Mně se článek náhodou líbí :) Minulou zimu jsem měla auto asi týden v servisu a potřebovala jsem se dostávat nějak do práce. Ráno jsem tedy vyrazila v běžeckém, doběhala na autobusovou zastávku a busem dojela zbytek cesty přes město. V práci převlíct a odpoledne to samé obráceně. Z města jsem odjela několik zastávek busem a zbytek cca 5 km doběhla domů přes les. Takže – chápu 

>> LemonaidLucy, 27. 12. 2010 15:20:16

prý jsme všichni magoři :D :D

>> hugo, 27. 12. 2010 16:29:23

:D :D :D

>> ta_co_tancisvlky, 27. 12. 2010 16:16:39

To, co jsi delala, to je neco jineho (to povazuju za to spravny blaznovstvi:-)), ale nechat rodinu a bez predchozi domluvy vyskocit z vlaku, to uz zavani tim, ze dotycny ma uz prioritu nekde jinde, jak pise dolezalj Pokud teda clanek neni nadsazka.

Ja bych taky z vlaku klidne vyskocila a dobehla si to, ale ne po predchozi domluve s druhou polovickou, tim, chudakem, ktery nakonec musi odtahnout jak deti, tak nakupy (bez domluvy snad jedine v pripade, kdybych vedela, ze budu v cilove zastavce driv nez vlak:-))

A ted jsem k tomuhle tematu nahodou narazila na krasny citat z nedavneho clanku Milose Skorpila:

„Člověk je tak silný, že dokáže uskutečnit své sny, nesmí to však nikdy dělat na úkor jiných. Sdílené štěstí se násobí počtem těch, kdo ho sdílí s námi a sdílený smutek se umenšuje počtem těch, kdož ho s námi prožívají.„

(a co to ma s tematem spolecneho? ze tech endorfinu z behu bude mnohem vic, kdyz budu vedet, ze ten chudak, co jsem ho nechala s nakladem hodnym muly ve vlaku, mi to preje, a neproklina me:-))

>> LemonaidLucy, 27. 12. 2010 17:58:56

Být na jejím místě,vyskočila bych z vlaku příště já a doběhla si domů (záleželo by na tom, jak velké by byly děti)

>> LemonaidLucy, 27. 12. 2010 18:24:04

To je altruistický přístup, který dnes není zcela obvyklý … Každopádně, dobré vyvážení egocentricky laděného článku!:-)