ZÁPISKY HOBÍKA: Nejsem v tom sám
Na začátku tohoto seriálu jsem psal, že nevím, jak dopadne, a že to rozhodně nemusí být success story. Po minulém dílu je mi naprosto jasné, že mám kolem sebe super lidi, kteří mě padnout nenechají. Nejsem totiž sám. I když je běhání sport pro jednotlivce a naprostou většinu času běžím sám někde v lese, stejně záleží na tom, s kým si mohu běžecky pokecat.
Několik lidí mi i napsalo, že jsem pro ně takový virtuální tréninkový partner a pomáhám jim projít si podobnými začátky a překlenout problémy. Jestliže mé zápisky tady alespoň někomu pomáhají v běhacích začátcích anebo jsou úsměvným tápáním pro zkušené běžce, tak jste mi mé úsilí minulý týden plně oplatili a já jsem vám všem moc vděčný.
Zjistil jsem taky, co vlastně tento můj výpadek způsobilo. Byl to můj plán, kdy se běhat chodí večer po práci. Jenže ona rodina a jiné aktivity, které ruku v ruce se zvýšením pracovního nasazení v pozdně odpoledních hodinách způsobily totální selhání plánu. Tedy že je vše večer hotovo a jde se běhat.
A tak jsem si sedl a sepsal všechny věci, které chci anebo prostě musím za den udělat, a přiřadil jim odpovídající čas. Chvíli jsem si připadal jak ten potenciální manžel z básníků, který přesně věděl, kdy bude povýšen a kam pojede na dovolenou. Času je prostě málo, ale najednou bylo naprosto jasné, kdy to půjde.
Se zajímavou radou přišel Witty, pravidelný výběh s někým jiným. Pokud si tak vzpomenu, kdykoliv jsem běžel s někým, tak mne to nabilo elánem do dalšího běhání. Další důvod proč vám závidím Stromovku a Miloše. Budeme muset tady na severu taky něco takového založit.
Nosit svou kůži na trh a navíc ukazovat, že jsem zranitelný, není jednoduché. Mně se to vyplatilo. Množství a hlavně lidskost komentářů mě utvrdila, že Behej.com je místem, kde se na vás mohu spolehnout. Možná je to i vodítkem pro ostatní. Než s běháním seknout nebo se nechat odradit, raději vyzkoušejte fórum nebo poradnu. Anebo mi pošlete email, jestli se chcete zeptat na něco explicitně mě.
Za poslední týden už mám zase naklusáno přes 30 km. Docela mne potěšilo, že se nedostavila žádná velká ztráta kondice. Spíš jsem si hezky odpočinul. I to možná tělo potřebovalo.
Tomáš Rokos