ROZHOVOR: Moc se mluví o běžeckých pomůckách, ne o pohybu samotném
Nové číslo časopisu Běhej se skoro celé točí kolem obyčejného běhání v přírodě. Zbyla nám spousta materiálů navíc, které by ale neměly zapadnout. Jedním z nich je rozhovor s autorem nového webu o přirozeném běhání. Letos 32letý filmový režisér Jan Dufek z Prahy má na běhání vyhraněný pohled a nebojí se jej obhájit.
Na květnovém maratonském expu bylo jasně patrné, kolik lidí dnes prodává běžecké věci, aniž by sami běhali, nebo je aspoň vyzkoušeli. Je přirozený běh (nebo jakkoliv jej nazveme) reakcí na přehnanost vstupu komerce do běhu?
Určitě ne. To čemu se dnes říká v některých kruzích „přirozený běh“, je přece jen základ, fundament jakéhokoli běhu. Je to jako motor a auto. Není oddělitelný od nějakého „jiného“ typu běhu. Na druhou stranu je pravda, že ve světle obrovské a invazivní komercionalizace se o tomhle základu čím dál tím víc mluví. Je to asi přirozené, že ve chvíli, kdy se čím dál víc rozevírají nůžky mezi světem prodeje „pomůcek“ a pohybem samotným, objevují se tendence jednotlivé póly oddělovat a pojmenovávat. Ale v základu je to stále jedno a to samé.
Když se vráím k analogii s autem, vypadá to, jako bychom se v posledních letech moc zabývali tím, jak dobře nám v autě hrají repráky a jakou vůni vybrat do autoosvěžovače a najednou nám začíná docházet, že hlavní je motor a kola – bez kterých nikam nedojedeme – a obracíme svou pozornost k nim.
Je přirozený běh doménou měst?
Asi v určitém smyslu ano. Ale spíš to souvisí s viditelností extrémů. Těžko se budu „vracet k přírodě“, pokud žiji na vesnici – to lze pouze z pohledu města. Podobně je nějaká „umělost“ současného běžeckého světa víc vidět v aglomeracích, kde jsme obklopeni reklamou na „pomůcky“ a tlakem na výkon, a proto je možné se vůči tomuto trendu vyhraňovat.
Považuješ přirozený běh za vyšší fázi běžecké „kariéry“ nebo jen jednu z jeho větví? Zrovna ty nemáš dlouhou běžeckou minulost, že?
Tady asi narážíme na problém slova kariéra. Je tisíc přístupů k běhu a tísíc možných cest kudy se ubírat. Někdo klade na první místo výkony, někdo se snaží udržet tělo v pohybu, někdo hubne a někdo běhá zkrátka proto, že ho to baví, že mu to přináší specifický druh uspokojení.
Pokud bychom se pokusili definovat esenci „přirozeného“ přístupu k běhu jako: „prostě se proběhnout, nezávisle na čase, objemu kilometrů, výkonu; pocítit spojení s tělem a pohybem, který je pro něj přirozený; užít si volnosti a svobody, kterou běh nabízí“, pak pro někoho to může být jádrem běžeckého života, pro někoho jiného odpočinkem mezi závoděním a pro někoho, kdo je zaměřen výhradně na zvyšování výkonu, to může být něco zcela nezajímavého a neefektivního.
Ale mám pocit – založený na rozhovorech s běžci a čtení běžeckých zápisků všude možně, že není možné dlouhodobě běhat a nenarazit na základ, esenci běhu, tedy to, o čem dnes mluvíme jako o „přirozeném běhu“. Dokonce mám pocit, že čím déle člověk běhá, tím víc se stává běžcem „z podstaty“, a je u toho vlastně jedno, jestli k tomu navíc závodí, prodává boty nebo trénuje na osobní rekord na maratonu.
Když pozoruji generaci starších běžců, kterým je přes šedesát let, je krásně vidět jedna věc: mají stejný základ, jádro, běžeckou přirozenost, ale vyrostli v jiném prostředí, v jiných podmínkách, a tak běhají v jiném oblečení, používají jiné vybavení, jinou terminologii. A i když asi stále řeší „za kolik něco zaběhnou“, motivace už je někde jinde. A právě tahle motivace – ta která je společná nám všem, co běháme, ať už ji vidíme, nebo ne – je vlastně to čemu se dnes říká „přirozené běhání“.
Pokud to řeknu ještě jinak: není „přirozených“ a „nepřirozených“ běžců: jsou jen lidé, kteří si více nebo méně uvědomují podstatu běhu, jeho esenci a to, jak je v nás všech přirozeně vrostlý. Takže by se vlastně dalo odpovědět: „přirozený běh“ není vyšším stupněm běžecké kariéry, ale jeho základem.
Proč běhá přirozený běžec? Má nějaký hlubší cíl? Kdyby komercializace a uspěchanost společnosti ustala, přestane i on běhat?
Čím déle mluvím s různými běžci, tím matnější mi připadá důvod, proč běhají. Ten „hlubší cíl“ je totiž asi přítomný jen za běhu a i když jsem se sám mnohokrát snažil (a snažím a budu snažit) ho popsat a předat, zůstávají z něj jen cucky. Ale odpověď na tuhle otázku (a vlastně i ty další) souvisí s tím, že není přirozených a nepřirozených běžců.
Kdyby ustala uspěchanost a komerční tlak, byli bychom všichni „přirození běžci“, čímž bychom vlastně zmizeli, protože by nebylo vůči čemu se vyhranit!
Komentáře (Celkem 68)
Olomouc
321919 29.05.2011 22:42:01
>> SlavoK, 29. 05. 2011 21:36:15
Nikdy jsem se necítil povolaný někoho přesvědčovat o správnosti právě mých názorů
skalka 29.05.2011 22:53:54
No to je ale nadělení (pane Jonáš), taková pojmová šlamastyka od toho pána… A má na té fotografii takový vyhraněný kukuč, pardon, pohled! A jak to myslel s tím přirozeným během? Co budeme dělat?
- Podívej se na jeho nový web (Melicharová)… Na co, jeminkote, to neznám.- Nevadí, neruš.- No ale když je přirozený běh (i když nevím, co to je), tak je taky nepřirozený, že jo? To bude nejspíš takovej ten špatnej, nedokonalej… No jak bych ti to… abys tomu rozuměla. Běh je jeden, ale když se začne hejbat, tak je jich moc… Néé, těch běhů? No jistě, je třeba právě ten dokonalý, ale taky pajdavý, klopýtavý, drobivý, skákavý,strojový a neurotický… Už vím (pane Jonáš), taky je kymácivý, těžkopádný, ale i lehkonohý, poskakující, rázný, dynamický… No ty se rozjíždíš (Melicharová), tak abys věděla je často chaotický, vrávoravý, únavný, šouravý, šmatlavý, bázlivý, plouživý, šilhavý… Ne ne, já ho vidím, je krásný, uvolněný, voňavý, ladný, silový, dravý, mírný, líbezný, lákající, usměvavý, vyčkávající, povzbudivý, uhrančivý… No no no, zadrž! A víš, co vidím já? Už se blíží – naštvaný, vzteklý, zamindrákovaný, zavádějící (do bažin, Melicharová!), klamavý, rozkocaný, rozháraný a rozhádaný, a basta. No, možná je i trochu upejpavý, slečinkovský, žinantní, ale přece kyrysarský!
Představuješ si je (Melicharová)? Představuju… (pane Jonáš). To je krása… No a tak si ještě představ, že každý si najde svého nositele – běžce. – A nemůže to být naopak? Možná že může…A jdi už spát (Melicharová)! Howgh!
Já vím, je to dlouhé a mimo „zdejší žánr“, ale nějak mi to nedalo… Jsme jenom lidé, že
rudo 29.05.2011 23:52:23
dokaze clovek na kole obicyklovat cele Franzuzsko ? a ak hej kto to dokaze najrychlejsie ?
tak zacala prirodne prirodzena biocyklistika.
dnes – len ciastkove useky, presuny letecky vlakmi a autobusmi, na 1 cyklistu asi 12 aut v sprievode. Kto dokaze previest cely tym TdF s podporou 12 aut na kolo, tak aby nik nebol pozitivne otestovany ?
Born to Cycle –
kedysi sa na kole – bez aut – obicyklovalo Francuzsko.
Černé Voděrady
MartiNo 30.05.2011 09:09:32
>> skalka, 29. 05. 2011 22:53:54
čtu Melicharovou až ráno, a děkuji, to nám ten pracovní den pěkně začíná
(mmch naprosto přesně jsi popsala mé pocity z článku)
PeterFabok 30.05.2011 10:29:38
len uvedomele vykonavanie nejakej cinnosti pre jej samu podstatu nas posuva dalej – to je presne to kracanie po ceste(ktora je dolezitejsia ako ciel a realna) a zotrvanie na nej. vsetko sa odohrava v pritomnosti!
ci ma niekto taky alebo onaky nazor je pre optimalny zazitok irelevantne. dolezite je, ci nastava alebo nie.
Honza kraca po zvolenej ceste v hladani optimalneho prezivania a synergie. a take hladanie je na cely zivot. v dnesnej dobe je uz samotne zotrvanie nestandardne.
problem rozhovoru na 1 stranku o tak komplexnej veci moze byt ten, ze sa nakoniec citatel nic nedozvie, resp. ma pocit, ze je to povrchna a tendencna zlatanina. pokial s niekym robim rozhovor a mam moznost mu polozit relativne maly pocet otazok, vysledok je VZDY zavisly na umeni pytat sa. preto nechcem riesit obsah rozhovoru.
Honza dostal priestor a vyuzil moznost ponuknut postoj. Hodnoti urcite veci a vyhranuje sa voci nim, ale z nikoho si nerobi posmech – a uz vobec nie z niekoho nazorov, ani z toho, v akom stadiu „vyvoja“ sa kto nachadza.
ten pan nie je Maraton3r ;) preto sa trochu cudujem sarkazmu niektorych reakcii…
nepolemizujem ani o obsahu sdeleni, ani o forme, ako je to podane, len fandim kazdemu, kto hlada a vytrva.
minusky sem!
Praha
mapo 30.05.2011 10:50:35
Nevím jak ze samotného názvu článku, ale z rozhovoru aspoň mně jasně vyplývá, co je ta „přirozenost běhu“, prostě jen jednoduchá a primitivní touha člověka „běžet“, je jedno v čem, kvůli čemu a ve finále asi i jakým způsobem. Je to prostě uvnitř nás, touha se rozběhnout, cítit vítr ve vlasech, na tváři, zastavit se třeba na nějakém kopci a podívat se dál do kraje, být součástí toho všeho kolem, protože my můžeme, my tam prostě doběhneme
A ještě k Honzovi – v sobotu běžel 6 H ve Stromovce, v sandálech, a pak v pětiprsťákách.
PeterFabok 30.05.2011 11:32:58
>> SlavoK, 30. 05. 2011 10:37:21 lebo tak to uz raz chodi ;)
Kamhajek
Kajmann 30.05.2011 11:46:55
Jako uživatel tohoto webu, kde se bavíme hitparádou naběhaných kilometrů, žebříčkem běžců, zapisujeme si osobáky, atd., mám za přirozené rychleji, více, lépe. A pokud mi má něco „fujtajblkomerčního“ pomoci, tak si to „přirozeně“ obstarám (pokud na to mám! ). A to není sarkasmus…
Komsomolec 30.05.2011 13:20:02
>> onkbott, 29. 05. 2011 13:09:52
Ve srovnání s ostatními články na tzv. sportovních webech, protkané reklamou a v reklamě zabalené, patří tahle úvaha k velmi pěkným a inspirujícím. Jen se nedat a psát (točit?) o pohybu a sportu dál a dál. Ahoj
tomlee 30.05.2011 13:23:29
Přirozený běh ? A co takhle přirozené bydlení ? Že bych začal hledat nějakou jeskyni? Dělám si samozřejmě legraci. Ale myslím si, že je většina lidí svéprávných a sami si vyberou, co jim nejlépe vyhovuje. Někdo běhá bez bot po lese (i já to zkusil a je to fajn), jiný má zas na každé ruce dva sportestry (také s jedním běhám) a v uších mp3ku a může to být pro něj taky fajn. Zkrátka když někdo zvedne zadek ze židle a jde pro sebe něco dělat, tak mu fandím a neřeším, že u toho vypadá třeba trochu „nepřirozeně“ .
Černošice
Mary 30.05.2011 13:52:10
Na téma „přirozeného běhu“…
Zdeněkz76 30.05.2011 14:00:12
Já furt nevím, jestli jsem přirozený, nebo ne. Osobně si myslím, že ano, protože: Běhám s menšími či většími přestávkami už od 1.třídy a jen tehdy, když se mi chce, když si stanovím nějaký cíl, metu, jenom když mě to baví a třeba i po roční pauze se do toho znova pustím. Mezitím dělám úplně jiné sporty, protože když nevidím na konci tu „cílovou pásku“, tak mi to prostě nejde. Ale i když většinu života spíš lezu, tak běh zůstává srdeční záležitostí.
Kamhajek
Kajmann 30.05.2011 14:08:14
>> Zdeněkz76, 30. 05. 2011 14:00:12
Prostě přirozeně – zlatá střední, užívat si všech forem běhu (naplno, volně, naboso, v botách), nestydět se běhat jen tak v plavkách a naboso na cyklostezce plné inlajnistů a zároveň nemít špatné svědomí, když si jdeš koupit speciální běžecké ponožky.
Jsi přirozený už jen tím, že nevíš jak na tom jsi.
Ustí nad Orlicí
majkp 30.05.2011 15:21:15
Ja si hlavne myslim ze se dneska vsechno moc resi. Sedi se na zadku u pocitacu a o kazdy kravine se vedou obsahly a casto i vasnivy diskuse ze vsech moznych i nemoznych uhlu pohledu. Vsechno se musi pojmenovat a spousta lidi sou odbornici na vsechno…
Proste kdo uz nejakou dobu neco dela (beha/jezdi na kole/plave/<dopln cokoliv jinyho>) uz stejne davno umi rozlisit co mu vyhovuje a co ne. Nenecha se oblbnout nejakou reklamou. A kazdy to dela po svem, nebo si to najde a nebo se zepta tech zkusenejsich. Nekdy se spali a pak to dela jinak. Nekomu ty super vytlumeny botky nebo prilehavy cyklisticky dresy proste vyhovuji, jiny na kole preferuje volny sortky a nafoukly nohavice a nebo beha bosej. Nekdo zamiri sam do lesa mezi veverky, nekdo se rad hecuje s kamarady a zamiri na zavody do mesta.
Ze vseho nejhorsi je kdyz okolo ruznych nazoru vznikaji tabory a navzajem (v lepsim pripade) se sobe vysmivaji, naznacuji ze to jak to delaj oni je lepsi nez Ti druzi. Proc se musime vuci necemu jinymu vymezovat? Web je toho plnej. Zit a nechat zit.
Kdyz sem zminil to plavani, copak je podle odborniku prirozeny plavani, cubicka jako pejsci, delfin jako delfin, nebo prsa jako zaby? Kraul nebo nedejboze znak asi ne…:-))
pam65 30.05.2011 15:32:27
>> majkp, 30. 05. 2011 15:21:15
Zrovna u plavání něco podobného je. Česky se tomu říká totální plavání (zjednodušeně splývavý kraul) – a funguje to jak technicky, tak duševně (aspoň, co jsem vyzkoušel).
rudo 30.05.2011 22:56:02
>> majkp, 30. 05. 2011 15:21:15
obtekanie vodu po povrchu tela.
po kozmickych plavkach alebo po pokozke, po vyholenych nohach alebo po chlpatych, naolejovany alebo nasuchu, napumpovany vzduch cez zadok ?
v jednej dobe australsky tim to dotiahol az tak daleko ze vsetci plavci mali asthmu (teda povolenie striekat ventolin pred zavodmi) mali super uzke a super tesne kozmicke plavky ktore na povrchu mali strukturu okopirovanu z pokozky zraloka a celotelovy ubor bol tak tesny a nepriepustny ze aj ked ten cez zadok napumpovany vzduch unikol ako prd, zostal stale zachyteny vnutri „plaviek“ a nadnasal na hladine.
Kamhajek
Kajmann 30.05.2011 23:57:21
>> rudo, 30. 05. 2011 22:56:02
Aha, zajímavé…zapomněl jsi upřesnit, že šlo pravděpodobně o tým australských školáků, nudících se na mejdanu . Přiznám se, že mě normálně tvé vtipně recesistní rozprávky nechávají chladným, ale tímhle jsi mě fakt dostal!
Zdeněkz76 31.05.2011 10:10:53
>> majkp, 30. 05. 2011 15:21:15
Naprosto s Tebou souhlasím. Tvorba takových táborů je dost vidět třeba v cyklistice, která je poměrně drahým sportem. A proto (co jsem tak pochytil) jsou mnozí schopni vést dalekosáhlé diskuze o tom, že když máš kolo za 20 a ne za 80, tak co lezeš na silnici/do terénu a kdo je větší vůl, jestli ten na Authoru či na Cannonu…myslím, že zde je otázka přirozenosti mnohem, mnohem ožehavější, nehledě na cyklo boom, který v minulých letech posadil na kola lidi, co se kvůli image nestydí těch 80 tisíc dát…
Bratislava
andyxx7 31.05.2011 10:22:20
>> Zdeněkz76, 31. 05. 2011 10:10:53
…a ktory ta potom zrazaju v lese z chodnika do krikov, lebo oni su pani cyklisty
jmaselnik 31.05.2011 15:40:35
>> Zdeněkz76, 31. 05. 2011 10:10:53
člověče a kde jsi takové diskuse mezi cyklisty pochytil? Jezdím už dost let, ale s podobně ujetým názorem jsem se nikdy nesetkal. Jo, řeší se sady (campa shimano a nověji sram), gumy, ale obecné ostouzení kvůli ceně kola neznám. Proč by se měl někdo stydět dát 80k za kolo mi není jasné (sám jsem dal víc a nestydím se ani trochu, naopak, mám z něj radost). Za sebe bych řekl, že daleko větší peklo dělají podobné příspěvky na téma „znepřátelených táborů“, než samotní členové těch táborů. Dovolím si ještě poznámku k totálnímu plavání: byl bych tady opatrný s onou „přirozeností“ či rozdílu proti „normálnímu“ plavání. Je to do značné míry marketingový trik využívající relativní technické složitosti plavání. Stačí se podívat jak už desítky let plavou třeba patnáctistovkaři či dálkoví plavci, kteří o MUP nikdy neslyšeli Prostě jak napsal majkp: všechno se moc řeší, místo aby se moc něco dělalo.
Hodnocení příspěvků
Pro hodnocení příspěvků se nejprve musíte přihlásit.
Pokud ještě registraci nemáte, můžete se zaregistrovat zde.
Pro přidání komentáře se musíte přihlásit nebo registrovat, pokud ještě registraci nemáte.