Maraton, o kterém se téměř nevědělo

Nutno ovšem dodat, že Amersfoortští nejsou žádní pořadatelští zelenáči a dlouhá léta pořádají tradiční půlmaraton. Letos, kdy město slaví 750 let od svého založení, tedy navíc přišli s maratonem.

Závod by zůstal českým běžcům naprosto utajený, kdyby Liberec a Amersfoort nebyla partnerská města. Když prezident jejich organizačního výboru oslovil vedení Liberce, v maratonském klubu  SK Maxtri Liberec jsme dlouho neváhali a potvrdili účast. Naše liberecká výprava nakonec čítala jedenáct závodníků a jednu závodnici. Tři z nás se vydali na trať půlmaratonu a zbylých devět na maraton.

Trať vedla nejen historickou částí města, ale běžci se seznámili i s okolím, kde je velké množství kanálů. K našemu velkému překvapení se nás pořadatelé rozhodli seznámit se vším atraktivním, co je ve městě k vidění. Nejprve jsme proběhli přes nástupiště amersfoortského nádraží, přes vlakové depo, přes vojenské muzeum, kde bylo možné vidět vystavenou bojovou techniku. Pak jsme se dokonce podívali i do zoologické zahrady, velké haly požárních jednotek, kde blikala všechna auta a dokonce i do ústavu pro duševně postižené, jejichž pacienti  zajišťovali jednu občerstvovací stanici.

Všude, kde to bylo možné, byli fandící diváci a pokud stihli přečíst jména na číslech, tak je nadšeně provolávali. Atmosféra byla úžasná a organizace celého závodu, který byl spojen zároveň s během na pět a na deset kilometrů,  si zaslouží také velkou pochvalu. Závod na 5 kilometrů běžela dokonce i starostka města, která se půl roku připravovala, přestože jinak prakticky vůbec neběhá.

Libereckým závodníkům se běželo poměrně dobře. Na začátku drobně pršelo, ale bylo teplo. Holandští běžci, když zjistili, že jsme z České republiky,  se snažili s námi komunikovat a povzbuzovali nás. Překvapivě hodně o naší republice věděli. Ovšem i náš závodník na vlastní kůži poznal zrádnost půlmaratonské trati. Tomáš měl již den před závodem střevní potíže, takže došlo k částečné dehydrataci. Mírně deštivé počasí ukolébalo jeho obezřetnost, takže podcenil doplňování tekutin. Na 19. kilometru se začal motat a pak úplně ztratil vědomí. Běžci okolo ho naštěstí stačili zachytit. V nemocnici jej dokonce ledovali a sráželi mu čtyřicítky horečky. Myslím, že pro všechny je tento kolaps určitým varováním pro dodržování tak často  zmiňovaného pitného režimu. Kapačkami mu prý doplnili celkem 9 litrů tekutin. Naštěstí se ze všeho poměrně rychle dostal a druhý den s námi mohl odletět domů.

Celkem běželo téměř 9 000 běžců, z toho něco více než tisícovka samotný maraton. Zajimavé je, že na tomto maratonu nebyla prakticky žádná účast významných zahraničních běžců. Vítězem se stal Paul Verkleij z Holandska s časem 2:52:16, což je ve srovnání s velkými věhlasnými maratony čas, který rozhodně vítěze neřadí mezi evropskou špičku.

Pořadatelům se do akce podařilo „zbláznit“ celé město. Na obyvatelích, ať už se podíleli jako pořadatelé, nebo přišli jen fandit, bylo vidět, jak se závodem žijí. Organizace byla srovnatelná s organizací velkých městských maratonů a vše bylo zajištěno s velkou pečlivostí. Tak jako na jiných velkých akcích nechyběla ani večerní pastaparty. Přestože pořadatelé deklarovali, že se jedná o jediný a neopakovatelný závod, nadšené ohlasy je trochu zviklaly, takže se nakonec napřesrok možná dočkáme opakování. Liberečtí běžci rozhodně nebudou chybět.

Webové stránky závodu

Výsledky českých závodníků: