TROCHA HISTORIE

Na Ještěd se v Liberci běhalo již ve druhé polovině 80. let, tenkrát ovšem po silnici a se startem u základní školy v Ještědské ulici v městské části Horní Hanychov. Účast v tomto běhu postupně vystoupala až na 200 běžců. Tehdejší ředitel závodu Oldřich Čepelka na ty doby vzpomíná takto: „Několikrát jsem měl pohovor s StB, protože se na náš běh hlásili také závodníci ze západního Německa, kteří se při této příležitosti setkávali se svými příbuznými z NDR, když to jinak nebylo možné. Kdosi, snad nějaký horlivý pošťák, mě zkrátka udal, že dostávám moc dopisů ze SRN. Tajní pak po mně chtěli, abych jim veškerou korespondenci předával ihned po obdržení, že ji musí prostudovat. Ignoroval jsem to.“

Olda Čepelka zajišťoval celkem třináct ročníků běhu na Ještěd, pak byla několik let přestávka, načež v roce 2004 vzkřísila závod jiná skupina vrchařských nadšenců z Liberce a okolí, v jejímž čele stáli a stojí Roman Koucký a bývalý vrchařský reprezentant Zdeněk Zoubek.

Ze silnice se běh přestěhoval do terénu, první tři obnovené ročníky začínaly v okolí volejbalových hřišť v Pilínkově a v roce 2007 došlo k poslední změně, když se start přestěhoval do Hodkovic nad Mohelkou. Město s organizátory spolupracuje tak, že poskytuje prostory pro prezentaci a sociální zařízení na radnici, před kterou je také start delší tratě, zatímco kratší, určená mužům nad 60 a 70 let, ženám, juniorkám a juniorům, startuje na 6. kilometru tratě mladších mužů v místě zvaném Rašovka.

BEZ JEDNIČEK

Po juniorské kvalifikaci před třemi týdny, která určila čtveřici chlapců a trojici dívek pro Telfes, se sešla v neděli na startu běhu na Ještěd většina české vrchařské špičky – s výjimkou našeho nejlepšího vrchaře Roberta Krupičky, který již dříve oznámil, že v Telfesu reprezentovat nebude.

Naopak Anna Pichrtová i přes udělenou volnou kartu ještě na Lysé hoře o účasti v kvalifikaci velmi vážně uvažovala. Bohužel, zánětlivé onemocnění nohy, které ji postihlo po vyhraném horském maratonu Valmalenco – Valposchiavo, se hojí velmi pomalu. Anička musela podstoupit vyšetření, které sice vyloučilo eventuální zlomeninu, ale i tak ji zranění na několik týdnů vyřadilo z tréninkového procesu. S těžkým srdcem musela Pichrtová v předvečer kvalifikace oznámit reprezentačnímu šéftrenérovi Václavu Fišerovi, že jí zdravotní stav nedovolí v Telfesu závodit. Do Rakouska však přesto pojede, bohužel pouze ve funkci členky komise pro běhy do vrchu při EAA.

KDO JE MARTIN KUČERA?

O čtyři místa v mužském týmu České republiky bojovali ze známých vrchařů Jan Havlíček, Pavel Brýdl, Jiří Žák, Petr Pechek, Dušan Podroužek, Jiří Voják, Richard Pleticha a Jan Hamr. S nimi se rovněž odprezentoval známý lyžařský reprezentant Jiří Magál, jehož vrchařské kvality jsou dostatečně známé (před několika lety například porazil všechny specialisty v závodě Dolní Morava – Králický Sněžník).

Téměř nikdo z přítomných ovšem neznal závodníka, kterého do Hodkovic přivezl veterán František Kolínek. Vytrvalec VSK Universita Brno Martin Kučera patří k oporám svého družstva v soutěžích na dráze, kde je jeho parketou 5000 m a 3000 m překážek. Vrchařsky však debutoval až na Ještědu.

Jak to během závodu vypadalo, popisuje Petr Pechek, který vše viděl zblízka: „Krátce po startu z vedoucí čtveřice odskočili Havlíček s Kučerou, který byl v úvodních fázích závodu dokonce iniciativnější. S nevelkým odstupem jsem běžel s Jirkou Magálem. Zdálo se mi, že Kučera má na Havlíčka na rovině a do kopce, slabší však byl v terénních sebězích, kterých tam bylo několik. Magál odpadl ještě před polovinou a Havlíček rozhodl závod pro sebe přibližně na desátém kilometru.“

Martin Kučera k tomu pouze stručně dodal, že to přijel do Liberce vlastně pouze zkusit a že by určitě neběžel, pokud by se jednalo o kvalifikaci stylem nahoru – dolů. První běžce zaznamenala technika v cíli v pořadí Havlíček – Kučera – Pechek a Černého Petra náhradníka vyfasoval čtvrtý Brýdl, protože na volnou kartu má zaděláno kroměřížský Martin Frei. Konečné slovo bude ovšem patřit atletickému svazu, který v tomto týdnu návrh nominace buď schválí nebo pozmění.

ŽENY „MUŠKETÝRKY“

Závod žen byl tentokrát obsazen mimořádně kvalitně. S výjimkou Pichrtové a loni druhé české vrchařky Pavly Matyášové (ta se v současné době teprve začíná rozběhávat po operaci kolena) byly na startu prakticky všechny ženy, které na kopcích něco znamenají. Potěšil zejména návrat Táni Metelkové, která se dostavila se všemi třemi dětmi a úlohu chůvy po dobu závodu převzala vrchlabská veteránka Michaela Mikásková. Kromě Metelkové byly dalšími kandidátkami reprezentace Pavla Havlová, Michaela Mannová, Iva Milesová, Helena Poborská, Ivana Sekyrová a Irena Šádková. Kromě těchto byla na startu i skvělá  běžkyně na lyžích Kamila Rajdlová.

Průběh závodu vyjádřila lapidárně Iva Milesová: „Táňa běžela jako srnka, chvíli jsem s ní držela krok a se mnou se o totéž pokoušela Míša Mannová. Brzy jsem ale poznala, že to nemá cenu a stáhla jsem se na druhou pozici. Velmi dobře běžela Helena (Poborská), už tolik nepřepaluje začátky jako dřív. Anka nám bude v Telfesu hodně chybět, určitou naději vidím v naší celkové vyrovnanosti. Nezbude asi nic jiného než se řídit poopraveným mušketýrským heslem ‚jedna za všechny, všechny za jednu‘.“

Za vítězkou Metelkovou postupně finišovaly Milesová, Poborská a Šádková. Náhradnicí se stala pátá Ivana Sekyrová, za ní dobíhaly Pavla Havlová, Renata Hájková a Michaela Mannová. Rajdlová, která se podobně jako Magál v pátek vrátila z náročného tréninkového kempu, doběhla devátá a únava se na výkonech obou lyžařských reprezentantů viditelně podepsala.

Určitá diskuse byla kolem tratí, které někteří závodníci považují za málo „vrchařské“.  Velezkušená Irena Šádková upozorňovala, že v Telfesu se vrchaři potkají s mnohem náročnějšími profily tratí. Problém je v tom, že u nás jsme schopni postavit mnoho vysoce náročných okruhů stylem nahoru – dolů, ale nemáme dost lokalit pro klasické tratě s maximální obtížností. Osobně se však domnívám, že všichni nominovaní muži a ženy jsou schopni zvládnout mistrovský závod v Telfesu úspěšně a že v tomto směru ještědská kvalifikace pořadí příliš nezkreslila.

Výsledky závodu

Web závodu