gratuluju Buldokovi k heroickému výkonu, být pod tím sluníčkem šest a půl hodiny,to chce morál…
teď je jen otázka, jestli tohle utrpení byla motivace do budoucna…

Ano, bylo to laciné gesto, které se sportem nemělo nic společného. Díky bohu to neskončilo nějakým zdravotním průšvihem. Věřím, že pro příští rok to nebude motivovat další lidi, kteří teď mohli získat dojem, že na maraton se vlastně ani není třeba připravovat…

>> Orin, 12. 5. 2008 07:08:48

Nebylo to žádné laciné gesto – to může říci jenom ten, který by podobného výkonu nebyl nikdy schopen. Ač se to z pohledu mmohých může jevit jako směšné, Buldok podal skutečně heroický výkon (v němž vysoce překonal i dávného Tragéda), popral se tvrdě s nepříznivým osudem a stal se nakonec zaslouženým vítězem.

>> Orin, 12. 5. 2008 07:08:48

byl jsem jedním z negativních přispěvatelů ke článkům o Buldokovi. Nicméně pominu-li zdravotní aspekt celé záležitosti, můžu pouze smeknout před Zdeňkovou zarputilostí dotáhnout věc do konce. Věřím, že jeho další běžecká příprava bude méně hektická a trochu koncepčnější:-)

>> Orin, 12. 5. 2008 07:08:48

Laciné gesto není dle mého názoru šestihodinové utrpení na trati. Smekám před ním a držím palce do budoucna :) Koneckonců, i díky němu jsem začala s běháním a docela bych si přála mít jeho vůli.

Zdeňku gratulace. Zabojoval jsi skvěle.

Buldoku, bylo mi ctí být s tebou na trati. Až ti bude nejhůře, tak si pořádně zakřič! F.

Buldoku, gratuluju! Tvoje vůle a zarputilost je obdivuhodná.

>> Bering, 12. 5. 2008 10:29:02

I mě bylo ctí Franto být s Buldokem i s Vámi ostatními členy obou Buldočích štafet. Díky všem

>> Orin, 12. 5. 2008 07:08:48

A je to potřeba? Když se vsadí parta studentů, do limitu do cíle obvykle dojdou. Uznávám, že to není zrovna ladný běh. No a?

Buldoku, gratuluji!!!
Věřím, že se mnoho lidí, kteří dosud váhali a hledali výmluvy, proč nemohou nebo nechtějí běhat, rozhodne aspoń to zkusit. A pochybovačům jistě sklaplo. Paráda, tohle byl megakousek – a za rok o hodinu rychleji!

Buldoku, gratuluji!!!
Věřím, že se mnoho lidí, kteří dosud váhali a hledali výmluvy, proč nemohou nebo nechtějí běhat, rozhodne aspoń to zkusit. A pochybovačům jistě sklaplo. Paráda, tohle byl megakousek – a za rok o hodinu rychleji!

Člověk nedělá v životě vždy jen rozumné věci. Zdeňku, dokázal jsi, že jsi Buldok, gratuluji. Své další velké cíle však trošku víc plánuj:-)

No je to takové rozporuplné. Podle mého názoru to nejlépe vystihuje prostřední volba ankety – Buldog podal velký výkon, i když s jeho počínáním tak úplně nesouhlasím. Na svůj první maraton se asi měl připravovat o něco déle. Pak by z toho mohl mít pohodový zážitek a doběhl by v limitu bez zbytečného utrpení a zdravotního rizika.

Smekám a hlavně doufám že nekončíš…

>> Orin, 12. 5. 2008 07:08:48

Je maraton jenom o sportu? Každopádně Buldok a všichni, kteří dokončili, vlastně porazili mj. i největšího keňského favorita, který vzdal.

>> Stanislav Junga, 12. 5. 2008 11:03:41

Asi tak nějak. Rozhodně si zaslouží Buldok uznání, že závod nevzdal, a doběhl-došel do cíle a k tomu mu gratuluji. Další cíle budeš dlouhodoběji plánovat, a nebo to opět bude taková hurá akce ?

Děkuji všem za gratulace !!! A k otázce jak to se mnou bude vypadat dál : Nekončím ! Běhat budu i nadále, tentokrát už ovšem s rozumnou přípravou a s jasným cílem příští PIM celý zaběhnout a být na něj plně připraven ! Trénovat budu rozumně celý rok a to by nebylo, abych si svůj osobák nezlepšil 

Zdeňku – díky!


Zdeňku díky! Díky Bohu, že jsi to přežil. Díky všem kamarádům, kteří ti na trati dávali psychickou a zdravotnickou pomoc. Díky pořadatelům, že na tebe v cíli počkali! Smekám před tvojí velikou zarputilostí a Buldočí vůlí!
Gratuluji ti!
Současně pro ostatní, kteří prožívají a sdílí tvůj osud říkám, už druhý Buldok NE – stačí!!!!

Sebezničení není směr, jakým by měl jít amatérský a rekreační sport. Vždyť běhání je skutečně nádherné a člověku umí více dát, než od něho vezme! Člověk by však měl poslouchat svoje tělo a ne být jeho nepřítelem! Při přípravě na zdolání takové trati, jako je maratón, by vedle sebe měl mít zkušeného parťáka. Buldok měl – a Miloš během přípravy jasně ukazoval na chyby, kterých se Zdeněk dopouštěl a nakonec před samotným maratónem prohlásil : „už to, že se postavíš na start maratónského běhu je vítězství, neprohraješ, když ho napoprvé nedoběhneš!“ Myslím si, že ti, co to včera nedali, již dnes ví (nebo příští dny pochopí), o čem píši. Mnoho olympijských a jiných vítězů prohlásilo : „ samotné konečné vítězství je jen zlomek radosti , ale cesta k němu, to je to, co je nádherné“! Ani se tomu nechce věřit na úrovni vrcholového sportu, ale v amatérském sportu se pod to stoprocentně podepisuji!

Radek to na konci svého článku jasně vystihl. Většina z nás, kteří máme nějaké povědomí, co je to maratón, určitě váhá, na jakou stranu se přiklonit. Nicméně většina smeká před Zdeňkovou vůlí, která byla na maratónské trati vystupňovaná medializací jeho myšlenky a jeho běhu. V součtu vůle + myšlenka + osobní zarputilost však mohla vést až k „sebezničení“.
Jsem moc rád, že se Buldok dokázal dostat až do cíle a přeji jemu i dalším, kteří si včera sáhli až „na dno“, aby se z běžeckých ran vylízali co nejrychleji.

Jedno podstatné nám všem Buldok ukázal a připomněl. Když se chce a člověk má kolem sebe kamarády, kteří ti pomůžou, tak se podaří splnit mnoho snů a dokázat téměř neskutečné! Proto bych rád znovu podpořil myšlenku, pro kterou vlastně Buldok běžel maratón a oslovil všechny běžce, kteří spolu se mnou včera poprvé, či po několikáté, doběhli do cíle maratónu.

V době naší euforie, kdy cítíme ve své mysli a na svém těle, co nám včerejší maratónský, či štafetový běh dal, připojme se k „Buldočí“ myšlence a ještě dnes pošleme na konto Paraple za každých úspěšně zdolaných 10metrů jen jeden halíř, tedy zrovna těch 10, 20 či 42,20Kč.
http://www.buldok-tym.est … stranky.cz

Dokažme těm, kteří neměli takové štěstí a nemohou se pohybovat, že tu nejsou sami. Současně udělejme touto maličkostí sami sobě velikou radost!

Na závěr chci poděkovat všem, kteří včera se mnou na trati prožili krásné čtyři a půl hodiny za doprovod, veliký zážitek a nezapomenutelný den!

Veliké díky pořadatelům a všem dobrovolníkům na trati. Byli jste výborní a pozvedli jste PIM zas o kus výš!

Dík Vláďa Novák – vodič na 4:30! 

Obrovská gratulace! Já to chápu tak, že i když to bylo VELMI nerozumné, tak to rozhodně nebylo zbytečné a už vůbec se nejedná o laciné gesto. Podle mě se Buldok stal obrovskou motivací pro lidi, které potkala nepřízeň osudu, skončili se zdravotními problémy nebo na vozíčku a někteří z nich mají pocit, že těď už všechno skončilo a nic nemá cenu. My zdraví si to možná tak neuvědomujeme, ale lidé jako Buldok jsou velmi potřební, jsou inspirací a důkazem toho, že když hlava chce, tělo dokáže i nemožné a že má smysl se s tím prát a vzdorovat osudu a že naděje je tady vždycky, jen to nevzdat. A i když jsou peníze, které Buldok pro Paraple sehnal, určitě moc důležité, tak to co dokázal má pro ty lidi možná ještě větší cenu.

Jen aby se Buldok nestal z příkladu hodného následování (kterým je teď), příkladem odstrašujícím (tím jak se „huntuje“).

>> Šnek, 12. 5. 2008 14:07:50

Buldok v restauraci Olše rozhodně nevypadal zhuntovaně. Zářil, jako každý prvomaratonec a mezi stoly se pohyboval velmi lehce. Bylo mi ctí, když mi stiskl ruku.

>> PetrS, 12. 5. 2008 16:32:29

Dámy a pánové-asi to neradi slyšíte,ale Buldokovo počínání nemá se sportem a během samotným nic společného.Je to navíc z jeho strany velká nezodpovědnost a divím se Vaší zvláštní euforii.

>> Luevr, 12. 5. 2008 17:56:02

hmmm, co je na tom nezodpovedne? ved tym nikoho neohrozil a navyse odbehol/odchodil len tak, ako mu predosly trening a kotnik dovolil.

tiez som po operacii chrbtice pre zlomeninu (aj ked som nebola na vozicku)a pamatam sa aky to bol pocit znovu sa po 3 rokoch postavit na lyze, bicykel, ci zacat behat. aj ked beham pooomaly a mnohi na tomto fore by moje tempo povazovali skor za rychlu chodzu, ja si vzdy spomeniem na dni stravene na posteli a som vdacna za kazdy den, ked mozem ist behat. proste si to uzivam a myslim, ze to iste robi aj Buldok, ibaze s trochu vacsou publicitou. ja mu drzim palce!

I já se znovu přidávám ke gratulacím ke včerejšímu Buldokovu výkonu…možná ten výkon nebyl sportovním, ale neskutečně obdivuji Buldokovu vnitřní sílu a odhodlání a bylo mi ctí být součástí týmu!!! 

>> Stanislav Junga, 12. 5. 2008 11:03:41

Plný súhlas

Buldoku, ještě jednou velká gratulace. Vím, jak moc ses snažil běžet dokud to šlo a do chůze jsi přešel jen proto, že už prostě nohy nemohli běžet. Musím říct, že když jsem viděl Tvůj výraz ve tváři při doběhnutí na 30. km, myslel jsem, že je konec. Ale nakonec jsi po pár minutách pokračoval – a dokonce vtipkoval, že energy gel musíš konzumovat tak, aby bylo vidět logo sponzora. Jsi borec, jen tak dál!

>> Luevr, 12. 5. 2008 17:56:02

Kamaráde naše euforie pramení z více věcí, začnu setkáním nás všech včetně Buldoka u Prašné brány, dále kolegyalitou všech členů štafet v průběhu závodu, například děvčata čekala více než hodinu na 30. kilometru aby Buldoka podpořila, dále pomocí Franty a Oslíka k aspoň trochu rozmasírování bolavých Buldokových nohou a dále potkání většiny členů štafet v Těšnovském tunelu běžících Buldokovi naproti a pak také hromadný průběh Pařížskou ulicí až do cíle. Není toho na tu naši euforii docela dost krásných zážitků? Divíš se ještě kamaráde?
A k té nezodpovědnosti? Také jsem při pohledu na Buldoka na 30. kilometru nevěřil, že to dá, po masáži byl sice v krizi a v tom teple se mu ani nedivím, ale po našem překonání Mánesova mostu uviděl Buldok ceduli 33 a to ač mu bylo hrozně špatně řekl, že to už opravdu dokáže a jeho vůle je fakt obrovská a každého by jistě prověřila situace kdy jsme míjeli Čechův most a na dohled byl hotel Intercontinental kde na nás čekali naši kamarádi, Budokova Jana, syn a další a nás čekalo ještě 9 km, kolik z nás by to „být v jeho situaci“ zabalilo a šlo radši za nimi. Já bych za sebe ruku do ohně nedal a co Ty kamaráde nechceš to přístě zažít s námi? Ta euforie je nádherná!!!

>> Luevr, 12. 5. 2008 17:56:02

Život není jen sport a běh. Běhej pro život, ale nežij pro běh. Nevíme, zda běh přidává roky životu, ale víme však, že přidává život rokům. Náš největší úspěch není v tom, že nepadneme, ale v tom, že vždy vstaneme, kdykoli padneme. Kdo chce zvítězit sám nad sebou, nesmí sejít ze své cesty. Přemýšlej o tom.


 

I já mám z tohoto výkonu rozporuplné pocity. Maratónský běh je od slova běžet. Myslím si, že tato vzdálenost se má uběhnout (samozřejmě, když přijdou krize, je to něco jiného), ale tempo 6,5 km na hodinu už během není. Tyto výkony podle mého názoru degradují tutu královskou běžeckou disciplínu na pouhý turistický pochod a diváci, kteří vidí běžce-chodce po šesti hodinách na trati z toho mají určitě smíšené pocity. Takto vzniká dojem, že maraton může běžet každý, kdo se měsíc před startem v hospodě vsadí, že to uběhne, ale opravdu běžet maraton je o něčem úplně jiném.