasa se změnila. Byl jsem neuvěřitelně nas…ý. Ke konci jsem neměl už ani jídlo a ani pití, gely došly dvě hodiny před tím, než jsem je zase viděl. To nebylo úplně v pohodě.“

Co jsi během celého závodu jedl? Francouzi jsou pověstní svými sýry a dalšími chuťovkami na občerstvovačkách.

„Občerstvovačky byly super, jedl jsem tam ty jejich sýry a salámky, sušenky, kešu, slanou vodu a Colu. Od supportu jsem měl šumáky GU, nějaké svoje tyčinky a gely.“

V jakém místě sis začal uvědomovat, že by z toho mohl být hodně slušný výsledek?

„Až na poslední občerstvovačce. Hned za mnou doběhli další dva závodníci. Chtěl jsem si převléct ponožky, vzít si něco svého, pořádně se najíst a napít, protože jsem měl i halucinace, ale prostě nebyl čas. Vzal jsem banán, u sebe jsem měl tři gely a ještě asi půl litru vody, takže jsem ani nedoplňoval a valil do cíle s tím, že už před sebe nikoho nehodlám pustit. A to se taky podařilo! To vše na banán a tři gely. Posledních 12 km jsem fakt pral. Ani nevím, kde se ve mně tolik energie vzalo, měl jsem chuť doběhnout i pátého, ale ten byl už daleko.“

Chystáš se v budoucnu ještě na tak dlouhý závod?

„Určitě. Láká mě i Orobie, ale zatím si nechám asi zajít chuť. Příští rok bych rád běhal ultra do plus minus 100 km.“

Takže sis to prostě zkusil, ale raději kratší a ne tak technicky náročné?

„Chuť tam je, ale na druhou stranu si říkám, že mám na takové závody asi ještě čas, ale uvidíme. Všechno je zatím otevřené, je tolik závodů a prostředí, kde bych se rád proběhl, že nevím, jestli to v tomhle životě stihnu.“

Letošní sezona je pro tebe velmi vydařená. Menší rekapitulace: LH24 1. místo v kategorii dvojic, Madeira Island Ultra-Trail 29. místo, Valašské kilo 1. místo ve dvojicích, L'Échappée Belle 6. místo. To je už slušná sbírka. Chystáš se ještě letos na něco?

„Jo, to máš pravdu, sám nevím, co na to říct. Je to moje teprve druhá sezona a (pro mě) tak úspěšná. Doufám, že to minimálně takhle půjde dál. No, letos možná ještě jeden kratší závod stihnu, ale uvidím, jestli se mi bude chtít závodit.“

Co příští rok?

„Příští rok je otevřený, na sto procent chci jít Istrii a její trasu Blue. Pak bych hrozně rád TDS nebo CCC (pozn. red.: jedny ze závodů v rámci UTMB), ale uvidíme, jaká bude forma. Třeba mě nadchne něco, nad čím jsem ani nepřemýšlel.“