**„Čekaly jsme, že se dozvíme, jak správně zvolit tempo a jak dýchat, abychom vydržely delší běh,“ vypočítávaly po prvním dnu letošního běžeckého víkendu v Chytrově dvě běžecké novicky, co v programu chybělo. Tak banální věc jako dýchání? Možná to však zase tak banální záležitost není.
Odkaz na článek

Fajn článek a tolik gramatických chyb! BRRRR

Zajímavá otázka: „Jak správně dýchat při běhu?“ Myslím, že pokud člověk nepřemýšlí nad tím, jak dýchá, tak mu to jde samo a nejlépe. Dýchání je přeci v těle řízeno automaticky – řídí je naše autonomní nervová soustava, a tudíž dýcháme především nevědomky. Tělo si samo řekne, co potřebuje…

V dnešním technickém světě nelze spoléhat jen na intuici a zdravý instinkt. Je spousta věcí, které nevědomky děláme špatně. A je dobré o tom vědět.

chyba mi v clanku popis, ako take nadychnutie branicou vlastne vykonat

>> Ollie, 14. 12. 2011 14:08:30

Nejsem učitel čj, ale myslím že pravopisně tam žádné hrubé chyby nejsou :)

Jinak souhlasím s Bozenkou, že dýchání by asi člověk neměl nějak úzkostně korigovat a nechat tělo pracovat. Ideální je běžet uvolněně, jinak si to člověk neužije :)

>> johnnas_, 15. 12. 2011 09:06:53

Děkuji za souhlas . Těší mě, když si takto přečtu od někoho zpětnou reakci. Líbí se mi Tvoje poslední věta: „Ideální je běžet uvolněně, jinak si to člověk neužije :)“ Domnívám se, že přesně o tom to je. Běh musí člověka bavit a přinášet mu radost.

P.S.: K těm gramatickým chybám – taky jsem tam nic zásadního neobjevila 

>> Bozenka, 15. 12. 2011 09:57:45

Budu tady za oponenta:-)

Myslím, že lidé mají spousty špatných návyků, od nesprávného držení těla při sezení i při chůzi, natož při běhání. Pokud se nenarovnáš, logicky se nemůžeš pořádně nadýchnout. Z dlouhodobého hlediska to může být problém, dvacet, třicet let bez pořádného nádechu.

Prvním krokem může být vědomá korekce, která se zmechanizuje, přejde do krve, pak teprve může přijít nějaká uvolněnost. Tenisovou raketu také většinou každý napoprvé drží jako kvedlačku a vzpomeňme si na první křečovitá plavecká tempa.

Považuji a chybnou představu, že běhat může každý, „jak mu zobák narost“, ostatně četnost běžeckých zranění mi dává za pravdu. I tady je spousta prostoru k učení a vědomému se zdokonalování.

Nedomnívám se, že by proces učení sám o sobě předem vylučoval radost a zábavu. A to ani nemluvím o konečném výsledku vlastního snažení:-)

>> Dav, 15. 12. 2011 10:40:49

naprostý souhlas – to že si myslím, že něco dělám správně, neznamená, že to opravdu dělám správně a že není co zlepšit.

>> Bozenka, 15. 12. 2011 09:57:45

Souhlas. Tisíce a tisíce let lidé celkem spokojeně žili, pracovali a podávali fyzické výkony, aniž by je někdo učil, jak správně dýchat 

>> Dav, 15. 12. 2011 10:40:49

Nejsem si jistý, jestli s tenisovou raketou je to správná analogie. Všichni se rodíme se „znalostí“ toho, jak dýchat. Ale nikdo z nás se nerodí se „znalostí“ forhendového úderu.

Je to vlastně jednoduché. Nádech a výdech,ale z rovnými zády to je lehčí.

>> Luboš Brabec, 15. 12. 2011 11:29:47

OK, s tou raketou to nebylo nic moc, takže jináč:-)

Od prvních dětských krůčků k dálkovému pochodu je to docela dlouhá štreka a její součástí může být i nějaký ten proces osvojování si motoriky a jiných dovedností…, co jiného to je, než proces učení…, od prvních slabik ke srozumitelné řeči, nebo třeba ke zpěvu vede také dlouhá cesta, od výuky techniky tvoření hlásek až třeba po dechové techniky potřebné při zpěvu…, nebo při běhání:-), opravdu se rodíme se schopností správně dýchat, využívat oporu bránice, koordinovat své pohyby, správně držet tělo…, teď se nepřu, spíš to házím jako docela zajímavou otázku do pléna…

>> Dav, 15. 12. 2011 12:21:36

Většinu těchto věcí (např. chůzi) se lidé celou dobu učili sami, přirozeně, metodou pokus-omyl, bez učebnicových pouček a dozoru vyškolené autority.

Ale dnes je zkrátka módou, že na všechno musíš mít kouče, učebnice a kursy. Od dýchání přes spaní až po sex 

>> Luboš Brabec, 15. 12. 2011 11:29:47

ano rodíme se se „znalostí“ dýchat. ALE přece pokud budeš mít shrbená záda, bude se ti dýchat jinak než, když budeš mít vzpřímený trup. Proto si myslím, že i na těchto „samozřejmých“ věcech je možné ledacos zlepšit.

>> Luboš Brabec, 15. 12. 2011 13:00:47

Kdyz se ucis – cokoliv – metodou pokus omyl, mas jenom jeden zivot, a klidne muzes jit cestou, ktera te nikam neprivede, nez to poznas, leta jsou pric. Proto se mnohe da naucit od odborniku, co je vlasne uceni se z kolektivnich znalosti mnoha zivotu.

>> SlavoK, 15. 12. 2011 13:17:16

Obecně máš jistě pravdu. Nicméně metodou pokus-omyl jsem myslel především základní a přirozené životní projevy (viz diskuse výše). Například dítě se učí chodit tak, že hledá svoje hranice, kde udrží balanc. Když spadne, příště to zkusí jinak atd.

Na to mu jeden život bohatě stačí a nepotřebuje pomoc odborníků, kteří ho to naučí. Podobně je to podle mého názoru třeba s dýcháním při fyzické aktivitě.

>> Luboš Brabec, 15. 12. 2011 13:00:47

…já to beru tak, že máš příležitost seznámit se se všemi možnostmi…, konečná volba je pak už na tobě…

>> Majo, 15. 12. 2011 09:06:34

Ahoj majo, možná, že tento komentář budeš vnímat jako komerční, záměrem to ale není.

Dýchání bránicí se těžko popisuje, nejlepší je přijet na běžecký víkend koncem srpna případně se zúčastnit někerého z chystaných seminářů (jejich kalendář připravujeme) a vyzkoušet si to pod dohledem fyzioterapeuta, vyslechnout jeho argumenty a pak si možná řekneš unisono s některými zde diskutujícími: „Je to nesmysl, dýchání je přirozená věc a nehodlám na tom nic měnit“ nebo naopak: „Něco na tom je. Alespoň v klidu bych občas měl(a) na to, jak dýchám, myslet.“

Nikoho do změn nenutíme a ani nechceme přinášet jedinou pravdu. Nabízíme různé názory, pohledy na věc. Sami se pak umíte rozhodnout o tom, co je pro vás užitečné či praktické a co ne.

A ještě: V původní verzi opravdu byla chyba ve shodě podmětu s přísudkem, později jsme ji opravili .

Myslím si, že správne dýchanie pri vytrvalostnom behu, či inej fyzickej záťaži, je popri správnej technike, to najpodstatnejšie. Je veľký rozdiel medzi „obyčajným“ dýchaním napr. pri bežnej chôdzi a dýchaním pri behu.

Nechcem sa tým nejako chváliť, ale chcel by som spomenúť, že som k behu priviedol už niekoľkých ľudí, napr. moju manželku, 69-ročného kamaráta zo šachu, 16-ročného syna, s ktorým mám tento rok skóre na pretekoch 4:2 pre mňa a niekoľkých ďalších. Takmer všetci dýchali zo začiatku nesprávne, príliš plytko a rýchlo, následkom čoho ich väčšinou začalo pichať v boku. Musel som im stále pripomínať, že majú dýchať zhlboka a efektívne využívať celú kapacitu pľúc. To sa malé dieťa prirodzeným spôsobom pokus-omyl nenaučí. Aj mne sa hlavne na konci dlhších rýchlych behov stáva, že únava z dlhého behu spôsobí, že začnem dýchať nesprávne a zrazu pre nedostatok kyslíka musím spomaliť a znovu sa sústrediť na správne dýchanie, aby som sa opäť dostal do pôvodného tempa.

A ešte mám pre vás otázku. Viete mi povedať, aká je u vás frekvencia dýchania? Na koľko krokov robíte nádych a na koľko výdych? Aká je vaša frekvencia dýchania pri pomalom rege behu a aká pri finiši so súpermi na konci pretekov, alebo pri behu do strmého kopca? Ja to viem, lebo si to väčšinou sledujem, vy si to budete musieť ísť asi vyskúšať. Som zvedavý na vaše odpovede a názory, moju frekvenciu dýchania vám potom poviem, i keď asi bude podobná, ako vaša … 

>> Drahoš, 16. 12. 2011 10:11:22

Jako průměrnému běžci mi vždycky stačilo dýchat při běhu přirozeně.

Nevěnoval jsem tomu žádnou speciální pozornost, nic jsem necvičil, nepřeučoval se, nenutil jsem se do efektivnějšího dýchání a ani si nepočítal kolikrát se nadechnu na kolik kroků. Za osm let mě v boku píchalo asi třikrát – a netroufám si říct, že to mělo příčinnou souvislost s efektivností dýchání.

priatelia, pluca su ako mech na gajdach – nie je to sval a nevedia dychat same. dychanie sa preto neda naucit, pretoze pluca nevieme ovladat. je to tak urobene zamerne a dychanie je a malo by byt spontanna cinnost. mozeme zlepsit a trenovat spravny postoj a dostatocne uvolnenie partii, ktore s dychanim suvisia – tym sa stane dychanie efektivnejsie a optimalizuje sa… ale dychanie by malo byt vzdy spontanne, intenzta a hlbka podla potreby. a potrebu kyslika zase ovplyvnuje to, ako efektivne zapajame svaly a vyuzivame ich pracu, aky je nas postoj vs. balance atd…

a pocitat si to trebars na kroky je vyslovene proti nam ;)

dobry den:) myslim ze autorka skor chcela poukazať na skavlitnenie a zekonomizovanie vašeho behu-a naslednej rychlejsej rekonvalesciencie-posunu limitov:) vzhladom k sucastnemu fenomenu posturalneho syndromu/spatne drzanie tela,navyky z inych športov,asymetricke anomalie pohyboveho aparatu,psychicky dualizmus-stres z domu ,práci atd… je vobec skvele ze sa ludia hybu,ze behaju no bohuzial mnoho z nich si ani neuvedomuje v akom postavni mi pracuje lopatka ci panev,nedokazu izolovane pracovat v priestore v pohybe a to i vdaka nefunkcnosti dychania… suhlasim s autorkou o dolezitosti funkcneho prepojenia dychania v sporte alebo v citani tohto clanku…schvalne v akej pozicii ste docital tento clanok?hmm btw:ospravedlnujem sa za chyby a diaktritiku…

>> matejoffhands, 16. 12. 2011 10:46:59

v legionarskej pozicii

>> Luboš Brabec, 16. 12. 2011 10:23:10

Lubosi, sam na sobe mam podobnou zkusenost jako ty.

Ale s nekolika spolubezci mam zkusenosti jako Drahos. Plytke dychani, zadychavani se pri sebemensi zmene tempa nebo sklonu trati.

Jednomu velice pomohlo plavani, jinym proste to, ze jsem je nekolikrat upozornil.

Setkal jsem se i se zablokovanou hrudni chrbtici a neschopnosti se zhluboka nadechnout.

Asi nikdo neni ani v dychani uplne dokonaly, no u nekoho to prirozene jde tak dobre, ze nejake dalsi skoleni by vysledek pri behu meritelne neovlivnil. Je ale dost i takovych, kterych pokrok v behu je prave zablokovan na spatnem dychani.

>> Drahoš, 16. 12. 2011 10:11:22 U mna sa ten rytmus dychu meni, v uvode behu dycham rychlejsie a plytsie, ked sa rozdycham, tak uz maratonske tempo +10s asi tak 4kroky nadych 4 kroky vydych, to si dokazem aj spievat. Pri desiatkovom tempe je to tak 2:2. A pokial dycham rychlejsie tak je to uz neefektivne.

Samozrejme v zavere zavodu, ked idem z poslednych sil, tak uz aj pluca toho maju dost a dych je plytsi a rychlejsi.

>> Luboš Brabec, 16. 12. 2011 10:23:10

Taktiež som priemerný bežec, viď moje osobáky. Myslím si, že u mňa spôsob dýchania vplyv na beh má, i keď dokázať sa to dá ťažko, ak vôbec. Nechcem ale nikoho ovplyvňovať, tobôž nie nútiť, aby si počítal, na koľko krokov sa nadychuje a na koľko vydychuje pri voľnom kluse a pri šprinte vo finiši. Ja si to síce občas sledujem, ale samozrejme pri behu väčšinou myslím na úplne iné veci …

>> SlavoK, 16. 12. 2011 11:03:07

Ja to mám s tou frekvenciou dýchania podobne, ale to je asi podobné u väčšiny bežcov, aj u tých, ktorí si to nesledujú. Pri pomalom behu 4 kroky nádych, 4 výdych, keď trochu pridám, idem 3:3, prípadne 3 nádych a 2 výdych, 2:2 je aj u mňa maximum a tiež si myslím, že dýchať rýchlejšie už nemá zmysel.

Ja si tedy myslim, ze pri jakekoli fyzické aktivite, sportu je nutne umet dychat. Clovek samozrejme dychat prirozene umi, ale malokdo dycha spravne, dostatecne efektivne. Ta dulezitost samozrejme stoupa se zatezi. Vetsina zen prizorene nepouziva branicni dychani, a proto se to musi „naucit“, stejne jako spravne drzeni tela a s tim souvisejici prave branicni dychani. Ja osobne to sama pozoruji na sobe. Do nedavne doby jsem se nikdy na dychani behem behu nesoustredila ani pri ostatnich sportech. Ted se troufam rict, ze jsem se to naucila a cloveku to hodne pomuze. Hodne znatelne to je napriklad pri posilovani, kdy si lze dychanim hodne pomahat......­.A stejne dulezite to podle me je i pri protahovani, aby byly dostatecne okysliceny vsechny svalove skupiny. Nehlede na to, ze se spatnym dychanim mohou byt spojeny i nektere urazy nebo lepe receno napriklad bolesti v oblasti beder.

>> PeterFabok, 16. 12. 2011 10:40:26

Ahoj, promiň, ale nemohu souhlasit s tím, že neovlivním svůj dech. Právě tím, že stahuji nebo roztahuji břišní,plicní nebo klíčkové(ramena) svali mohu ovlivnit kvalitu nádechu a pak i výdechu. Přece když nebudu chtít tak nedýchám a naopak, mohu dech uměle vlastní vůlí prohlubovat. Musí se však na to myslet jako třeba na pohyb rokou.

>> Luboš Brabec, 16. 12. 2011 10:23:10

Také jsem si celou dobu myslela, že při běhu dýchám přirozeně a že tomu nemusím věnovat žádnou pozornost. Pak jsem začala občas trpět bolestmi kolene, šla jsem k fyzioterapeutovi, ten mne vyšetřil a zjistil, že mimo jiné špatně dýchám, že málo zapojuji bránici. Dostala jsem nějaké cviky a ono to při mých podzimních půlmaratonech běželo nějak líp. Přestože jsem první půlku roku kvůli břišní opereci moc netrénovala, zlepšila jsem si osobák o 3 minuty.

>> VV1967, 16. 12. 2011 14:20:00

mas pravdu, preto som nenapisal, ze dych nemozeme ovplyvnit – napisal som len, ze pluca nie su sval a dychanie je spontanne. optimalne je vtedy, ked mame opimalny postoj a svaly, ktore s dychanim suvisia, pracuju spravne. dychat by sme mali tolko, kolko treba a nie ako sa vedome rozhodneme…