Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookies. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Zavřít

Lysolaje, kde to je?

Lysolaje, kde to je?
foto: Hana a Martin Šanderovi

Evžen Ge | 21.06.2009 | přečteno: 6862×

Znám Prahu a okolí dost dobře, ale na Lysolaje jsem se pro jistotu podíval do plánu Prahy. Miloš Šimon mě zval asi před měsícem. Prý pořádá první ročník Lysolajského běhu a chtěl by, aby na startu bylo aspoň pár lidí. A sliboval, že obyvatelé Lysolají to připravují, bude to výborný a další propagační řeči, však to znáte.

 

Miloš je kamarád a výbornej chlap, a tak jsem se párkrát zmínil mezi běžci. Ale první ročník, okraj Prahy, radši jsem moc nepřesvědčoval. To jsem ještě netušil, co nás v Lysolajích čeká.

Do Lysolají se dostanete autobusem, pěšky nebo na kole. Volil jsem poslední variantu a už kus od startu mě vítal nezaměnitelný hlas Iva Domanského. Prezence běžela bezproblémově a první šok nastal při převlékání. Místo obvyklého kusu místa na chodníku šatny ve škole, lavičky, koberec, sprchy.

Jdu si proběhnout kousek trasy a zjišťuji hned tři potěšitelné věci. Výborné značení šipkami a tabulemi (při závodě doplněné dobrovolníky na každém rozcestí, takže zabloudit bylo opravdu nemožné), hezká trasa mezi loukami a krásné výhledy na Prahu z neobvyklého smě­ru.

U startu se mezitím hromadili běžci. Řada známých tváří (zřejmě Ivo zapracoval), ale i místní. K tomu příjemná trampská kapela a „běžecké“ počasí. Nakonec je nás na startu přes padesát. Trasa hned po startu odpovídá tomu, co ukazoval někomu Miloš. Na otázku po profilu řekl: „Je to rovina,“ ale rukou přitom naznačil výraznou vlnovku. Běžíme nahoru, dolů, nahoru, dolů… no, rovinky byly snad dvě. Na každém rozcestí místní nejen ukazují cestu, ale i povzbuzují. Posledních 600 metrů běžíme úzkými uličkami starých Lysolají, prudké zatáčky z kopce a poslední stoupák k cíli. Mám za sebou 6020 metrů a každého dobíhajícího vítá mohutný potlesk. A to i ty poslední, s časem kolem hodiny.

V cíli každý dostává sponzorský perník a salám. Vyhlášení vítězů je hned po doběhu posledních, paní starostka předává věcné ceny, za které by se nemusel stydět žádný závod. A pak ještě přesun na sousední školní zahradu. Táborák, buřty, pivo, není divu, že odjezd každý odsouvá a odsouvá.

Teď už vím, kde jsou Lysolaje, a třeba za čas budou běžci znát z Prahy Kunratice a Lysolaje. Vím, že po prvním ročníku to je hodně odvážné, ale za tu těžkou, ale krásnou trať, výbornou organizaci a nadšení Lysolajských by si to tenhle závod zasloužil.

 

Evžen Ge
P.S. Sára taky letěla, ale bolí ji zobák od krákání na diváky a tak nemůže klovat do počítače.


 

Výsledky závodu