Stačí mi pětka, říká o své vytrvalosti desetibojařský šampion Šebrle

Rychlost ani pružnost těla se už v sedmatřiceti asi nezlepšuje, ale jak jsi na tom s vytrvalostí? Osobák na 1 500 metrů (4:21,98) i 1 000 m v hale (2:37,86) jsi dal už před 11 lety…

Vím to, že se říká, jak se udržuje snáz a mnohem déle vytrvalost, ale u mě to neplatí. A nevím proč. Dřív se mi ta patnáctistovka prostě běhala líp. Teď jsem podstoupil dvě čerstvá vyšetření, která ukázala, že mám nízký hematokrit a hemoglobin. Přestože jím železo a kyselinu listovou, nedaří se mi to zlepšit.

Musíš tedy trénovat víc?

Letos jsem odběhal zimu snad nejlíp.

To znamená kvalitou nebo kvantitou?

Obojím. Kvalitou objemu.

Nic tě nebolí, to zní po letech trápení až neuvěřitelně…

Achilovky mě trápily naposledy loni na mistrovství světa v Tegu, pak to přešlo. Netahá a nebolí nic. Přečkal jsem to díky třem měsícům v teple v Americe a Jižní Africe. Prohřátější svaly jsou méně náchylné ke zranění.

Tělo tedy znovu drží?

Už bych měl být v důchodu, že jo? Devětadevadesát vícebojařů už po pětatřiceti dávno skončilo. Ale asi tím, jak jsem udělal svěťák a jako jediný se dostal přes devět tisíc bodů, jsem svým způsobem exot. A exotství se zřejmě ukazuje i tím, že jsem schopný závodit i v tolika letech. Biologicky je to ale dané, do třiceti jsou nejlepší léta, pak jdeš dolů.

Znovu se daří, ale jistotu startu na olympiádě ještě nemáš.

Je to pro mě priorita. Proto nevím, jestli chci jet na mistrovství světa v hale v sedmiboji. Rád bych se tam koukl, ale namísto toho bych mohl dát už v březnu v jihoafrickém Potchefstroomu limit už v desetiboji a mít klid na Evropu i olympiádu. Věřil bych si tam na 8 200 bodů.

Jaké běžecké vzdálenosti teď zařazuješ do tréninku?

Fartleky nemám moc rád, maximálně do třiceti minut. Obecnou vytrvalost dělám okolo dvoukilometrových úseků. V Tatrách jsem běhal čtyřikrát okolo Štrbského plesa, to je přesně 2 211 metrů, se šestiminutovou pauzou. Vím, ta je komfortní. Ale zase já mám devadesát kilo.

A když přitlačíš?

Jakmile jsme dál v přípravě, dávám třeba pětkrát kilák mezi 3:25 a 3:15 s pětiminutovou pauzou.

V Americe jsi hodně běhal s manželkou Evou, také bývalou reprezentantkou, vyhovuje ti jako běžecký sparing?

Docela jo. Ne, že bych na ni musel čekat, ale jsem o trochu lepší. Hlavně ze začátku, pak jak přecházím do rychlosti, srovnává se to.

Ona se pravidelně účastní Běchovic, Mattoni Grand Prix a dalších závodů. Nezkusíš si něco s ní v rámci přípravy?

Teď při koncentraci na Londýn to asi bude složitější. A taky dál než pětka by byl asi problém. Třeba Kunratice mě vůbec nelákají, to není moc běh. Ale v Americe jsem běžel dva závody na silnici, pětikilometrové. Jednou v čase okolo 20:30, druhý asi 19:30.

Pro hodně sportovců, kteří měli aspoň něco společného s běháním, je výzvou maraton. Uběhnout, ne jen absolvovat. Chystáš se na něj, až jednou, někdy…

Asi o něm budu přemýšlet. Záleží taky na tom, co budu dělat, čemu se budu věnovat, až skončím s desetibojem. A kolik budu vážit. Spíš to vypadá zatím na ty menší běhy okolo pěti kilometrů.

Ale jen tak, pro radost, pro uvolnění, si zatím zaběhat nechodíš?

To ne. Hodně trénuju a pak mám tak málo času. A z něho mi spoustu zabere golf.