ZÁPISKY HOBÍKA: Chci běhat, ale nejde to

Jsem vážně moc rád, že si běh vybudoval stabilní pozici v mém životě. Nesnaží se povyšovat nad ostatní mé aktivity, ale snaží se s nimi vyjít. Bohužel, vždy jedna musí mít navrch. Celý život se splašil a uhání, co to dá. Nemám ani čas zastavit a zhodnotit, jak mi to jde. A to nemyslím zrovna běhání. Prostě jen a jen práce.

Běh je záliba na roky a tak několikadenní výpadek by neměl být problémem. Možná ani přerušení na delší dobu. Vzpomínám na společný výběh s Shadowem, který říkal, že měl mnohem delší výpadek kvůli zranění. Taky hodně běžců začíná s během později. Někde jsem četl, že nejvíce běžců je kolem dvaceti a čtyřiceti let.

Třicátníci mají hlavně rodinu a práci. Koníčky skoro neexistují a sport už vůbec ne. Je ale možné, že se snažím jen tak ukonejšit. Když jsem začínal běhat, tak jsem si myslel, že těch pár minut si vždycky najdu. Běhal jsem sice mnohem méně, ale aspoň běhal. Teď na to prostě nenacházím vůbec žádný čas.

Je tohle ta pověstná ztráta motivace? Vždyť já bych chtěl běhat. Celý den si říkám, že večer půjdu, a nakonec je sedm večer, já dorážím domů z práce a už to nejde. Nikam se mi nechce. Veškerou mou energii si utrhla práce a já už chci začít relaxovat na druhý den.

Jsem strašný perfekcionalista a tak nedokážu dělat věci jen tak na půl. Podívám-li se na poslední svůj zápisek, tak nejen, že jsem dostal příšernou známku, ale i komentáře byly hodně kritické. Ivo dokonce označil mé zápisky a používání slova hobík tak, že jsem celkově mimo mísu. Jenže mně je úplně jedno, jak si budu říkat. Chci běhat pro radost z toho, jak mi to jde, a občas si zaběhnout s nějakým spoluběžcem.

Jsem každý den smutný a koukám na své běžecké věci. Pozoruji, jak zase pomalu ale jistě nabírám kila a natrénovaná vytrvalost jde někam. Zažili jste něco takového? Co vám pomohlo? Beru cokoliv, ale je mi jasné, že jednoduchý recept není. Žádná super pilulka jako na hubnutí. Jak si ale dodat tu běžeckou euforii?

Nemůžu nějak zásadně omezit práci, to by bylo sobecké hlavně vůči lidem kolem mne. Je mi jasné, že se neviditelný trojúhelník rodina-práce-koníček (běh) zase zbořil. Naposledy, když to odnesla rodina, tak jsem to vyřešil s ní a bylo to super. Je tu rozhodně spousta běžců a hlavně běžkyň, které to znají. Práce a rodina, nic z toho nechceme zanedbat. Teď to odnesl běh a tak se ptám vás, vy jste má běžecká rodina.

Tomáš Rokos