Závod juniorek byl takřka reprízou dvou posledních let, kdy o přední umístění bojovaly výhradně dívky z Rumunska, Ruska a Turecka. S juniorským věkem se rozloučila druhým zlatem Denisa Dragomirová (Rumunsko), která zvítězila již loni v Bulharsku, stříbro a bronz získaly domácí běžkyně Yasmine Canová a Sevilay Evtemisová, které tak vytvořily základ k vítězství týmu hostitelské země, druhé byly Rumunky a třetí Rakušanky.

Jediná zástupkyně České republiky Jana Hinterholzingerová si při své premiéře nevedla vůbec špatně, ba právě naopak. Zisk devátého místa v konkurenci 32 juniorek bude určitě vydatným povzbuzením do další tréninkové práce nejen pro 17letou domažlickou atletku, ale i pro trenéra Jiřího Královce, který její výkon sledoval na místě.

Vůbec první juniorskou medaili v historii mistrovství Evropy (závody juniorů a juniorek se v rámci ME konají teprve od roku 2007) vybojovali čeští mladíci v soutěži, v níž s výjimkou nedostižných Turků, kteří obsadili kompletně stupně vítězů v jednotlivcích, dokázali porazit silné týmy Itálie, Ruska, Rumunska a Velké Británie. Úspěch o to cennější, že startovali nakonec pouze tři, takže museli bojovat – jak se říká – s nožem na hrdle. Nezklamali! Sedmý skončil Matěj Trávníček, patnáctý málem odepisovaný Pavel Ondrášek a jen o dvě místa za ním doběhl Jan Janů. Potvrdilo se, že s medailovým ziskem se na kopcích nedá počítat, pokud nemáte alespoň dva závodníky nebo závodnice v první dvacítce či ještě lépe v první patnáctce. S odstupem čtyř bodů na naši trojici si přišli pro bronzové medaile mladí Italové.

Z evropských a světových šampionátů vozily v uplynulém desetiletí cenné kovy výhradně české ženy. Stále disponujeme početnou ženskou špičkou, i když na letošek si vybraly mateřskou přestávku hned tři její dlouholeté členky – Anna Straková, Kamila Gregorová a Helena Poborská. Vedle trojice ostřílených vrchařek Pavly Schorné Matyášové, Táni Metelkové a Ivany Sekyrové si poslední volné místo vybojovala účastnice zimních OH ve Vancouveru v klasickém lyžování Eva Skalníková, která se hodlá v budoucnosti věnovat atletice.

Sedmé místo tohoto kolektivu bude možná pro leckoho zklamáním. Upřímně řečeno, mnohem víc jsem očekával především od Ivany Sekyrové, které svaz udělil přes kritiku z řad odborníků volnou kartu. „Ivana v posledních čtyřech letech čtyřikrát běžela kvalifikaci stylem nahoru a čtyřikrát neuspěla.

Volnou kartu by měli dostávat pouze ti, u nichž není pochyb, že se kvalifikují i v nejsilnější české konkurenci a v jakémkoliv terénu,“ píše v internetové diskusi k této záležitosti bývalá členka národního týmu a vítězka světové Grand Prix v běhu do vrchu 2009 Iva Milesová. Konečné 43. místo Sekyrové (z 54 běžkyň, které proběhly cílem) dává Milesové – ať chcete nebo ne – dodatečně zapravdu.

Lídrem české čtyřky v Turecku byla Pavla Schorná Matyášová, vítězka kvalifikace a důstojná zástupkyně Anny Strakové – Pichrtové. „Běžkyně lehkého kroku“ dokázala v těžké konkurenci vybojovat krásné šesté místo a celý závod běžet v optickém kontaktu s absolutní evropskou špičkou, tvořenou novou mistryní Evropy Švýcarkou Martinou Strählovou, stříbrnou Antonellou Confortolovou (Itálie) a bronzovou Lucijí Krkočovou (Slovinsko). „Lucija letos běhá ve výtečné formě a pohodě, počítám, že bude v Turecku hodně dobrá,“ tipovala mladou Slovinku při našem posledním setkání Anna Straková.

Bohužel, právě nyní si musíme znovu uvědomit, kým byla a je pro české vrchy Anička. Pokud by mohla letos běžet, znamenalo by to určitě dvě běžkyně v první desítce a místo sedmého místa družstva by zde rázem byla reálná medailová šance. Třicáté místo Metelkové a třicáté sedmé Skalníkové naneštěstí těmto nadějím neodpovídaly.

Vítězný tým Italek stavěl na zkušenostech a vyrovnanosti protagonistek Confortolové, Belottiové a Ferrarové, která byly nakonec úspěšnější než rok od roku se zlepšující (a v průměru také podstatně mladší) Rusky na druhém místě. Skvělá Strählová a velezkušená Bernadette Maierová byly hlavními oporami družstva helvetského kříže, které si z Turecka odváží bronzové medaile.

Závod mužů byl ve znamení velkého souboje Italů s domácími Turky (v první šestce bylo pět borců z těchto zemí, vklínit mezi ně se podařilo pouze bronzovému Portugalci José Gasparovi). Páté zlato v řadě připojil k neuvěřitelně bohaté osobní sbírce Turek Ahmet Arslan, stříbro patřilo Italu Gabriele Abateovi. K triumfu zeleno-červeno-bílé trikolory přispěli čtvrtý Bernard Dematteis a šestý Alex Baldaccini. Turci museli o týmové stříbro nakonec dost tvrdě bojovat s překvapivě dobrými Portugalci, bez medaile odjížděla z Turecka někdejší vrchařská velmoc Francie.

Češi hodně spoléhali na nejlepšího současného vrchaře Roberta Krupičku. Jeho konečné jedenácté místo lze hodnotit jako uspokojivé, výkony Jiřího Vojáka (30.), Pavla Brýdla (43.) a Jana Havlíčka (53.) bohužel už tak uspokojivé nejsou. Oni i jejich trenéři určitě provedou analýzu, proč forma nekulminovala na jednom z nejdůležitějších závodů sezóny. Samotný Krupička hodnotí svůj výkon lakonicky: „Bylo velké vedro, což nám moc nesedělo. Čekal jsem, že skončím nejhůř do desátého místa a tým bude čtvrtý nebo pátý.“

Změnilo jubilejní desáté mistrovství mapu vrchařské Evropy? Podle mého názoru poněkud ano, i když jde o dlouhodobý proces, projevující se v pomalém, leč zřetelném ústupu alpských zemí ze slávy. Rakušané a zejména Němci byli jen stínem svých předchůdců, němečtí atleti v některých kategoriích dokonce úplně chyběli. Norové tentokrát vyšli medailově naprázdno, na MS v Albánii budou chybět, neboť odmítají styl nahoru – dolů. Slovinci mohou stavět na osvědčené dvojici žen Krkočová – Kosoveljová, zajímavé bude sledovat přechod rumunských juniorek do vyšší kategorie. Z vrchařské scény se téměř vytratilo Polsko a bilance Slováků je více než tragická. Někdejší štika běhů do vrchu (před devíti lety byli Slováci druzí na světě v družstvech mužů!) již zřejmě zcela rezignovala na účast ve vrcholných mezinárodních soutěžích.

A co naši? Medaile juniorů přichází právě včas, aby nepřejícníci nemohli mluvit o stagnaci či dokonce úpadku této atletické disciplíny. V juniorkách nám po přechodném útlumu vyrůstá silná generace dívek narozených koncem minulého století, nadějemi jsou zejména 14letá Michaela Stránská a ještě o rok mladší Carmen Beshirová. Velká tlačenice může již napřesrok vzniknout mezi ženami, pokud se po mateřské pause vrátí na vrchy Straková a Gregorová. Nejtěžší je udržet pozice v kategorii mužů, kde je konkurence opravdu veliká a v Evropě s výjimkou Švédů, Finů, Dánů a Nizozemců není atleticky vyspělá země, která by běhy do vrchu nepěstovala.

Další velkou událostí ve vrchařském světě bude mistrovství světa stylem nahoru – dolů, konané v albánském hlavním městě Tiraně v neděli 11. září. Kvalifikace na tento závod proběhne již za necelý měsíc v sobotu 6. srpna na svazích českotřebovské sjezdovky Peklák. V rámci kvalifikace se koná také veřejný závod, takže máte možnost se setkat a zazávodit si s našimi nejlepšími.

Výsledky českých reprezentantů:

Junioři:

7. Matěj Trávníček 0:46:24 (vítěz 0:43:08)

15. Pavel Ondrášek 0:48:11

17. Jan Janů 0:48:21

Muži:

11. Robert Krupička 1:01:26 (vítěz 0:58:08)

30. Jiří Voják 1:03:57

43. Pavel Brýdl 1:05:47

53. Jan Havlíček 1:07:34

Ženy:

6. Pavla Schorná – Matyášová 0:50:10 (vítězka 0:48:44)

30. Táňa Metelková 0:53:58

37. Eva Skalníková 0:54:53

43. Iva Sekyrová 0:56:34

Kompletní výsledky