Když neběžci pořádají (Park)maraton

Jaký je váš vztah ke sportu obecně? Provozujete nějaký aktivně?

PN: V současné době provozuju pouze in-line bruslení. Jako student a žák jsem aktivně dělal lehkou atletiku, běh především.

ZN: Nevadí mi :). Osobně jej neprovozuju, ale znám jednoho pána…

Jaký byl na škole váš vztah k tělocviku?

PN: Ve škole jsem měl k tělocviku velmi kladný vztah, myslím, že to jsme měli všichni. Byla to jistá forma vybití energie.

ZN: Brácha měl opravdu sport rád. Pamatuji si, že jsem jednou dostal digitální hodinky, na kterých byly stopky. Byl jsem z nich úplně u vytržení a bráchovi jsem pořád něco měřil. Samozřejmě mě nejvíc bavilo, když běhal. To bylo takový akční. Připadal jsem si jako trenér.

Kdy jste naposledy běželi a jak dlouhá to byla trať?

PN: Tak to už je hodně dávno a byla to sázka, že uběhnu šestikilometrovou trať bez vypuštění tempa. Tenkrát jsem vyhrál, dnes bych měl problém.

ZN: Naposledy jsem běžel asi před dvaceti lety na vojně. Vidím to jak dnes. Slyšel jsem hrozné historky, co všechno se může běžci stát, pokud přecení své síly. Bál jsem se, že umřu. To víte, na vojně máte jiný pohled. Za vším vidíte smrt.

Jaký je váš vztah k maratonu a maratoncům?

PN: K maratonu mám velmi kladný vztah a k maratoncům ještě větší. Přestože jsem kdysi běhal, tak na takovou dálku bych si netroufl. Prostě je všechny obdivuji a smekám.

ZN: Jako dítě jsem si myslel, že maraton je něco jako let na měsíc. Že ti, kteří jej běhají, chodí po školách na besedy a že jich je celkem asi 20 na celé Zemi. Dneska vím, že to je způsob života. Maratonec přemýšlí jako maratonec a chová se jako maratonec. Je trochu individualista, má sebevědomí i sebedůvěru a především vůli. Teď mě napadá, že mi chybí už jen ta vůle…

Jak vznikla myšlenka uspořádat Parkmaraton?

PN: To byl víceméně nápad bratra. On je ten, který to vymyslel, spolu jsme pak ladili detaily a podrobnosti.

ZN: Mám hrozně rád České Švýcarsko. Vyrůstal jsem tam. Říkalo se tomu tenkrát Česko-Saské Švýcarsko. A v tom společném názvu tkvěl původ myšlenky Parkmaratonu. Běh z jednoho parku do druhého. Jedině během si opět uvědomíte to spojení. Až budete na dně, nebo blízko dna, až budete zoufale vyhlížet cíl, tehdy vás napadne, že běžíte jednou krajinou, která není rozdělena vůbec ničím. Jen lidskou vůlí.

Jak daleko bylo od myšlenky k realizaci?

PN: Myšlenka byla velmi silná a pustili jsme se do realizace okamžitě. Bohužel jsme narazili na spousty překážek, které nám celý závod posunuly o jeden celý rok. A ani tak to nebyla procházka, ale shánění, přemlouvání a spousta práce kolem. Dá se říct, že určitě to trvalo minimálně rok!

ZN: Souhlasím. Asi rok. Bylo to něco nového, a tak to chtělo nový pohled zdejších institucí. Zvláštní bylo pozorovat, jak se některé věci posunuly. Před rokem vypadaly jinak než po roce. Například Velký zlom byl v samotné správě obou národních parků. Nejprve byly rozpačité. Bály se toho, že tam budou projíždět přenosové vozy, jezdit stovky doprovodných vozidel. Ti lidé znali maraton jen z televize. Já vlastně taky… Nakonec ale pochopili, že Parkmaratonec je jen běžný návštěvník parku, který dýchá o něco rychleji.

S jakými potížemi jste se při organizaci prvního ročníku potýkali?

PN: U prvního ročníku to byl zejména souhlas Vlády ČR. Bez něj bychom totiž náš maraton nemohli vůbec uspořádat. Pak také ty první kontakty s oběma parky. Nejprve nebyly příliš nakloněny. Časem se to změnilo a dnes jsou našimi partnery.

ZN: Rozhodně byrokracie, kterou příliš v lásce nemám. Představte si, že pořádáte běžecký závod a čekáte na zasedání vlády, jestli vám to odsouhlasí. Představoval jsem si, jak ministři vážně diskutují a říkají: „Tak jim to dáme, ne?“ Nejprve jsme si mysleli, že to nebude třeba, ale záhy jsme pochopili, že se bez jejich souhlasu opravdu neobejdeme. Nakonec jsme ho dostali 3 týdny před startem. Na hromadnou akci v národním parku to prostě muselo být.

Je pořádání druhého ročníku již jednodušší? V čem?

PN: Určitě je. Nemusíme už nikoho přesvědčovat, že to myslíme vážně, ale myslím, že první ročník to dokázal za nás. Lidé už nás znají a vědí, co od nás mohou čekat.

ZN: Určitě ano. Před rokem jsme měli myšlenku, ale neměli zkušenosti. Letos vlastně taky… Ale jednu zkušenost už máme a když se našim běžcům líbil loňský maraton, tak ten letošní je ještě víc potěší.

Nelitovali jste někdy svého rozhodnutí?

PN: „Litovat“ není to správné slovo. Někdy jsme byli naštvaní. Občas na nás někdo koukal a nechtěl pochopit, že sport je kultura. Kultura v pohybu. Mysleli si, že jim jdeme obsadit nějaké území a už jim ho nevrátíme. Dnes je to mnohem lepší.

ZN: Nelitovali. Tušili jsme, že to nebude úplně jednoduché. Nakonec to zas taková hrůza nebyla.

V čem si myslíte, že je Parkmaraton originálním závodem?

PN: Originalitu vidím ve dvou věcech. Za prvé je to neuvěřitelně krásná příroda, která přímo láká k pohybu a dává běžcům určitě spoustu energie, a za druhé je to určitě jedna z nejtěžších tratí, kde velké převýšení je určitá výzva i pro velmi dobré běžce.

ZN: Jednoznačně příroda. V tom nás nemůže v této zemi nikdo překonat. Kdo tu nebyl, neuvěří. Přijeďte, nadechněte se a uvidíte. Jo a taky jsme originální v ceně pro vítěze. My totiž po absolutním vítězi Parkmaratonu pojmenujeme jednu zatáčku na trati. Z loňska máme Daňkovu zatáčku v Krásné Lípě. Letos to bude jedna ze zatáček v německém Bad Schandau.

Kolik lidí závod zajišťuje a kdo to je?

PN: Závod zajištuje přibližně 30–35 lidí. Jedná se především o studenty a dále aktivní sportovce, kteří se starají o dozor nad závodem (rozhodčí, komisaři…).

ZN: Pak je to ale celá řada dalších pomocníků, kteří nám pomáhají jak před realizací, tak i v samotný den závodu. Máme třeba vlastní tlumočníky, organizátory na dvou místech (na startu i v cíli), zdravotníky. Celkem to bude takových 60 lidí.

Na co se nejvíce mohou těšit letošní účastníci?

PN: Letošní závod se poběží v opačném směru, takže vlastně z kopce. Protože je možné se předem registrovat na našich stránkách, tak už dneska víme, že i běžců bude určitě více. Bude tedy i větší konkurence mezi závodníky…

ZN: Každý běžec bude automaticky pozván na Koncert pro přírodu Bratří Ebenových. Takže se trochu uvolní, vysprchují, protáhnou a my je autobusem přivezeme z Německa zpět do Krásné Lípy, kde večer bude koncert. Parkmaraton se koná v den oslav Českého Švýcarska. V Krásné Lípě bude od rána pestrý program. Setkání majitelů motocyklů Čechie Bohmerland, Mezinárodní folklorní festival, staročeský jarmark a večer koncert. Naši běžci mohou přivézt celou svoji rodinu a nemusí se bát, že jim večer děti řeknou: „Táto, kdes byl tak dlouho?“ Těšíme se!

WEB PARKMARATONU

ÚDAJE O ZÁVODĚ V TERMÍNOVCE NA BEHY.CZ