Triatlonista Švarc v Mýtě prohnal Pechka

Petr Pechek si zde zaběhl svůj nejlepší čas a i ženská vítězka Hana Rabasová běžela o více jak dvě minuty rychleji než loni. Přesto jejich časy nestačily na kvalitní traťové rekordy, které zde již přes dvacet let(!) drží Jiří Ekl a Jaroslava Popovová. Oba jsou stále pravidelnými účastníky závodu.

Vítězný čas Petra Pechka (TJ Maratonstav Úpice) činí 13:35. Celý závod musel upalovat naplno, neboť se za ním dlouho držel reprezentant v olympijském triatlonu Přemysl Švarc (Slávia VŠ Plzeň). „Celý závod jsem odtáhl, ale Přemka jsem za sebou hodně cítil. Utekl jsem mu až na třetím kilometru v seběhu terénem,“ uznal Pechek. Švarc doběhl v čase 13:42. Třetím byl Marcel Beran (SC Marathon Plzeň), který doběhl s minutovou ztrátou na vítěze.

Mezi ženami se po startu dostala do vedení Hana Rabasová (Falcon Rokycany) a svoji pozici si dobře hlídala. Časomíra jí v cíli ukázala čas 18:20. Druhá doběhla 22 sekund za ní Iva Tržilová (TJ Maratonstav Úpice) a třetí skončila časem 19:15 Kateřina Dudková (Nový věk Trutnov).

Městečko Mýto leží 60 km od Prahy při dálnici do Plzně. Dobrá vlaková i automobilová dostupnost sem každoročně přiláká závodníky nejen z Rokycan a Plzně. Pravidelně sem jezdí několikanásobný vítěz závodu Petr Pechek, veteránský závodník Josef Hlusička i početná skupina běžců z AVC Praha.

Na 4,5 km dlouhý okruh, vedoucí od náměstí v Mýtě ke kostelíku svatého Štěpána na kraji města a údolím Holoubkovského potoka zpět do vesnice, se vydalo 76 závodníků. Okruh nemá velké převýšení a více než polovina z něj vede po asfaltu. Na zbytku trati si přijdou na své spíše krosaři. Nechybí tu přeběh pole, balancování na (obvykle hodně kluzké) kládě přes potok i přeběh úzké lávky u hráze rybníka. Nezřídka zde bodují ale i rychlí dráhoví běžci, neboť okruh není příliš dlouhý a objevují se na něm i rovinaté silniční úseky.

Krátce před startem tentokrát začal padat sníh, ale do startu sněžení naštěstí ustalo. Společně se silným větrem by to byla velmi nepříjemná kombinace. Vítr po startu vál do zad a ve zpátečním směru poryvy kryly budovy, což byla ta lepší varianta.

S mírným blátem se závodníci také museli smířit, neboť na zimních krosech obvykle jiná možnost nebývá – sněhové závěje, kluzký povrch nebo bláto. Poslední z variant byla v tomto případě asi nejlepší, neboť krosová část tu vede povětšinou po trávě. Problém naopak nastává v případě, kdy hluboký sníh na neprošlapaných místech téměř znemožňuje běh, což se tu v jiných letech stávalo.

Pro první tři jsou tradičně v cíli připraveny věcné ceny a každý závodník dostane na památku diplom se jménem a časem. A pravidelné účastníky si tu hýčkají. Za každých deset účastí dostane závodník pěkný skleněný pohár.