Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookies. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Zavřít

ZÁPISKY HOBÍKA: Společný výběh

Tomáš Rokos | 01.06.2007 | přečteno: 5275×

Jednou z úžasných vlastností člověka je radost ze sdílení svých zájmů a radostí. Pro mne je běh velkou radostí. Naprostou většinu času běhám sám, ale občas se naskytne ten super okamžik a je nás víc. Pak je běh opravdová pohoda a dodá velkou energii. Proč jsem se toho vlastně bál?

Pokud bych tento zápisek psal před svým prvním společným výběhem, určitě bych popisoval strach. Strach z toho, jestli budu stačit, jestli se neztrapním, jestli mi nedojdou síly a podobně. Nevím, čím to je, ale český amatérský běžec se strašně podceňuje.

Měl jsem možnost to srovnat s úplně jiným přístupem. Na služební cestě jsem zažil společný výběh naprostých začátečníků. Většina z nich běžela úplně poprvé, i když je možné, že po delší době, ale to vážně delší. Věkový průměr hodně převyšoval můj věk. A styl? Žádný a všechny dohromady.

Ti běžci byli šťastní. Žádný strach nebo obavy ze ztrapnění. Obava, že někdo nebude stačit? Tam nestačili všichni, ale všichni různě. Na společném strečinku, na závěr tříkilometrového výběhu, jsem je pozoroval a přemýšlel, jak je možné, že se k tomuto odhodlali.

Teď už mám za sebou několik společných výběhů a můžu s klidným srdcem říct, není čeho se bát. Nikdo nepočítá, že ve skupině dá hodnotný intervalový trénink. Společný výběh je speciální typ regeneračního běhu. A trasa získává naprosto jiné přívlastky.

Krásnou ukázkou je můj zážitek z poslední soboty. V pátek jsem si zaběhl svůj oblíbený okruh a měl toho docela dost. Trasa je kopcovitá, a tak se nedá brát jako úplně relaxační. Den na to mě drakobijce v podstatě ukecal, že se společně proběhneme. Že prostě přijede a dáme nějakou mou trasu.

Počasí vypadalo, že nebude nic moc, ale my jsem si řekli, že do toho jdeme. Pár minut po tom, co jsme vyběhli, začalo pršet a v dálce byla slyšet bouřka. Samozřejmě, jak jsme se vraceli k domovu, déšť ustával a nakonec to dopadlo tak, že za celou sobotu pršelo jednu hodinu a právě tu jsme si šli zaběhat.

Pocit se ale nedá srovnat. Suprově jsme pokecali a já doběhl nabit novou energií. Tempo bylo trošku rychlejší než den před tím, ale pocit řádově lepší. Sám bych asi běžet nešel, ale takhle to stálo za to a já jsem parťákovi právě za to vděčný.

Společný běh vůbec není něco, z čeho by měl mít začátečník strach. Právě naopak, měl by jej vyhledávat.

Tomáš Rokos